Merry Xmas !!!

přejeme všem Petra a Regina

Homesick - sistersick - friendsick - familysick

tak to všechno právě teď mám :( uvědomila jsem si to pořádně včera, když zazvonila na náš zvonek Australian Post a doručila mi balíček od Hani... díky moc.. bylo to krásný rozbalování... miluju dárky a ty tvoje byly fakt fér! 

Prostě to na mě jde čím dál tím víc... asi je to i tím, že moji klienti jsou na mě strašně hodní a taky mi dávají dárky - mají je pro mě připravený a krásně zabalený, ne, že by něco koupili v obchodě rovnou zabalenýho, ale balej mi to jako dárky pro členy rodiny - můžu to posoudit, protože pod spoustou vánočních stromků už mají nachystané dárečky - vůbec nechápu, jak to ty děti můžou vydržet??? Když si vzpomenu na sebe, jak jsem byla malá a ve chvíli, kdy mi Hanka řekla že Ježíšek není, to byly ty vánoce, na které nám umřel náš pradědeček, tak od té doby jsem každý rok lovila ve skříních v ložnici našich rodičů a hledala dárky.. Taky jsem pořád ujídala vánoční cukroví a bonbóny z kolekcí - to bylo obvzvlášť obtížené, protože kolekce byly zabalené a takové ty krémové figurky - úplně nejlepší - byly přelepené papírovou páskou - vždycky jsem jí trošku natrhla, než se mi podařilo ten bonbón vytáhnout... haha...

Už aby to bylo za náma! Čeká mě ještě pět úklidů do vánoc.... pět úklidů do bramborovýho salátu a ryby... dárky už jsem všechny rozbalila :-)))

Letos jsem ani neposlala vánoční pohledy, ale slibuju, že pošlu PF... jsem prostě mimo, hlavou dolů...

Kdybychom se do vánoc neviděli - neslyšeli - nepsali si, tak si to UŽIJTE, to, že jste spolu.

Příští rok načtenou.

Petra

Schizofrenie? Možná, ale spíš nuda v Melbourne...

Během pobytu v Brissy jsem vytvořila novou osobu - novou kamarádku a přítelkyni, jménem Jane. Důvod byl prostý - už mě nebavilo posté někomu říkat jak se jmenuju, Petra je pro Ozíky moc těžký, tak jsem si začala říkat Jane. Jednoduché, účinné. Časem jsem přidala i příjmení - Doe. A ejhle, test byl na světě, ani jsem nevěděla jak.. Ale moc lidí se nechytlo, prostě vzali na vědomí, že jsem Jane Doe. Došlo to asi tak dvěma lidem, jeden mě odhalil v Brissy a druhý v Melbourne. Myšlenka neidentifikovatelného  těla se mi tak zalíbila, že jsem vytvořila figuru další s nickem VampireInBlack. A o zábavu je rázem postaráno. Několik týdnů jsem prožila na australské dating site pod nickem JanaDoe, jenže Jane byla táááák strašně nudná, že jsem ji zrušila a vytvořila novou, o hodně zábavnější  kreaturu Upíra v černém... 

Díky této mé nové identitě jsem se svezla v Porsche 911, viděla jsem Melbourne z jedné z nejvyšších kancelářských budov - úžasný pohled, škoda, že jsem neměla foťák, vypila jsem spoustu kafí a pokonverzovala se spoustou mužů. Ale nic zásadního, vampír je stále naživu. Sice se někdy v těch osobnostech trošku ztrácím, ale zase se mi výrazně zlepšila psaná angličtina :-)) chatování mě prostě baví - mám lepší spelling než většina chlapíků na internetu, nemají absolutně šanci poznat, že jsem cizinka. Což mě teda docela baví... Aspoň někde je vidět posun k lepšímu! 

Celá tahle záležitost ve mě vyvolala spoustu emocí a vzpomínek, takže jsem začala všechny své zážitky pilně zapisovat a připravuji KNIHU... ano, už to nebude jenom občasný blog, ale chystám se napsat knihu ... o tom, jak je fajn někam vyrazit ven a taky o tom, že i po čtyřicítce nebo teda skoro před padesátkou - jak by řekl můj švagr - se dá zažít ještě spousta věcí. Sice mě pořád trochu mrzí, že jsem se nesebrala ve dvaceti a nejela na zkušenou do světa, kamkoliv, nejenom sem do Austrálie, ale to se nedá nic dělat, nějak jsem to prostě tenkrát podcenila a zůstala sedět doma na zadku.

Vůbec teď nějak častěji vzpomínám na spoustu věcí, nevím, jestli je to tím vánočním časem nebo tím že stárnu nebo nevím co, i když vůbec nemám vánoční pocit - vlastně už druhý rok za sebou, ale nějak to na mě teď sedlo. Myslím na vás na všechny pořád, pořád se mi stejská... 

Taky nechápu, proč někdo Australákům ještě nevysvětlil, že slavit vánoce v létě je prostě nechutný?? Vůbec jim nerozumím, jak tady neustále běhají s narvanými nákupními taškami a rolemi vánočního papíru, přitom je vedro (teda občas, když zrovna neleje - leje skoro každý den) a paří na ně slunce. Je to absurdní, připadá mi to dokonce absurdnější než vloni... 

Až se vrátím domů, tak bychom mohli zrušit vánoce - takový to dávání dárků a tak, spíš bychom jenom měli trávit čas společně, místo běhání po nákupech, vaření, pečení, smažení prostě jenom být spolu...

Tak už toho dneska nechám. Petra, Jane a Vamp jdou spát, mají dost ;)

Mějte se hezky - nezmrzněte mi tam - užijte si vánoce - nestresujte se nákupy - já na Štědrý den celý den pracuju... Brzy načtenou. Petra

Novinky z uklízení

Moc jsem se nepolepšila. Nevadí, aspoň je víc o čem psát. Tak předně - žlutá ruka už není žlutá ruka, neboť se rozhodla z minuty na minutu a skončila v kuchyni. Poté byla chudák dva týdny nemocná a nakonec si vzala antibiotika, ale bylo to s ní fakt špatný... Teď už je to o něco lepší. Já stále uklízím a uklízím a uklízím a už mi z toho pomalu hrabe... Ale každopádně už mám tak vylepšené techniky, že se ani moc nedřu. Reg si našla novou práci v kuchyni v Zábavním centru tady v Melbourne, její práci jsem opravdu milovala, protože tam děsně dobře vařili a dostávala spoustu jídla domů, bohužel to moc dlouho nevydrželo - asi jenom tři a půl dne, protože jí tam terorizovala přistěhovalá stoletá Italka Margareta... Její pravé jméno je zřejmě Margareta Mussolini, jsme se tak shodly tady u nás v bytě... Pamela ta maká asi nejvíc z nás všech, v podstatě jenom spí a chodí do práce. Má spoustu hodin, protože v Melbourne je teď jeden vánoční večírek za druhým, Ozíci prostě mají peníze na firemní večírky.. Včera jsme našly krásnou hospodu kousek od moře - něco prostě úžasnýho, ale byla taková zima, že jsme se asi po dvou hodinách sebraly a šly domů. Počasí tady je vůbec bláznivý - nevypadá to ani trochu jako léto - hodně prší, jsou strašné průtrže mračen a pak zase pere slunce a za deset minut zase prší.. no hrůza hrůzoucí.... Ale nevadí, doufám, že se to už brzy zlomí, třeba příští týden nebo tak... 

A co vy tam doma u nás? Jak probíhají přípravy na vánoce? Tady už všichni mají tak od 1.12. stromečky, ale nemají na nich žádný bonbóny.. to jsem teda byla dost zklamaná, když jsem žádný nenašla... jedni moji klienti už odjeli overseas, ale dali mi vánoční dárek - takové cosi k jídlu.. no nevím, snědly jsme to, ale žádnej zvláštní zázrak to nebyl. 

Pořád jsme se chystaly péct vánoční cukroví, ale nějak to nevyšlo, takže asi nic. Koupíme si Milku... Vánoce budeme slavit 25.12., bude bramborový salát a bassa, jako loni :-) protože všechny pracujeme 24., tak jsme se dneska dohodly na oslavě o den později. Stejně je to jedno, když nejsme s váma doma. 

Doprdele, já jsem dneska fakt homesick... musím toho psaní nechat.

Mějte se krásně. Napište mi. Myslím na vás.

Brzy načtenou. Petra

Nestíhám!!!

už jsem pěkně dlouho neslyšela tuhle větu - říkal jí jeden můj kolega v práci, když jsem ještě měla své období kariéry ve stavebních spořitelnách. Vždycky jsme se mu s Karkulí strašně smály, protože to říkal venku před barákem v kuřárně, když si zapaloval několikátou cigaretu za sebou. Jo, jo... a dneska vlastně ani nevím, co s ním je, přitom to bylo fajn přátelství. Lidi prostě mizí a zapomínají. Možná je to i moje vina, že se pořádně nevěnuju svým přátelům a jsem tady, hlavou dolů... a k tomu teda nestíhám.. no nestíhám akorát psát blog. Dokonce se mi podařilo i udělat jednu fotku pro vás z minulého pátku, mám k tomu připravený blog special, ale teď zase nemůžu najít foťák a Regina odešla do města nakupovat, takže se jí nemůžu zeptat. A taky nemůžu moc štrachat, protože naše nová spolubydlící spí.. pracovala dlouho do noci, ani nevím, kdy přišla, takže jí nechci rušit. Ano, je to tak. Od pondělí máme novou spolubydlící - flatmate nebo flatm8 jestli chcete :), je to Pamela a je to děsně fajn. Výhodou je, že teď mluvíme i doma anglicky, protože Pam je z Chile. Přestěhovala se k nám z Gold Coastu, protože tam nemohla najít práci. A co myslíte tady? Začala pracovat hned druhý den, co přijela. Melbourne je prostě super na práci. Fakt. 

Takže minulý víkend jsme strávily uklízením a vyklízením našeho bytu, taky jsme ještě donakoupily nějaký nábytek od sousedů Rusů, kteří se odstěhovali do Kanady a na závěr nám dali spoustu krásného nádobí a gauč zadara :-) to jsme šikovný, co? Už se nemůžeme dočkat, až to zase všechno budeme prodávat a vyděláme na tom... Život ve třech v našem bytě je v pohodě, my máme každá svou ložnici a Pam má obývák, ale stejně pořád sedíme na balkóně a kecáme a kouříme a popíjíme víno nebo vodku - no vodku jsme dopily ve čtvrtek, takže adieu, teď nastanou časy červeného vína. Ale to je tady pořád úžasné, takže nic tak strašnýho se neděje.. 

Taky jsme tenhle týden měly naposledy školu, v pondělí jsme psali závěrečný test o ochraně životního prostředí, fakt sííííla... v úterý už jsme nešly a ve středu Regina jenom vyzvedla závěrečné hodnocení a máme prázdniny, jupíííí! Nemusíme psát assesementy a nemusíme psát testy a nemusíme jezdit do Docklands! A můžeme ještě víc pracovat! Já jsem tak šťastná! 

Ne, nebojte se, nejsem ještě úplný blázen :-) ale těším se, že se třeba konečně podívám na moře, ještě jsem ho neviděla, co jsem v Melbourne, jenom z vlaku. O víkendu je většinou hnusně, jenom ten minulý byl krásný, ale to jsme zrovna musely připravovat náš byt na příjezd Pamely. Tak třeba příští víkend bude líp.. 

To je pro dnešek vše. Budu se snažit polepšit a psát častěji, přidám i tu fotku... mějte se krásně, nezmrzněte mi v Čechách a brzy zase načtenou... Petra

Tak co tu máme novýho...

... celkem nic moc.... Přátelé, řeknu vám, zlatej Queensland! Já sice miluju Melbourne (vzkaz pro Lenku Melbourne Melbourne Melbourne - není to tak složitý, když si to napíšeš víckrát za sebou).. je to krásný město, velkoměsto a to já mám ráda, ale lidi jsou tu jiný. Takový jako studený, fakt.. A taky, pravda, na zábavu moc času nezbývá! Už je mi to skoro trapný psát, ale prostě pořád PRACUJEME. Jako draci.. Tenhle týden dělám každej den včetně soboty, no hrůza! Minulej tejden jsem se flákala, pracovala jenom tři dny v týdnu, takže teď si to fakt dávám. Ale zase mám novýho klienta, a to vám musím říct, má nádhernej byt v centru - pět minut od mého bytu, ale on narozdíl od nás má třípatrový mezonet s výhledem na Southgate a je to prostě něco úžasnýho. Celý byt je prosklený (už se těším, až budu mýt okna :-(), a každé patro je doslova obehnáno terasami, no nádhera... Tenhle byt a pak ještě jeden dům ve West Melbourne prostě miluju - to je radost tam uklízet! Jo, já vím, že pořád píšu o uklízení, ale co vám mám psát.. My už jsme dokonce s Reginou dopadly tak, že sedíme na našem balkónu, koukáme na budovu Filharmonie a povídáme si o našich klientech - jak zase měli zapatlaný ty svý zrcadla, který mají všude ale jako že všude, jsou úplně úchylný na zrcadla, nebo o skleněných stolcích, které nejdou vyčistit a tak. Pak se tomu děsně smějeme, ale je to spíš takové zoufalé smání se... Už nemáme žádné nehty, já mám spoustu modřin, jak se pořád o něco omlacuju - což je u mě normální i doma, kde to znám, což teprve v těch deseti domech nebo bytech, který ještě tak moc neznám, ale to jsem na tom ještě pořád dobře, protože Regina má totálně žluté ruce. Asi z toho věčnýho mytí nádobí, ale je to fakt dost hrozný.. Jsem jí říkala, ať lidem říká, že neměla ruce a že si koupila nový v Číně a dala si je transplantovat, ale jí se to nezdá vtipný... No, mezi náma, ona má žlutý ruce a já zase vyrážku na celým obličeji, asi z těch čistících prostředků a z toho prachu, takže opravdu jsme úžasný kočky. Za čtrnáct dní nám pomalu končí škola a budeme mít pět týdnů prázdnin, zřejmě si přiberu ještě nějaký další úklidy :-) abych se tady jako nenudila.. Taky jsem začala psát knihu o Austrálii, mám už skoro první kapitolu hotovou, ale nevím, jestli se to teda někomu bude chtít číst - začátek je docela dobrej, o Gold Coast a Brisbane a tak, ale až přejdu na uklízení v Melbourne, tak se to spíš změní v příručku o čistících prostředkách a mopech a různých způsobech uklízení. Ale každopádně jsem profesionál, to se musí nechat. Klienti o mnou uklizené koupelně říkají, že je spectacular.. to byla teda asi moje největší pochvala minulý týden, jo a navíc jsem dostala deset časopisů v hodnotě devadesát dolarů... Docela dobrých, protože je v nich pěkná angličtina a dobře se mi to čte.. Jinak tipy dostávám stále jenom od Skotky a Slováka, tak tomu se vždycky směju... ale jsou na mě hrozně hodní a příjemní, Slovák (co nemluví vůbec slovensky protože je tady od 6 let) dokonce trvá na tom, abych si s ním po úklidu dala pivo... no nevím, co s tím budu dělat, protože je mi to trochu trapný, ale tak uvidím v pátek. Takže to jsou tak novinky tady od nás. Je úterý večer, 9. listopadu, můj bývalý šéf slaví dnes narozeniny - takže mu přeju všechno nejlepší - ale stejně tenhle blog nečte, tak je to jedno, a já jdu vypracovávat úkoly do školy. Mám před sebou dvě produktové prezentace - easy peasy, na to se i docela těším a jeden nějakej report, na ten se teda netěším... A co vy tam doma, daleko.. co děláte a jak se vám daří? Koukejte mi napsat, já se snažím psát každej týden! Takže co novýho v DB, Praze, Hředlích a Anrathu? Z Litoměřic dostávám zprávy pravidelně, každý týden...

Jo a ještě jsem zapomněla, Richarde, doufám, že ti došla moje gratulační smska... jestli ne, tak pošli adresu, já vám pošlu pravý australácký přání! 

Všichni se mějte, myslím na vás a zase brzy načtenou!

Petra

Melbourne Cup

Tak nám nastal listopad... těšila jsem se, že už bude teplo a ono teda pořád nic moc, Regina stále chodí v kozačkách a já zase ve svetru a v kabátě. Teplo bylo akorát v pátek, kdy jsme vyrazily na večírek do čtvrti South Yarra. Večírek teda nic moc, ale jídlo bylo dobré, tak jsme si to chvilku užily, pokoukaly na místní krasavce a krasavice a vydaly se do kasína, jako ostatně vždy.... Tam aspoň hraje živá muzika.. Teda řeknu vám, že Victoria je fakt slabá na živou muziku, to v Queenslandu to bylo něco jinýho... Tak se hrálo skoro každej den a skoro všude. Tady je to bída.. nebo jsme prostě ještě nenašly ty správné podniky.. Celou sobotu a neděli pršelo, takže na balkóně máme zase bazén, ve kterém nám plavou vajgly, no fakt nechutný.. Snažila jsem se to dneska uklidit, ale když zase začalo pršet, tak jsem to vzdala. 

S listopadem teda nepřišlo slibované teplo, ale zato přišel Melbourne Cup. A to je teda něco! Je to dokonce státní svátek, takže dneska bylo volno, nešlo se do školy a nepracovalo se. A Australáci nedělali nic jinýho než čuměli od rána na televizi nebo byli na závodišti a sázeli na koně jak šílený... Jsou to fakt děsný gambleři. Vždycky jsem si chtěla zahrát ruletu a Black Jacka v opravdovým kasínu a o prachy, ale když to tady vidím, tak mě přešla chuť. A to jsem se vždycky bála, že budu závislá na hře. Tak teda nebudu, aspoň v Austrálii určitě ne. Jinak tady moc novinek nemáme, pořád chodíme do práce a do školy anebo děláme doma nějaký assessementy do školy, takže nic moc zábava. 

A co je u vás novýho? Zdá se mi, že jste na nás úplně zapomněli, a to nejsme pryč ještě ani rok! Byly jsme přece dva měsíce doma... Tak napište něco.... těším se na zprávy z domova a brzy zase napsanou. Petra

Práce a zase práce II.

Tak koukám, že jsem pěkně dlouho nepsala, stejně tak dlouho, jako jsem si nedobila kartu na ježdění tramvají, respektive místní hromadnou dopravou. To mi teda dneska řekl revizor, který mě chytil, jak jedu na černo. Dělala jsem debila, takže se nic nestalo a jela jsem dál. V Melbourne totiž nasadili nový systém na placení jízdného - jmenuje se to miky card a je to kartička, na kterou si pošlete nebo přes takový automat dobijete peníze a pak vždycky v tramvaji, autobuse nebo metru přiložíte ke čtečce a strhne se vám jízdné. Jízdné je tady drahé, takže jsme záhy usoudily, že zkusíme jezdit na černo, protože jsme přišly na to, jak obejít systém. Nejde to jenom v metru, tam se přes turnikety s kartou v mínusu nedostanete, ale v buse a tramvaji to funguje. Až teda na ty revizory. Obě jsme již měly to štěstí a obě máme stejnou historku - poslala jsem peníze včera přes internet, nechápu proč tam ještě nejsou... Ale moc příjemný to teda nebylo. O tom jsem ale nechtěla psát. Chtěla jsem vám sdělit, jak pokračuje naše pracování tady v Melbourne. Rozhodně tu teda nouze o práci není, dokonce jí už musíme odmítat, není prostě čas. Regina pokračuje v báječné kariéře kitchen hand, kde den ode dne povyšuje a dostává víc úkolů a víc práce, takže na mytí nádobí si brzy budou muset někoho najít, a já mám zase své úklidy. Moje agentura začala fungovat, ale docela mě prudí. Nicméně mi dohodili některé fajn klienty, například včera jsem měla Skotku a Slováka, a dokonce jsem dostala svoje první dýško tady - od Skotky!!! Slovák je tady od šesti let, takže se mnou odmítl mluvit slovensky nebo česky, ale byli hrozně příjemní a hlavně spokojení. 

Jo, a co jsem zapomněla, ozval se Errol! Nojo, byla jsem u něj minulý týden, taky je happy s mým úklidem. A ještě díky Regině, která poctivě sledovala inzeráty jsem našla úžasný job - rodinu s třema dcerama, vlastně je to asi jenom matka a tři dcery, ale ta nechce uklízet jako vytírat a mýt koupelnu a tak, ale chce, abych jí dávala prádlo do pračky a do sušičky a žehlila a uklízela pokojíky jejích tří dcerušek a za to báječně platí.... Takže to bylo fakt štěstí.. Akorát teď nemůžu v noci spát - pořád myslím, jak to zvládnu, protože mám těch úklidů strašně moc a taky nevím, jak dlouho mě to bude bavit... no uvidíme... Každopádně Melbourňani mají úžasné domy - fakt nádherné, jsem z nich nadšená - každej je trochu jinej a jeden hezčí než druhej, tak to se pak taky jinak uklízí. A hlavně jsou strašně vděční a příjemní. Tak doufám, že jim to dlouho vydrží. 

S Reginou se skoro nevidíme, já dělám přes den, ona večer. Máme doma roster, abychom věděly, kdy se potkáme :) to jsme teda dopadly... Zrovna dneska jsme seděly na balkóně a říkaly si, jak to bylo fajn  nedělat nic. Teda, samozřejmě jsme nadávaly že není práce.... a teď zase nadáváme, že je moc práce... No jo, není nad zlatou střední cestu. 

V Melbourne byly nádherné dva dny čtvrtek a pátek - svítilo sluníčko a bylo vedro.. dokonce jsem se trochu připálila.. Ale dneska od rána zas lilo a je děsná zima. Roční období se tady opravdu vystřídají během jednoho dne a to jsem tomu nechtěla věřit, když mi to v Queenslandu říkali... 

Tak já si jdu na chvíli lehnout, v noci jsem nemohla spát a večer se chystám ven. Ještě vám dlužím slíbený díl Melbourne, Melbourne, ale k tomu potřebuju foťák a udělat nějaké fotky, abyste věděli, co se mi tady tak líbí.. takže to ještě asi chvilku potrvá. No a taky je na řadě jedna zajímavá kapitolka, a to jsou muži v Melbourne. Takže malá ochutnávka, abyste se těšili na příště - všichni chlapi v Melbourne jsou prcci. No jo, prostě nevyrostli. Takže když si vezmeme podpatky, jsme rozhodně největší ze všech. Připadám si tady jako obr Koloděj... a s tím se samozřejmě pojí spousta dalších příhod... ale to zase až někdy jindy...

Mějte se krásně! Těším se brzy načtenou.

Petra

Práce a zase práce

Jak jsem slíbila, přidávám další díl obvyklého koloběhu - bydlení, škola, práce, zábava. Tentokrát, jak jistě podle názvu tušíte, se bude týkat práce. Musím říct, že jsem příjemně překvapená. V Melbourne příležitosti jsou. Nevím, jestli je to tím, že jsme tak úúúžasně vylepšily naši angličtinu nebo jestli je to způsobeno velkoměstem, ale každopádně Regina pracuje každý den, má prací několik a já jsem již také pracovala. Agentura, do které jsem napsala, se mi ozvala asi do dvou dnů, ale měli šílený schvalovací proces, který se protahoval a protahoval a teď zase po mě něco pořád chtějí, takže už mě to skoro přestává bavit, protože mezitím samozřejmě přichází i nějaká práce odjinud. Ne, že bych dřela každý den od rána do noci, ale příležitosti tu jsou. Samozřejmě si dost užíváme s telefonováním, obě jsme už utratily strašné peníze za telefony, ale to je tak vždycky. Dám tedy několik zážitků - Reg odpověděla na nějaký inzerát, zavolal jí nějaký typ, zeptal se kolik jí je a když mu odpověděla, tak zavěsil bez rozloučení... docela jsme se nasmály, protože místní tady vypadají daleko starší než my, ale nevadí. Já mám zase Errola. Errol je debil. Chtěl uklízečku, pozval mě na interview, děsně jsem se mu líbila, což mi samozřejmě ihned řekl a začal mi nabízet chlast, přestože předtím někam strašně spěchal... a dohodli jsme se na úklidu na včera. Samozřejmě včera mi poslal zprávu, že nemůže, že musí do práce. A už se neozval ani nedal další termín. Prostě se normálně po*ral. A to jsem hodinu dřepěla u něj v bytě a poslouchala jeho kecy - no představte si, co dělá - rozdává pokuty za parkování a DĚSNĚ ho to baví. Vykládal mi, jak občas dostane v práci přes hubu a to prý hlavně od ženských, pak jde okamžitě na nemocenskou, válí se doma a bere prachy od lidí, co mu jednu až víc flákli.  A to je prý na jeho práci nejlepší. Navíc teda celou dobu seděl doma v čepici. JJ, měl samozřejmě plešku a prostě se styděl. Takže tak... Ale jinak je to tu fajn, loni touhle dobou jsem nedělala nic nebo jsem možná měla ten úklid na Cavillu, ale teď to vypadá o hodně líp. Tak jsem ráda. Zkoušíme samozřejmě dál nějaké jiné práce, uklízení není zrovna náš životní cíl, uvidí se. Taky budeme mít od listopadu prázdniny, takže budeme mít víc času a doufám, že se najde i něco jiného ;)

Takže přátelé, mějte se krásně, užívejte si podzimu, my si tady užíváme začínající jaro, ale počasí v Melbourne je fakt zvláštní - chvíli je vedro, chvíli leje, chvíli fouká děsný vítr, chvíli klidno... Ale každopádně, mám to tu ráda. 

Těším se na vaše komentáře a brzy zase načtenou!

Petra, t.č. housemaid

Hledání bydlení III.

ano, skutečně už potřetí... A jsme čím dál lepší! Sice poprvé na GC jsme asi měly ohromné štěstí s tím, jak jsme mluvily, s tím, jak jsme se absolutně neorientovaly v ničem, ale v Melbourne jsme trhly rekord! Uznávám, že okolnosti byly brutální a tlak neuvěřitelných Redan apartmánů taky, ale stejně.. Když si vezmete, že 16.9. jsme přiletěly a 23.9. už jsme bydlely a zhruba o čtyři dny později jsme měly zařízený byt... Tak jsme fakt dobrý! Jo pochválím se sama a zasloužíme si double pašáka....

Jinak to samozřejmě zase probíhalo stejně, s výjimkou toho, že Melbourne je opravdu hodně studentsky orientované město, je to tu samá univerzita a jeden z opravdu výnosných projektů je, že tu mají postavené ohromné mnohapatrové budovy a v nich nasekané zařízené cely a klece pro studenty, za které chtějí neuvěřitelné prachy. Viděly jsme je všechny. Bez oken, balkónů, bez trouby a pračky, v podstatě bez obýváku. Fakt síla. Novinkou v místním bydlení také je, že tady mají topení. Jo, jo, je tu fakt kosa. Nechápu, proč jsme queenslanďanům nevěřily...  To byla jenom taková krátká odbočka a vracím se k našemu bydlení. Standardní postup, internet, realitky, prohlídky. 

A výsledek? Bydlíme jako trochu na Václaváku zkříženém se Staromákem. Z okna koukáme na Melbourne Town Hall - filharmonii, pod oknem nám jezdí tramvaje a kočáry a je to tu fajn, všude kousek... Máme dva malé balkónky, máme i topení.... Byt byl nezařízený, ale máme docela slušnou kuchyň včetně myčky a v bytě je i pračka se sušičkou - která teda bohužel nefunguje, takže pro změnu máme problémy s praním prádla... Ale už nám realitka poslala opraváře, bohužel teda nemluvil anglicky, ale jestli jsem to dobře pochopila, tak za týden pračku opraví.... A snad už budeme moct prát... 

Zařízení nám tentokrát nedalo moc práce, protože tady je IKEA a vzhledem k bedbug jsme zakoupily nové postele, nové matrace a samozřejmě peřiny, polštáře, povlečení.... Zbývající věci jsme nakoupily na inzeráty, měly jsme štěstí na holku, co se stěhovala a druhá se vracela do Finska, takže jsme za pár dolarů získaly hodně věcí a spoustu nám jich dala zadarmo, a lednici jsme smlouvaly... tak a je to. Už jsme prostě profesionálky ve vyhledávání bydlení a zařizování! Asi napíšem nějakou příručku pro příchozí do Austrálie... 

Takže přátelé, koukala jsem, že nijak moc nečtete ani nekomentujete, ale nevadí, já vám stejně budu psát dál. Co vás tedy čeká : hledání práce, speciální díl nazvaný Melbourne, Melbourne - na to se fakt těším, a pak vám dám něco k dobru o místních Melberňanech - to vás asi bude dost bavit... Mějte se pěkně, tady je půl šestý ráno a já se vracím do Morpheovy říše. Brzy načtenou. Petra

A zase to studium...

Jak jsem slíbila v předešlých článcích, přidám pár slov o naší škole. Pokračujeme ve studiu stále na Carricku, akorát jsme změnily kampus - namísto Brisbane Melbourne, a taky jsme změnily typ studia - již nestudujeme jazykové kurzy, ale Business Certififkate II. Co to obnáší? Tak předně, do školy se chodí jenom třikrát týdně a hlavně - nesleduje se docházka. Což je dobrý, když si potřebujete něco zařídit, tak se nemusíte bát a sledovat hodiny, abyste měli přesně 80%. Škola má rozpis pondělí a úterý od 8.30 do 17.30, ve středu od 8.30 do 12.30.  A jaká je skutečnost? Pondělí a úterý od 9 do půl jedný a ve středu taky tak, takže p o h o d a.... Náš učitel Chris je pohodář a kuřák, takže dává i přestávky a nic moc neřeší - aspoň zatím. Máne teda odevzdávat nějaké práce, ale říkal, že poslední termín je 22.11., protože 24.11. je konec semestru, tak aby to jako stačil opravit. Jinak kupodivu třída je neustále plná, myslím, že já a Regina máme zatím nejhorší docházku, ale to bylo způsobeno hlavně hledáním bytu, další týden už jsme se polepšily... A národnostní složení? Tak zatím je pro mě záhadou, každopádně jsou ve třídě dva slováci, jedna kolumbijka a zbytek jsou asiati - zatím znám jednu thajku a jedno děvče z tchajwanu... Učitel je dobrý, myslím, že je ho pro nás i škoda - ví, o čem je řeč, má docela slušné prezentace a dává dobré příklady, většinou z pohostinství, protože dělal v hospodách a hotelech :-)

Jo, dneska se nám tady změnil čas na letní, takže rozdíl teď činí devět hodin... Bylo to docela překvapení, ale naštěstí mám na mobilu a na počítači nastavené automatické aktualizace, takže se hodiny samy změnily, akorát hodinky a všechny ostatní hodiny musíme přehodit.. Taky tu dneska poprvé bylo krásné teplo - úžasně svítilo sluníčko, takže cestou na nedělní trh bylo fakt docela vedro. Trh je tady úžasný - všichni, co nám o něm říkali, mluvili pravdu - levná zelenina a ovoce, ryby, sýry, maso .. paráda... trh je každý den kromě pondělí a středy a v neděli teda není moc ovoce a zeleniny, ale jinak se tam prodává všechno - boty, oblečení, suvenýry, kýče, různé cetky a tak.. A prodavači vyřvávají ceny a výhodné nabídky a je tam plno lidí a je to zábava...

A dneska ty naše holky budou hrát o zlato! Moc jim držím palce, a doufám, že se hecnou stejně jako proti Australankám - sice to už patří do říše sci-fi, ale jeden nikdy neví! Tak pěkně fanděte i za mě a zase brzy načtenou se těší Petra

To je teda něco!!!

Nedá mi to, a opět vás musím informovat o sportu - no jo, znáte mě! Bohužel jsem tady nenašla způsob jak sledovat MS v basketbalu žen, ale dneska ráno jsem opravdu plakala štěstím - jsem tak ráda, že holky porazily Australanky, ani nevíte jak!!! Včera, nebo spíš dneska ráno jsem si v Melbournském Kasínu /mimochodem, je opravdu obrovské, ale o tom jindy/ vyslechla ódy na ozi ženský basket a na Lauren Jackson, ale naše holky to dokázaly!!! Ještě si pamatuju ten klepec, co dostaly na olympiádě, ale myslím, že jim to pěkně vrátily! Mám fakt ohromnou radost, a těším se na dnešní ráno.. sice nic neuvidím, a online reportáže jsou fakt bída, protože neuvádějí pořádně skóre, takže posledních pět minut dnešního ranního zápasu jsem si ho dopočítávala a modlila se, aby to vydrželo...

takže holky, jenom tak dál a vy doma pěkně fanděte i za mě!

Petra

Redan apartments - ubytování pro otužilé

Asi tak týden před odjezdem do Melbourne jsem si s hrůzou uvědomila, že nemáme zajištěné žádné bydlení na prvních čtrnáct dní. Začala jsem zběsile prohledávat web, abych zjistila, že ceny jsou dost odlišné od cen loňských na Gold Coast - připomenu, že jsme tam měly krásný hotel s ložnicí, obývákem s kuchyní, koupelnou a terasou s výhledem na moře za pár šupů... No tak v Melbourne nic takového nehrozilo. Horko těžko jsem našla bydlení cenově únosné - a to prosím jenom na týden, protože pak se cena dramaticky zvýšila asi o dvacetpět procent. Neváhala jsem a zarezervovala bydlení aspoň na týden. V apartmánech nás přivítal čínský recepční a dovolil nám ubytovat se hned po příjezdu - normálně mají check in až ve dvě, ale neměl problém. Měly jsme takový jeden malý pokojík se skříní, televizí, kuchyňskou linkou, stolem a dvěma židlemi. K tomu malá koupelna se sprchovým koutem. Žádný obývák, žádný balkón, o terase jsme si mohly nechat zdát. Ale to by se všechno dalo přežít, kouřit jsme chodily na požární schodiště, pračky byly společné na mince na chodbě. Bohužel jsme druhý den zjistily, že máme takové malé spolubydlící... již nám dobře známé z Bundabergu... Ach jo. To je prostě riziko levného ubytování, ale když tak čtu, jak se tyhle potvory rozmnožily v luxusních krámech a hotelích v New Yorku, tak snad to ani není o typu ubytování... Sice nám tedy každý den uklízeli pokoj a dávali čisté ručníky, ale stejně jsme si dost oddechly, když jsme přesně po týdnu apartmány opustily... 

Kvízová otázka pro vás - odnesly jsme si naše malé kamarádky sebou do nového bytu nebo ne?

Tak to by bylo pro dnešek vše, jenom taková krátká zprávička... ale máte se ještě na co těšit - první den ve škole, hledání bydlení, zařizování bytu a nově nám přibyla další zábava - hledání práce...
Těším se na vaše komentáře a také vítám naši novou pravidelnou čtenářku Danu! díky za komentář..
Mějte se krásně a zase brzy načtenou, Petra

Miluju cestování...

Nedávno jsem si uvědomila, že šíleně miluju cestování. Vůbec nechápu, jaktože jsem léta nikam nejezdila, maximálně po krajinách českých anebo sem tam nějaká služební cesta, případně krátká dovolená - krátká, abych náhodou moc nezameškala v práci.. Ale teď? Cestování mě prostě baví!!! Zvláště po posledních zážitcích z našeho letu Praha - Soul - Melbourne. Ano, vypisuji celou trasu, protože na každé zastávce nás čekalo nějaké malé překvapení, samozřejmě v podobě alespoň drobné nepříjemnosti... 

Než se pustím do podrobného popisu našeho odletu, letu a příletu, tak se nejdřív omlouvám všem, kterým jsem se už poslední den neozvala, neodpověděla na zprávy či nezvedla telefon - byla to dost hektika, jako je to ostatně vždy, ale doufám, že mi to zase - jako vždy - odpustíte! Taky se omlouvám, že jsem nepsala hned po příletu, ale měly jsme poměrně náročný týden - to se ostatně dozvíte vše v dalších blozích - musím si něco nechat na později - takže co vás čeká - dneska jenom ten let, ale pak bude následovat - bydlení v Redan apartmánech - adventure zážitek pro náročné, dále první dny ve škole, následovány hledáním bydlení a naposledy zařizování bytu. Samozřejmě se nezapomeneme zmínit o absolutně jiné kultuře všeho - oblékání, chování, hospod, barů, stravování atd. - rozdíly mezi Queenslandem a Victorií jsou opravdu neuvěřitelné - skoro byste si mysleli, že jste v úplně jiné zemi!!!

Co se tedy dělo 14. září..... v pohodě jsem dobalila zavazadla v noci ze 13. na 14.  a kolem půl čtvrté ráno jsem ulehla na pár hodin do lože - samozřejmě jsem nemohla usnout, nicméně pak se na chvíli zadařilo - a už zvonil budík.. bylo to jako sekunda... rychle jsem dobalila pár drobností a začala uklízet byt, abych pak zase neposlouchala svého milovaného synovce, jak mi do každého mailu a každé zprávy opakuje, jak děsně loni s Arkinem po mě uklízeli .... pak jsem už jenom nasedla do auta a vyjela směr Dolní Břežany, kde už mě čekal oběd s rodinou - takový jako poslední oběd - btw Hani, byl to výborný oběd..:) Stejně jako loni jsme se rozloučili a Hanka s Magdou se mnou jely na letiště - což bylo velmi příjemné - ještě jednou děkuji - doufám, že vám to příští rok v červnu budu moct oplatit tady v Melbourne... Do této chvíle probíhalo všechno standardně. Čekám na letišti, asi tak hodina a půl do odletu a telefonuju si s Reginou, abych se dozvěděla, že jí nepřijel objednaný taxík, takže musela sehnat jiný a že přijede pozdě. Nevadí, určitě to stihneme! Odbavujeme se jako poslední, vážíme naše pečlivě zabalená zavazadla a nastává první zádrhel - máme víc kilo, než je povoleno. Rozbalujeme Reginy přiruční tašku, zběsile trháme igelit, cpeme boty do příručních kufříků, které si bereme sebou na palubu... naštěstí to vyšlo, jsme odbaveny. V rychlosti každá kupujeme láhev vodky za pouhých 99 Kč - vývoz mimo EU - úžasné, a karton cigaret za 500 - opět vývoz mimo EU - rvu si vlasy, že jsem cigára koupila normálně v trafice - nevadí, stejně bude hůř. Rychlejším krokem odcházíme k našemu východu. Stále nezačal boarding, všude je narváno lidma, stojíme těsně u přepážky, je patnáct minut po boardingu a ozývá se hlášení - moje jméno a ať se dostavím k přepážce... Tak tam jdu a dozvídám se, že mi něco vibruje v kufru a že mi ho vezou - musí se zrentgenovat a rozbalit. Odcházím zpět k rentgenu - celkem asi pět lidí z personálu letiště se jde podívat, co vibruje v mém kufru. Je to můj geniální holící strojek, který se sám zapnul. Všichni příhlížející jsou zklamáni. Házím svoje věci  zpět do kufru a doufám, že nebudu platit zpoždění letadla. Pak už cesta probíhá standardně až do Soulu, až na to, že mi místo vegetariánského jídla dali veganské, které je teda pěkně hnusné. Jsem zklamaná, těšila jsem se na kuskus. V Soulu už ani neprocházíme krámy, jdeme si akorát do skleněné kukaně dát cigáro a pak uléháme na lavice a skoro celých šest hodin mezipřistání prospíme - jsme obě rády, že se můžeme pořádně natáhnout. Poté jdeme k našemu východu a tam se pro změnu dozvídáme, že nemůžeme s naším chlastem na palubu, takže po nějaké době hádání se s korejským personálem musíme odbavit naše příruční zavazadla a na palubu už jdeme jenom s kabelkami. Opět zpoždění letadla, ale pochopte to, při cenách chlastu v Ozi zemi se přece nevzdáme dvou litrů vodky!!!! Při cestě ze Soulu do Melbourne už dostávám správné vynikající vegetariánské jídlo a jsem spokojená. Cesta uběhla velmi rychle a jsme v Melbourne! Již zkušeně procházíme pasovou a celní kontrolou, zavazdla nám tentokrát jenom rentgenují, vypadá to, že v Melbourne nemají psy a  jsme venku! Kupujeme si lístky na Skybus, který nás odveze do centra a pak se už rozhodneme jet taxíkem, protože jsme unavené a máme strašně těžké kufry - ale Tádo, cestu z letiště do apartmánů jsi našel dokonale - opravdu tu nejrychlejší a správnou! Nicméně volíme taxík, na který čekáme zhruba čtyřicet minut, protože nás žádný nechce vzít s tou šílenou bagáží... lžou, že netrefí do Redan street.. neuvěřitelné, tohle bych v Austrálii nečekala, ale taxíky tu ovládá indická mafie, máme strach, že už všichni o nás vědí, a že nás neodveze nikdo.. ale nakonec se zadaří. Kolem desáté ranní dojíždíme do čtvrti Saint Kilda a vystupujeme z taxíku před naším ubytováním, které máme rezervované na týden. Co bude dál, se uvidí.

Takže, to byl stručný začátek našeho výletu do Austrálie II. Doufám, že jste se patřičně pobavili a těším se na vaše komentáře, připomínky a reakce. Znovu přidávám upoutávku na další díly, co vás čekají - adventure bydlení, jak si pronajmout byt v Melbourne, jak si zařídit byt v Melbourne a samozřejmě další a další veselé zážitky.. 

Samozřejmě, že nám všechno jde rychleji než před rokem, líp se domluvíme a tak, ale zase - jsme v úplně jiném státě...

Přátelé, mějte se krásně a brzy zase načtenou!

vaše Petra

Tak se nám ten pobyt doma krátí....

jojo, je to tak. Sotva jsme přiletěly a už zase poletíme - za týden touhle dobou už budeme v letadle, směr Melbourne! Je to zvláštní pocit, letíme vlastně skoro na týden stejně, jako před rokem - ale teď už aspoň víme, co nás tam v Ozi zemi čeká.... Ráda jsem vás tady všechny viděla, ty, které jsem vidět nestihla - pardón moc se omlouvám, ale snad za rok to bude lepší... stejskalo se mi fakt strašně moc, a jak jsem původně domů vůbec nechtěla jet, tak teď jsem ráda, protože aspoň jsem se zase nabila na rok další! Měla jsem pro vás připraveno několik mega vtipných blogů, ale všechny jsem je vymazala, protože po druhém přečtení mi už tak děsně vtipné nepřipadaly... Sedím doma a koukám na fotbal - to je teda super zážitek, po roce zase vidět český tým s českým komentářem, ale řečeno ústy Jaromíra Bosáka, zatím se našim klukům nepodařilo vyprodukovat nic moc nebezpečného, tak doufám, že to nějak doklepou k vítěznému konci. Doufám, že moje sledování tv nemá na ně neblahý vliv, stejně jako moje nesledování US Open na Tomáše Berdycha, to mě teda fakt mrzelo, ale slibuju, že si na něj příští rok zajdu v Melbourne. 

Takže přátelé, zbývá poslední týden. Co jsem nestihla, jsem nestihla a už nic víc nestihnu, protože můj diář je do úterý úplně plný, a právě nám žluťáci dali gól, takže to je teda pěkný! Litva! No to je síla, nevím, jestli raději nepřepnu na nějaký jiný, komerční program. Ach jo|!

Tak se mějte a brzy načtenou, už z Melbourne...

Petra

Jsme doma!!!

a budeme tu do 15.9.! Takže teď nějakou dobu blog nebude, píše se jenom na australském území!
Doufám, že se s váma všema uvidím!
Petra

Milá Andul

přeji ti krásné narozeniny!!!


a tohle ti přivezu :

Petra

Hot Dog

Doufám, že si ještě matně vzpomínáte, že jsem několik let vegetarián. Proč to píšu? Protože je pro mě těžké psát blog s názvem Hot Dog, ale zároveň se s vámi chci podělit o několik posledních zážitků z Brissy. Jako každý pátek jsme si oblékly montérky (= rozuměj boty na podpatku, výstřih, hard make-up a úsměv blbky) a vyrazily jsme do práce (= rozuměj do hospody). První štace byla hotel Porto, kde na nás čekal starý známý (= rozuměj mladší než my, ale známe ho dlouho) Bruce@Willis. Po několika pivech jsme se všichni přesunuli do irského baru v Elizabeth Street na live music (=rozuměj klobouček vřískálek - neuvěřitelný týpek, který si myslí, že umí zpívat - bohužel si to myslí jenom on) a začali jsme kalit jugy.... Jediný volný stůl byl těsně u tanečního parketu a seděla u něj Carry (= rozuměj ozi blond žena, našeho věku a sama...) Vzhledem k tomu, že okamžitě našla zalíbení v Brucovi, dovolila si nám přisednout. Večer se začal ubírat  zajímavým směrem - Carry nespouštěla oči z Bruce a kladla mi záludné otázky typu - odkud jsi, jak se jmenuješ - což bylo v pohodě, s Jane Doe si vždy vystačím, ale následně přiostřila - začala se vyptávat, jestli Reg je partnerka Bruce. Bruce trochu ztvrdnul, ale já jsem velmi pohotová - sdělila jsem jí, že samozřejmě je a já taky. Bohužel to Carry neodradilo - na můj dotaz - který napíšu anglicky, abyste si to vychutnali jako já - Do you like him? Carry okamžitě odvětila yessssss. V tom okamžiku Brucovi vyhládlo - aby taky ne, po 15 pivech. Jelikož je zvyklý s námi komunikovat velmi jednoduše (protože naše angličtina není ještě perfektní), začal mi naznačovat ústy a rukou Hot Dog - jakože má hlad.. v tu chvíli přiskotačila Regina a on se zoufalým hladovým výrazem v očích na ní začal dělat to samé - bohužel přitvrdil - začal zběsile pokyvovat hlavou a  imaginární hot dog si cpal do otevřených slintajících úst - z čehož já měla záchvat smíchu už  tam a  ozi žena Carry absolutně nechápala co se děje a měla oči přes polovinu hlavy, protože to vypadalo, že vyžaduje orální sex po nás obou... a naše reakce? Klidná.  Ještě vydrž, Bruci!  Poté jsme dopily svá piva a odvedly Bruce do Casina, kde prodávají hot dogy... Dodneška se tomu strašně smějeme, stačí jenom říct hot dog a je hotovo... Nicméně to ještě není konec. Večer nabral další směr v Casinu, a byl to směr nové otázky - Máš přítele? Já standardně odpovídám ne, a ty? Regina : ano, 5 ! a doplňující otázka je "a nechceš šestýho?" Potom jsme na kuřáckém balkóně potkaly typy, které známe z jiné hospody a večer pokračoval výukou angličtiny a kupodivu i češtiny! To je taková novinka v Brisbane - narozdíl od Gold Coast neustále týpci požadují, abych jim něco řekla česky. Nikdy nevím, co mám říct...? Tenhle večer byl jiný, protože jsem zrovna odpoledne nacvičovala nové nadávky v angličtině a potřebovala jsem opravit výslovnost a hlavně správně určit, kdy jakou můžu používat. Zajímavé bylo, že týpek se děsně smál a děkoval mi za nové anglické nadávky, které prý neznal - ale věnoval mi asi pět nových dalších slov, které jsem po dvou hodinách zcela správně používala - vypisovat vám je tady nebudu, jsou fakt hrozný.... Já ho naučila jenom klasiku... a každou chvíli ke mě přiskočil nějaký chlap a ptal se mě na překlad - a já překládala jako zběsilá - oni pak přikráčeli k Regině a citovali jí ty české věty, takže to byla fakt zábava - uvádím příklady : a nice ass - krásná prdel, this guy is a gay - ten chlap je buzna, is he a cowboy? - je to kovboj? did you find a farmer? - už jsi našla farmáře? No prostě zábava. Skončily jsme v pět ráno, kdy nás vyhodili i z kasína, které se normálně nezavírá, neměly jsme zase žádný prachy a žádný cigára, tak jsme šly domů spát. Mluvila jsem asi tak šest hodin v kuse anglicky, ale bohužel samá "swear words", tak nevím, jestli mi to k něčemu bude. Regina zase poslouchala češtinu s australským přízvukem, ale taky se docela dobře bavila. 

Tenhle týden nás čeká poslední pátek v Brissy - zaplaťpánbůh!!!! Doufám, že Casino otevře bar, který byl minulý týden zavřený! A v sobotu jedeme na Gold Coast, rozloučit se s oceánem a našimi hospodami a taky si zajdeme na Q1 - abychom ještě přivezly nějaké pěkné fotky! Držte nám palce, ať naše játra těch zbylých šest dní vydrží! Rána jsou tady čím dál náročnější, tuhle se mi dokonce klepaly ruce - obávám se, že jsem alkoholik. Ale jak už jsem psala, tahle země není pro střízlivý!!!! Zato je přívětivá  ke starým, trochu opotřebovaným ženám. Ale to až ústně. 

Mějte se jak si zasloužíte!

Brzy naviděnou...... Petra a Regina

PS - my víme, že se tomu smějeme jenom my 2, ale to je úděl  vypravěče.... 

Andul

všechno nejlepší k svátku!

Dárek máš přiložen :)

Petra

PS - zbývá 8 dní a letím domůůůůůůůůůůůůůůůůů

15 dní

zbývá do odletu domů!!! Ano, je to tak. Na 4.8. máme letenky Brisbane - Soul - Praha, a ačkoliv pro mě to bylo velmi těžké a ještě minulý týden jsem nevěděla, co vlastně udělám, tak teď už je to jistota! Jedeme domů! Na prázdniny! A opravdu se na vás všechny strašněěěěěě těším! Loni 5.8. jsem napsala první článeček na blog a hle, kruh se uzavřel a 5.8. večer budeme v Praze!!! 

Poslední dny tady jsou opravdu hektické, takže jsem ani nic nepsala - neměla bych vám doma co vyprávět - ale máme spoustu zážitků - po farmářské katastrofě, štěnicích a zánětu zvukovodu jsme se vydaly cestovat po Queenslandu, takže se těšte na krásné fotky z Whitsundays, Airlie Beach, Mackay a hlavně Cairns - to je asi nejhezčí místo v Queenslandu. Taky jsme viděly Velký bariérový útes - pod vodou i ze vzduchu a krokodýlí farmu a potkaly jsme zase spoustu zajímavých lidí. Ale to si všechno teď necháváme na ústní vyprávění, i když možná vám jako návnadu věnuju jednu fotku z vrtulníku - jo, budu hodná holka!

Skoro rok jsme strávily v Queenslandu, což je Sunshine State a taky Smart State (to cituju z SPZ aut :) a myslím, že už nám nemá co dát. Příští víkend se chystáme na Gold Coast - rozloučit se, podívat se ještě na oceán a pláže, které nám tady v Brissy chybí a pak už hurá domů! 

Přátelé, nachystejte si játra, uši, hlavy a srdce - jedeme domů a všechny vás chceme vidět a všechno vám chceme říct - teda, úplně všechno asi ne, připravíme nějakou cenzurovanou verzi, ale i ta bude stát za to!

Takže tentokrát ne brzy načtenou, ale brzy NAVIDĚNOU.

Vaše Petra

Farmářky 2

Seděli jsme před Backpackerem a probírali kolik si vyděláme a co si koupíme :-))když kolem nás proběhla černá kočka, pro jistotu jsme se vrátili zadním vchodem, abychom tu smůlu přetrhli - nepodařilo se, objevila jsem na prostěradle malého broučka, po podrobnějším zkoumání jsme broučků objevili víc, ten večer asi šest, všichni byli pěkně nacucaní krví - kupodivu ne naší. Zavládla totální panika, co teď - Peťa byla pro variantu jet okamžitě domů, mě a Járovi se nechtělo, takže jsme jí přehlasovali s tím, že když už jsme strávili se štěnicemi dva dny, pokusíme se najít nějaké jiné řešení. Zasedli jsme k internetu a studovali vše co jsme našli pod odkazy štěnice a bad bug. Jára ráno vyrazil na pole a já s Peťou do obchodů nakoupit desinfekční a hubící prostředky proti štěnicím, dále jsme se vybavili igelitovými pytli, do kterých jsme naskládali všechny naše věci. Taktika byla, vyhnat štěnice z našeho pokoje. Peťa celu důkladně vydesinfikovala, bohužel jsme zapomněli, že nemá okno. Pět hodin jsme pak stáli u otevřených dveří a snažili se puch z desinfekčního prášku a spreje vyvětrat. Pravda podařilo se nám tím zasmradit skoro všechny chodby co v bacpackeru byly, ale v našem pokoji se stále nedalo dýchat. Měla jsem vážně strach, že jestli v tom usneme, už se neprobudíme, nakonec jsme spali s otevřenými dveřmi, přesto jsme na pole vyráželi - zfetovaní, zdrcení a zmrzlí. Ještě za tmy nás vysadili z džípů na poli, kde jsme obdrželi nějaký nožík a plastové štítky s čísly, řekli nám, že dnes se sbírají cukety, ukázali nám jakou technikou, jaké velikosti, dali nám obrovské kýble a přidělili nám řádky, co se dělo dalších skoro osm hodin nevím, pamatuji si jen, že jsem šílenou rychlostí ořezávala cukýny a tahala za sebou obrovksý kýbl, který byl těžký jako blázen, neustále jsem se snažila držet tempo s nějakou číňankou a asi francouzem nebo švýcarem, kteří měli řádky blízko mě. Vydržela jsem to, místy jsem byla i na první pozici, pravda posledních pár hodin už jsem se nemohla narovnat, ale jeden asiat mi poradil zůstat v předklonu. Šlo to a jela jsem dál. :-) Když jsem pak zjistila, že z pěti nováčků, kteří tam toho dne byli, to tři vzdali, takže jsme to vydržely jen já a Petra, byla jsem pyšná :-). Bohužel jsem v zápalu boje ztratila orientaci i v počtu štítků, kterými se označovali plné kýble, ale podle číňanky odhaduji, že jsem jich měla zhruba dvacet - za skoro osm hodin práce - na peníze přepočteno 50AUD. A to jsem poté zjistila, že jsem se svým výkonem na špici, např. můj kolega angličan měl kýblů 11 - vydělal si tedy 27,50 :-).

Sbalili jsme si věci, vzali krabičku s pochytanými štěnicemi a vyrazili na recepci, potřebovali jsme dostat zpět své pasy a nepřijít o depozit 50AUD, který propadá v případě, že nenahlásíte svůj odjezd dříve než tři dny předem. Byl to boj, recepční na nás řvala, že se nám nechce pracovat, zřejmě nás obviňovala z toho, že si štěnice vozíme sebou a pak vydíráme nebohé majitele backpackerů o navrácení peněz, bušila pěstí do recepce, ale odhlásila nás.

O půlnoci jsme nasedli do autobusu Greyhound a ráno v sedm vystoupili v Brisbane, zrovna se vraceli Australští fotbaloví fanoušci po prohře s Německem, stejně jako my, jak zpráskaní psi. Zhruba deset dní jsme postupně mrazili všechny věci co jsme měli sebou na farmě v našem padesátilitrovém mrazáčku, protože podle internetu, štěnice nepřežije bod mrazu....zřejmě nepřežila a tak když jsem se vyléčila se zánětu sluchovodu, vyrazili jsme na další cestu, tentokrát za poznáním...ale o tom příště.

P.S. Pozitiva z farmářské výpravy - v Bundabergu mají u hospod obrovské zahrádky na kterých se smí kouřit, Jug piva tu stojí v určitých hodinách jen 5 dolarů, a 300g biftek tu mají v neděli za neuvěřitelných 6,50 :-)i s hranolky a zeleninou - chápu to - výplaty tu totiž mají proklatě nízké :-).

Obrazová příloha jen pro silné povahy:

Důchodkyně na cestách " Farmářky "

Ahoj všem, po dlouhé době všechny zdravím a musím se s Vámi podělit o zážitky posledních týdnů. Protože jsme měly 4 týdny prázdnin, chtěly jsme dny volna využít pracovně, ale protože za dobu co bydlíme v Brisbane, jsme příliš úsilí nějakému hledání práce nevěnovaly, tak Petra přišla s nápadem, odjet pracovat na farmu. Nějaké nabídky na internetu byly, a náš kamarád Jarda taky chtěl rychle vydělat nějaké dolary na cestování, tak jsme zahájili průzkum trhu, pokaždé když jsme vyrazily do hospody, jsme se vyptávaly, kde jsou největší farmy a nejbohatší farmáři :-), musím říct, že jsme většinou osazenstvo hospod tak zblbli, že nám pomáhali hledat farmáře po celé Brisbane, i když zde se jich vyskytuje opravdu málo :-), potom jsme si půjčili auto a objeli doporučovaná místa a farmy v okolí Brisbane - všude byla odpověď stejná, ne teď práce není máme tu desítky čekatelů. Byli jsme z toho zklamaní, protože jsme doufali, že práce na farmách bude dostatek. Další den Jára volal, že odjíždí do Bundabergu, protože mu tam v jednom backpackeru řekli, že práci mají, stačí přijet, zaplatit ubytování na týden dopředu a do několika dnů dostane práci. Začaly přípravy - spacák, pláštěnku, pracovní boty, pracovní oblečení - Bundaberg je vzdálen asi 500 km severně od Brisbane a dá se sem dojet pohodlně vlakem asi za 75 dolarů. Cesta byla úžasná, vlak vybavený moderní technikou, obsluha jako v letadle, jel místy až 160km rychlostí, takže 5apůl hodiny uteklo jako nic a už jsme vystupovaly v Bundabergu. Dva backpackery byly hned naproti nádraží, v obou nám sdělili, že práce není, zrovna tak v dalších na které jsme narazili, tutéž odpověď nám dali ve zprostředkovatelně práce, nakonec jsme ten backpaker, kde Járovi po telefonu řekli, že práci mají našli a kupodivu potvrdili původní verzi - zaplaťte na týden ubytování 180 AUD per person plus 50 dolarů depozit- dáme vás na pracovní listinu, a do dvou tří dnů budete mít práci. Byli jsme nadšení, nálada trošku opadla, když jsme otevřeli pokoj, který měl být příští týden naším útočištěm, no pokoj je silný výraz, byla to cela, bez okna, jedna palanda a dvě postele, plechový stůl a to bylo vše. Nedá se nic dělat to vydržíme, hlavně, že budeme mít práci. Večer jsme šli zkontrolovat nástěnku, zdali jsme na pracovním listu, byli jsme napsáni na pozici standby, což jak nám recepční vysvětlila, když vstaneme ve čtyři ráno a půjdeme na stanoviště, tam nám přidělí číslo a pokud někdo z pracovníků na ten den nedorazí, můžeme jej nahradit. Ve čtyři ráno, jsme stepovali na určeném místě, tma jako v pytli. Dostali jsme číslo 3,4 a pět, protože jednička s dvojkou už tu byli nejspíš od večera. Nevadí, manager nám sdělil, ať si jdeme na hodinku lehnout a pak se vrátíme, po hodině začali nabírat stále ještě za tmy jednotlivé skupinky lidí do džípů a polorozpadlých autobusů, jednička i dvojka odjeli, já , Peťa a Jára jsme zůstali stát na parkovišti, manager se nám omluvil, ale dnes pro nás práce není. Večer jsme už byli na listině, Jára- farma č. 1 - rajčata-nástup další den ráno (sobota), já a Petra - farma č. 2 papriky - nástup neděle. Perfektní, ani jsme nemuseli tak dlouho čekat......no a přesně tímto okamžikem skončila veškerá legrace a jak to všechno pokračovalo si můžete domyslet, nebo vám to napíšu příště, pro ilustraci přikládám pár obrázků...

Super vláček - to Bundaberg :-)


Cela č. 9 - Backpacker "Bus stop" Bundaberg

Podzim nebo vlastně zima?

vždycky jsem si myslela, že roční období začínají všude stejně, ale ve škole nás naše učitelka Alison vyvedla z omylu - v Aussii prý zima začíná 1. června a léto 1. září. Tak teda nevím, a ani nějak nemám chuť to ověřovat - pokud se vám někomu chce, tak mi to přesně zjistěte a napište do komentáře - předem děkuuji.... každopádně město Brissy se oddělo do zimního hávu - všechny sochy dostaly pletené svetříky a šálky a na King Square jsou ze soch udělaná klubíčka vlny - je to děsně pěkný - musíme vám to vyfotit, ale až se vrátíme - takže tak za měsíc! To je vlastně účel tohohle blogu - zítra totiž odjíždíme směr Bundaberg, cílová stanice rajčatová farma. Máme teď měsíc prázdniny, tak jsme se rozhodly, že zkusíme ochutnat australský život i z jiné stránky - budeme bydlet v backpackeru, jíst nevím kde,  chlastat doufám v nějaké hospodě a možná budeme i pracovat :) ale to teda není jisté. Každopádně jsme sbalily jenom to nejnutnější - z čehož vyplývá, že notebooky necháváme doma - z čehož vyplývá, že nevím, jestli budeme psát blog... Takže se připravte na cca jeden měsíc psací přestávky - ale stejně furt dojímáte, že píšem málo...:-)

Držte nám palce a po návratu se ozveme s dalšími, určitě hodně odlišnými zážitky! Tak dobrou noc a brzy zase načtenou (teda za měsíc - ale to je vlastně docela brzy...) Petra

Sobotní noc šamanů, čarodějek a kreatur

...ano, začínám se opakovat - moje poslední tři titulky začínají sobotou - tak se teda neomlouvám, a raději píšu. Nicméně název je výstižný - v débéčkách probíhalo v sobotu již tradiční nevímkolikáté jehně, na kterém jsem poprvé chyběla a bylo mi fuckt smutno po vás všech a pořád jsem na vás myslela - tak doufám, že jste nějakou rundu dali i za mě - a bylo ve znamení šamanů a čarodějek - prý přišla i kartářka a numeroložka - ale nějak jsme se Hani nedostaly k tomu, co vám vlastně věštila??? 

Naše "brissy" sobotní noc byla poněkud jiná - opustily jsme standardní cestu po irských a britských hospodách, a vydaly jsme se prozkoumat místní kasíno. A byl to teda zážitek! Skoro každý nám tady kasíno doporučuje, jaká je tam báječná live music a pekelně hustá a vostrá zábava... No samozřejmě kecám, v kasínu jsme byly potřetí nebo počtvrté, ale docela se mi to hodilo k titulku, protože do kasína choděj´vopravdový kreatury. To, že jinde potkáváme samý vobludy a monstra, je jenom slabej vodvar! Všem doporučuju zajet si do Brisbane do kasína! Předně - muzika - poprvý děsněj propadák, podruhý skvělá černoška, potřetí docela ucházející band. Ale ta společnost! Výhradně filipínské a thajské kurvy, korejská liliputka s dlouhými odbarvenými blonďatými vlasy, to vše doplněno australskými plážemi (bitch - beach), které se všechny svorně vrhají na cokoliv, co má kalhoty - opravdu nepřeháním!!! A v cca třech patrech se hraje - a to všechno, na co si vzpomenete - black jack, ruleta, kostky, kolo štěstí a samozřejmě automaty... Ozíci jsou šílení gambleři..... Ale zase je v kasínu nejlevnější malý hnusný ze všech hospod (asi pěti :( ), které v Brissy jsou a rozhodně je pořád se na co dívat... 

Navíc jsme aspoň viděly hrát Tomáše Berdycha - všude jsou totiž televize a na těch běží sport, a taky jsme potkaly dalšího krajana - teda vlastně Moraváka Laďu ze Zlína - který v Austrálii žije od roku 84 a je už vlastně taky Ozík - předvedl nám na balkóně ukázku bojového umění, sdělil nám, že mu mamka řekla, ať si vezme jenom českou holku a pak sranda skončila... a šly jsme raději domů - zase další podařený večer ve velkoměstě!

Takže přátelé, to byla naše minulá sobotní noc... a co se zajímavého dělo u vás? Těším se na komentáře a zase načtenou! Petra

Sobotní noc ve znamení voleb

pro mě skončila o půlnoci našeho času - myslím australského, kdy byla sečtena polovina hlasů. Ráno mě Regina uvítala plakátem - Slavíme, Paroubek odstoupil! A teď už několik hodin obě čteme všechny české servery a navzájem si doporučujeme články - vítězí u nás video odstupujícího oranžového démona s jeho růžovým andělem po boku! Druhé místo dáváme článku http://volby.ihned.cz/c1-43919060-muz-destrukce-na-rozcesti-paroubek-ziskal-nejvic-hlasu-ale-je-nejvic-ponizen to je opravdu zábava, krásně a pravdivě napsané! 

Teď už se jenom děsíme Tvrdíkova prohlášení, že démon údajně nerezignoval? A u vás se spí a nikdo nic nepíše, takže nevíme, na čem jsme. Každopádně je to nářez, takový výsledek jsem teda nečekala! Ale jsem ráda, budu se moct vrátit domů! 

Tak vám děkujem, že jste k těm volbám šli a že jste volili pravici!

zase brzy načtenou, P.

Sobota ala Itálie

se tedy nekoná, protože v Brissy absolutně šíleně prší... :( Takže Dani ty si užij svoji oslavu, já jdu místo ochutnávání italské kuchyně do kina. A večer budu sledovat volby, doufám, že jste všichni šli, když já tady nemůžu volit - vlastně poprvé od 18 let nevolím. Jsem jenom zvědavá, jak to dopadne, akorát jsem si pustila novou píseň - pochod oranžád - Tak nám to zraje - jestli neznáte, tak opravdu doporučuju, je to nářez!

http://www.youtube.com/watch?v=wTGTGB0jsBk

Jestli se tohle teda bude hrát, až se vrátím, tak tady snad raději zůstanu! 

Tak zase brzy načtenou! P.

Jardáááááá

Ještě jsem málem zapomněla - hokej jsme samozřejmě sledovaly! Ale abych to nezakřikla, tak jsem nic nepsala. Byly to teda šílený nervy! V sobotu v noci jsem vypila lahev místního vína, když jsem pořád čekala na vyrovnávací gól, a když přišel sedum vteřin před koncem, tak jsme tady tak řvaly, že jsme musely probudit celej barák - bylo totiž něco kolem půl druhé ráno... ale to teda byla radost! A v pondělí jsem nelenila a přivstala si - tady u nás bylo půl páté ráno, takže jsem spala tak tři hodiny - ale měla jsem fakt šílenou radost! Myslím, že je fajn, že hvězdy nehrály a že tihle kluci měli šanci ukázat, že to jde i bez nich!!! P.

Pár slov o Brisbane

Než se pustím do podrobného popisu nočního života v Brisbane, trochu vám tohle třetí největší město v Austrálii popíšu. Vzniklo někdy kolem roku 1821 a ačkoliv je to velkoměsto, je to vlastně díra. No jo, je to tak. Máme tady řeku - která se pro jistotu jmenuje Brisbane :-) a to je asi největší místní atrakce - jezdí po ní městská doprava - City Cat a City Ferry - což se mi teda líbí, pohled z řeky na město je asi nejlepší.. Jinak jsou tu dvě botanické zahrady - u jedné bydlíme, druhá je kousek za městem a je z ní pěkný výhled, ale to je asi tak všechno. Samotné City se rozkládá asi na pěti ulicích - na jedné z nich bydlíme - takže si představte Legerku kříženou Sokolovskou a Nuselským mostem ve špičce a v tom my tady bydlíme... Občas přijdeme domů a náš byt je jako plynová komora - ale jinak si nestěžujeme - všude je to dochozí, takže šetříme za městskou dopravu a chodíme každý den do školy a ze školy pěšky - dvakrát dvacetpět minut svižné chůze mezi auty a smogem jenom prospívá našemu zdraví. A jinak tu opravdu nic není - vychvalovaná Southbank - místní "plovárna" - je takové umělé jezírko, ve kterém se čvachtají děti - teda teď už ne, je pěkná zima! Když teplota dosáhne dvacetipěti stupňů, tak jsme šťastné, jinak je tak kolem dvaceti, večer a poránu kolem deseti stupňů. No nic moc, na to, že vy se doma už pomalu chystáte na léto - upřímně vám ho závidím! Ale zase abych Brissy nekřivdila, tak jsou tady pořád nějaké akce - například minulou neděli jsme celou strávily na řeckém festivalu ve West Endu - a byla to paráda! Skvělé jídlo, docela dobrá kapela, spousta lidí - tolik lidí pohromadě jsem už dlouho neviděla, docela vtipné soutěže, takže jsme se fakt pobavily, po dlouhé době. Ozíci navíc řecký festival milují, takže si to taky užívali - i když teda po svém - popíjením co největšího množství piva... ale každopádně to byla příjemná změna. Tehle týden je pro změnu italský - takže zítra a pozítří vyrážíme pro změnu na italské dobroty a italskou zábavu - jsem na to teda zvědavá, jestli Italové Řeky překonají... 

Doufám, že jste si tedy udělali alespoň trochu obrázek o Brissy a těším se zase načtenou! Příště už slibovaný noční život a taky představení naší nové kamarádky! Vaše Džakaranda

 

Naše nová škola v Brissy

Myslím, že nastal čas sdělit vám pár podrobností o naší nové škole. Nechce se mi moc listovat starými záznamy, tak doufám, že se nebudu opakovat, ale pro osvěžení paměti připomenu, že jsme tady absolvovaly pár týdnů General English a taky nezapomenutelných deset týdnů na kurzu FCE. To na nás obou zanechalo opravdu dost drsné stopy, takže jsme se rozhodly naše další studium pojmout pohodově a pokračovat v General English - což je trochu gramatiky, trochu psaní, trochu čtení, nějakej spíking a dost aktivit. Momentálně jsme zapsané na Carrick Institut of Education, což je škola, od které nás naše agentura zrazovala - prý je dobrá na odborné studium, ale angličtina je tu prý na špatné úrovni - odpovídá ceně - je to totiž široko daleko nejlevnější škola. Nicméně jsme trvaly na svém a nastoupily na General English. Začátek byl stejný jako všude - rozřazovací testy - gramatika, listening, writing a speaking - obě jsme na základě výsledků byly zařazeny do stejného kurzu intermediate... Mohly jsme si vybrat ranní, odpolední nebo večerní vyučování - to je na Carricku rozhodně výhoda - neplýtvají tady časem, takže chodíme od rána od osmi hodin, máme dvě hodiny, pak patnáct minut přestávku, další dvě hodiny - a to už je čtvrt na jednu a jdeme domů. Rozhodně nám to oběma vyhovuje víc, než chodit domů ve tři nebo dokonce v půl čtvrté, jako to bylo na Brownsu. Co jsme ale zjistily poměrně záhy - úroveň je fakt šílenááááá - ne tedy úroveň učitelů, ale spíš našich spolužáků - prostě jsme tam byly nejlepší, a to není dobře pro učení. Taky je na Carricku zajímavé složení studentů - v General English - Thajci, Kolumbijci, Brazilci a dva Rumuni - spolu s námi dvěma jediní Evropani. Zároveň jsou tady starší studenti - takže taky změna.  Naše učitelka Becky je Číňanka, ale je děsně hrdá na to, že je Australanka - takže je australštější než Ozíci... Po dvou týdnech jsme to vzdaly a přestoupily do jiného kurzu - IELTS. Je to fakt rozdíl - tady jsou studenti na slušné úrovni, a jsme tady už jediné Evropanky, většina třídy jsou Brazilci, jedna Kolumbijka, jeden Nepálec a dvakrát Korea. Učitelka je Australanka, takže studenej anorektickej čumák, ale je fér a snaží se - hodiny mají opravdu vysoké tempo, využije každou minutu a hlavně dokáže při hodnocení povzbudit - což se nám po prvních IELTS testech, které jsou úplně jiné než FCE, opravdu hodilo :-)) IELTS je hodně o psaní a čtení, gramatiky je tu pomálu, ale taky je tu dost spíkingu a listeningu a našich oblíbených frázových sloves. Nevím, jestli se někdy naučím frázová slovesa - kromě těch, která jsem uměla, když jsem sem přijela, protože to mi fakt nejde... ale nevadí, člověk nemůže být stoprocentní. Takže tento týden jsme zahájily druhý týden IELTS a ještě dva nás čekají a pak už prázdniny!!! Počasí tady u nás je nic moc, závidím vám, že budete mít jaro a léto, tady je teď tak dvacetdva stupňů a v noci je deset - to je ZIMA... hrozný... a samozřejmě tu není topení, takže nevím, co budeme dělat tak za měsíc - oheň si rozdělat nemůžeme, protože jsou tu všude kouřové detektory a minulý týden dokonce k nám do baráku přijeli hasiči - nevím teda proč, ale zbytečný výjezd stojí 990 dolarů, takže se jenom modlím, aby ty naše detektory nezačaly vřískat... 

Takže to je tak všechno ke škole, dost nudného čtení, pro příště mám pro vás připravené už zábavnější historky - takže co vás čeká?? No přece popis hospod kam teď chodíme, párty, které navštěvujeme a taky vás chci seznámit s novou kamarádkou - jmenuje se Jane Doe - schválně si zkuste tipnout, kdopak to asi může být???? Malá nápověda - mnozí z vás jí znáte velmi velmi dobře... Tak se těším na vaše komentáře - pokud teda nějaké budou - a zase brzy načtenou!!! Petra

PS - Danice, díky za dopis, dorazil dnes - napíšu ti!!! Drž se!!!

Brissy a dobroty...

Tak máme květen a je na čase napsat zase nějaké pokračování našeho života v Austrálii - zahájily jsme třetí týden školy, počasí je čím dál tím horší - koupila jsem si ponožky - teda jenom silonové, ale stejně je to trapný a uvažuju o nákupu nějaké bundy. Abych dodržela chronologii, měla bych teď popsat naše nákupy do bytu - postele, sedačka, lednička, pračka a tak, ale upřímně - koho to zajímá? Sice jsme si přitom opět užily zábavy, jednu chvíli jsme měly v bytě tři pračky - teď by měla následovat kvízová otázka - kolik si myslíte, že máme praček? Ale kvízy už nikdo neluští a Jimmy B. asi ztratil adresu tohohle webu, takže to nechám být a napíšu pár slov o Brisbane a možná i o škole...  Takže - co se mi na Brisbane líbí - tak jednoznačně - sushi!!! Děsně si na něm ujíždím, jím ho teď posledních pár dní k obědu i k večeři - tady ho totiž prodávají na každém rohu, a tak zkouším nové a nové kousky - je tady jiný než u nás - o hodně větší a o HODNĚ levnější :-)  Dneska jsem zrovna vzpomínala, jak jsme ho na Valdeku jedli k obědu - Jana, Kristýna, Jakub a já  - no dali byste si, věřte mi! Další věc je tady super a to farmářský trh - byly jsme na něm zatím dvakrát - ve středu - na King George Square a to je fakt paráda - prodávají čerstvé ovoce, zeleninu, pečivo, ryby a hlavně jogurty z farem. Taky tu koupíte francouzské pečivo, sýry, olivy, zmrzlinu no prostě všechno... a hlavně - můžete ochutnávat - takže zahajujeme ochutnáváním a pak nakupujeme - já bezpečně jogurt - neprodávají ho na váhu, ale na kelímky - malý, střední, velký - jako ostatně všechno tady - takže beru střední a už se na něj těším domů - vydrží mi maximálně do druhého dne a už se nemůžu dočkat dalšího trhu. Taky se tu dobře nakupuje - spousta obchodů, dokonce jsem si koupila boty - tomu jsem teda nevěřila, myslela jsem Hani, že ti zase budu psát, abys mi koupila boty... Co se týká hospod, tak to je slabší, ale doufám, že časem něco pořádného najdeme, ale to je spíš na samostatný článek... Tak - myslím, že pro dnešek to stačí - nějak nemám psavou náladu - nesnáším české novináře - lžou a píšou na objednávku - takže pokračování nechám na někdy, až budu mít lepší náladu. Mějte se blaze a nezapomeňte - v Praze opravdu není draze. Brzy načtenou Petra

A to je samý možná a kdyby a aby...

 a nikdo neumí říct co chtěl - nikdo neumí řict co by chtěl... čeština je zlej jazyk, tvrdej a složitej...

Tak to je úvodní kvízeček - z kterého filmu jsem citovala?? Je to nehonorovaná soutěž, takže nepředpokládám mohutný zájem.. ale za to dnes rozluštím Tajemství Leichhardt Street a prozradím vám, kde bydlíme! Pojďme na to : další prohlídka se konala ve čtvrtek v 11 hodin. Protože jsme podvědomě vzdaly možnost, že byt uvidíme, domluvily jsme na 10,30 prohlídku další - v Albert Street, přímo v City neboli CBD - jak se tady tomu říká...  A co si myslíte, že se nestalo? Na prohlídku Albert dorazil realitní makléř s kouzelným jménem Sean Hennessey, ovšem mělo to drobnou vadu - neměl klíče od bytu - takže my dvě a asi dalších šest lidí čekalo, až pro ně dojede a mezitím jsme opakovaně volaly do realitky a zjistily, že prohlídka LS se KONÁ! To ovšem bylo obrovské překvapení! Musely jsme improvizovat a rozdělily jsme se, já jsem jela do LS a Regina čekala na klíče v Albert - nedočkala se, takže jsme Albert neviděly, ale zato jsme rozluštily tajenku - Leichhardt byla hnusná tmavá díra, se dvěma mini ložnicemi a pidi verandou - obrovské zklamání - sešlá a vybydlená (muselo tam bydlet tak patnáct lidí ;( )- takže co teď?? Tři týdny jsme čekaly a v podstatě jsme byly zase na začátku a bez ničeho v dohledu. Vrátily jsme se domů na Surfers a na pátek si naplánovaly nový výjezd - poslední dva byty v Brissy, které jsme ještě neznaly - Albert (znovu v 11 hodin dopoledne) a na jednu hodinu odpoledne prohlídku v Gotha Street - což je Fortitude Valley - taková ne úplně dobrá čtvrť, ale zato kousek do školy. Oba byty jsme viděly - na oba jsme podaly žádost a oba byty jsme dostaly - už to zkracuju, protože je to fakt dlouhý - problém byl, že Gothu jsme dostaly okamžitě a na Albert jsme musely čekat na rozhodnutí a my víc chtěly Albert!!! Ale nakonec to dobře dopadlo, v pondělí ráno nás schválili na pronájem, v úterý jsme zaplatily dva nájmy a v pátek jely s naloženým autem podepsat smlouvu a už jsme se stěhovaly!! Jenom taková drobnost - Albert Street je nezařízený byt, kousek od Botanické zahrady, na krásném strategickém místě....  O dalších zrádnostech vám napíšu zase příště! Takže na co se můžete těšit - jak jsme nakupovaly nábytek, jak jsme stěhovaly nábytek a jak jsme skutečně našly vynikající místo, kde se dobře..... Ale to až příště! A jako bonus vám popíšu zážitek s Edwardem a Natálií... kdybych na to zapomněla, tak mi to připomeňte, je to dobrý návod na vydělávání peněz, stojí to jenom pár mailů a telefonů... Těším se na vaše komentáře a zase brzy načtenou! Petra

Rozluštění Leichhardt Street? Možnáááá....

Vzhledem k tomu, že jsem dostala svých osm komentářů, pokusím se pokračovat v popisu našeho hledání bytu - v minulém díle jsme se dostali někam zhruba do poloviny hledání - jak to tedy pokračovalo dál?? Stále jsme chtěly vidět Leichhardt - tak jsme vytrvaly a další týden opět vyjely do Brissy - je to trochu únavné, ale po cestě na autobus jsme zavolaly do realitky a světe nediv se - prohlídka se nekonala - takže jsme se pěkně otočily a vydaly se zpátky domů. Situace se jevila zoufale - skoro všechny nemovitosti jsme znaly, nikde se nám nelíbilo a na trhu se nové pronájmy neobjevovaly. Nakonec jsme ten den do Brissy jely, protože se na gumtree objevil dům s bazénem, několika ložnicemi a zařízený - od soukromého majitele - dům byl pěkný, ale prohlídka poněkud zmatená, protože majitelce domu shodou okolností nějaký předchozí zájemce ukradl notebook a ještě něco, co jsme jí nerozuměly, takže čekala na policajty a neměla moc chuti nám dům ukazovat. Zkrátím to - je to hrozně dlouhé a už vás to určitě nebaví - takže zde je slibovaný žebříček nemovitostí k pronájmu :

1. místo bezkonkurenčně získává Alfred Street ve Fortitude Valley - inzerát v Courier Mail, inzerováno jako dvoulůžkový, plně vybavený apartmán za 250 AUD týdně

skutečnost - jedna mrňavá místnost s malinkou matrací - zavšivenou a zablešenou, neuvěřitelný puch, bordel a hnus - neuvěřitelná hrůza!!! Čunkovy plechové domky jsou proti tomu 9* hotel.

2. misto - inzerce na realitním serveru - Earl Street, dům se dvěma ložnicemi,  zařízený, se zahradou a dvěma garážemi bratru za 420 AUD týdně - skutečnost - dům u chcíplé krysy - ta nás přivítala hned u vstupu, jinak bordel a hnus

3. místo - ze zoufalství jsme navštívily kancelář Threpad pro studenty - inzerující studentské ubytování za 125 dolarů týdně se vším všudy - už ta cena nás měla varovat - ubytování bylo ve stavební buňce, úzká nudle s postelí a monitorem - to bylo vše..

Takže teď byste měli mít stručnou představu o nemovitostech a cenách k pronájmu v Brissy. A co se dělo dál s Leichhardt Street? Další prohlídka byla naplánována na čtvrtek... Tak co myslíte, dočkaly jsme se a viděly ji? Nebo jsme zase s dlouhým nosem odtáhly zpátky na Gold Coast... Ale to si nechám na příště! 

Co vás tedy čeká - rozluštění tajemství, kde vlastně bydlíme a jak to probíhalo? A taky možná novinky ze školy, kam zítra poprvé jdeme na dlouhých šest týdnů - a že jsme teď o prázdninách hóóódně odvykly....

Mějte se krásně! Pište básně! Žijte blaze! V Praze - tam není draze!

Načtenou se brzy těší Petra

To je tedy jízda :-)

Jak se jezdí v Aussii asi všichni víte - vlevo. To že nám zpočátku dělala problémy i chůze po místních komunikacích, kde je poměrně dost velký provoz asi víte také, určitě jsme to již párkrát v našich příspěvcích zmiňovaly :-) - většinou čekáte auto úplně z jiné strany, zvyk je zvyk, ale časem se to zlepšilo a vzhledem k tomu, že jsme tu bez úhony prošlapaly šest měsíců po vlastních nastal čas vyzkoušet si také jízdu autem. Navíc se stále více blížil termín našeho přestěhování a když jsme udělaly inventuru našeho majetku, zjistily jsme, že tohle opravdu vlakem ani autobusem nepřevezeme.

Jeden z našich kamarádů přišel o papíry a požádal mě, jestli bych ho nemohla o víkendu odvézt na lekci Kate-surfingu, mohla proč ne, zněla moje odpověď, ale já neumím řídit vlevo :-). To nevadí, naučím tě to.....No pravda i po dvaceti letech praxe v pražském provozu ve mě byla malá dušička, když jsem sedala do něčeho co má volant uplně na druhé straně než jsem zvyklá a navíc jsem s hrůzou zjistila, že řadící páku také :-), naštěstí aspoň pedály zůstaly v nezměněném pořadí. První kilometry byly hrůza :-) neustále jsem byla u krajnice tak, že jsem ohrožovala ostatní jedoucí auta a občas škrtala zrcátkem o zaparkovaná, místo blinkrů jsem si vždy na rušnějších křižovatkách zapla stěrače a dvakrát jsem při odbočování vjela do protisměru....ale to jsem udělala i na Krétě :-), že jo Klárko :-) a tam se jezdí vpravo :-). Všechno dopadlo dobře, nikomu se nic nestalo a navíc musím říct, že místní řidiči, jsou přeci jenom o něco ohleduplnější než u nás a troubili na mě opravdu jen výjimečně....

S Peťou jsme si pak mohly v klidu-no v klidu je trošku silný výraz-ale o tom až v příštím příspěvku-půjčit auto a přestěhovat se po vlastní ose, stačilo jen aby Peťa pozorně hlídala levou krajnici a navigovala, ale o tom vám povím později...

Tajemství Leichhardt Street...

Uplynulé tři týdny jsme s Reg strávily poměrně zběsilým způsobem. Jak už asi z našeho blogu víte, přestěhovaly jsme se do Brisbane - takhle to zní poměrně jednoduše, ale nebyla to zrovna sranda najít v Brissy bydlení. Chápavější z vás již zjistili, že to zabralo výše zmíněné tři týdny a stálo to opravdu za to!!! Výsledek našeho pátrání a hledání se zúročil v byt přímo v centru Brissy - tady zvaném CBD. 

A jak to všechno probíhalo? Samozřejmě hekticky!!! Nejdříve jsme zvolily lokalitu, ve které chceme bydlet a kde budeme bydlení hledat - vycházely jsme z toho, že školu máme ve Fortitude Valley, a že chceme bydlet v centru, takže jsme se zaměřily na oblast zvanou Spring Hill a přilehlé okolí, o City jsme původně vůbec neuvažovaly - cenami se zdálo nedostupné a hlavně plné kancelářských budov.... Každý den ráno jsme si tedy přivstaly a vyrazily pěkně autobusem a pak vlakem do Brissy - jenom cesta nám denně zabrala necelé čtyři hodiny - čtyři hodiny v plně klimatizovaném buse a vlaku - venku samozřejmě bylo nádherné počasí, každý den kolem 30 stupňů a ve vlaku a buse asi tak mínus 7.. Aussie pojetí air con je pro mě stále nepochopitelné - dokáží vyrobit rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou minimálně 15 stupňů, takže je to fakt síla... Ale k těm bytům - pravidla byla jasně dána - minimálně dvě ložnice, raději víc, lokalita jasná a taky preference - chceme zařízený byt. Po týdnu jsme pochopily, že chceme nemožné. Znaly jsme všechny byty, apartmány a domy ve Spring Hill a okolí, a všechno bylo malé nebo hnusné nebo příšerně drahé a hlavně - nikde se nám nelíbilo! Rozšířily jsme tedy oblast hledání a vydaly se do čtvrtí East Brisbane, West End, Auchenflower, Bowen Hills a Fortitude Valley, ale situace se nijak výrazně nevylepšila - občas jsme vyšly z prohlídky a nechápaly, jak si vůbec realitní agenti můžou dovolit nabízet takovej hnus za takový prachy!!! Jo, málem jsem zapomněla na Kangaroo Point - to byl jeden z mála soukromých inzerátů, který jsme našly v novinách - tam se nám opravdu líbilo - asi čtyři ohromné ložnice, obývák vypadal trochu jako tovární hala, ale bohužel tam byl jenom jeden záchod, tak jsme do toho nešly ;-o 

Ale asi tak po týdnu intenzivního neustálého čtení inzerátů jsme našly byt v Leichhardt street - úžasné místo, skoro v centru, pěšky dochozí do školy, za poměrně slušnou cenu, s garáží, která by se dala pronajmout a tím snížit náklady, s ohromnou verandou - fotky na internetu vypadaly skvěle a dům zvenčí taky - takže jsme tam chtěly bydlet!!! Navíc to byl byt zařízený, takže další splněné kritérium! Na internetu byla napsaná otevřená prohlídka v úterý ve 12 hodin a tak jsme se na ní vydaly - a nastal první zádrhel - na prohlídku se nikdo nedostavil... zavolaly jsme tedy do realitky a tam nám sdělily, že na otevřenou prohlídku se musíme objednat - což tedy není úplně normální, otevřených prohlídek jsme absolvovaly mnoho, nejenom v Brissy, ale i na GC a nikde se samozřejmě neobjednávalo... no nic, řekly jsme si vem to čert, vydržíme do prohlídky další - ta měla být za dva dny ve čtvrtek. Mezitím jsme pokračovaly v hledání bytu dál, ale v koutku duše jsme obě myslely na Leichhardt Street... - ta lokalita! ten krásný dům! dřevěná podlaha v obýváku - ne hnusný smradlavý koberec, který je tady ve většině nemovitostí... a nemohly jsme se dočkat čtvrtka 11 hodin dopoledne!!! 

No posuďte sami - přidávám vám obrázky! A takhle pěkně teda byty v Brissy nevypadají! 

Ve čtvrtek už jsme tedy byly moudřejší a ráno zavolaly do realitní kanceláře, že tedy přijdeme na otevřenou prohlídku pro změnu ve dvanáct hodin dopoledne - tak že prej jo, prohlídka se koná.... Od půl dvanácté jsme stepovaly před 59 a těšily se na ten krásný byteček - a co si myslíte, že se stalo?? No samozřejmě nic - opět nikdo nepřišel - takže jsme zavolaly do realitky a tam nám řekli, že se prohlídka nekoná a že další bude v úterý v jedenáct hodin.... To jsme tedy měly za sebou druhý pokus... A jak si asi myslíte, že to dopadlo? Viděly jsme Leichhardt Street nebo ne? Co za tím vším bylo? Těším se na vaše nápady a komentáře a pokračování vás čeká brzy - můžete čekat toto - rozluštění tajemství Leichhardt Street, žebříček nemovitostí v Brissy a možná se taky dozvíte, kde přesně bydlíme a jaké to je...

Ale teď už musím končit, protože je čtvrtek, pět hodin odpoledne a je nejvyšší čas se chystat do hospody - v Brissy se prý údajně úplně nejvíc paří ve čtvrtek - tak to musíme jít prozkoumat, je to náš první čtvrtek!

Takže brzy zase načtenou! Petra

Sbohem Gold Coaste

Poslední noc a zítra mizíme do našeho nového působiště - Brisbane.
Půl roku tady, v ráji surfařů, v turistickém centru celé Austrálie a zbytku světa, protože tak to vidí místní :-), ale musím říct, že když tu člověk bydlí, tak mu to ani nepřijde jak je to tu nádherný. Až dnes, když jsme si s Peťou symbolicky na rozloučenou, daly naši obvyklou trasu na kolech, podél oceánu do Southportu, a viděla jsem to všechno už očima Brisbaňáka, tak mi bylo krušno. Vím, že jsem ještě můžu kdykoli zajet na víkend, nebo na den, ale už budu jen návštěva, turista...škrtám adresu 5/9 Holborow Close, Surfers Paradise...sbohem Gold Coaste a kdybychom se víckrát nesetkali, bylo to překrásné a bylo toho dost...

Velikonoce trochu jinak...

Odmala jsem nesnášela velikonoce. Díky mé drahé sestře Haně se u nás doma zhruba od šesti hodin ráno netrhly dveře. Než se vystřídaly davy jejích obdivovatelů, naše domácnost byla prázdná - všechno snědeno, vypito, vajíčka rozdána.... Když Hanka začala chodit na vysokou, přestala domů na velikonoce jezdit a já jsem je začala trávit s kamarádkami různě - hlavně ne doma. Pak jsem se odstěhovala do Prahy a velikonoce mě přestaly strašit, protože v Praze je to trochu jiné než na malém městě nebo na vesnici...  A letos jsem zažila první velikonoce mimo ČR a ještě k tomu hlavou dolů .) a že to tedy opravdu bylo hlavou dolů!

V Austrálii velikonoce začínají už v pátek - Good Friday se tomu tady říká, a to vážně nevím proč! V pátek jsou totiž zavřené všechny obchody, všechny bottle shopy, všechny irské hospody a v normální hospodě si nedáte chlast bez toho, aniž byste si dali hlavní jídlo a můžete tam sedět maximálně hodinu, pak vás vykopnou... Je to dané zákonem, na dobrý pátek se prostě nekalí nebo se kalí jenom doma. Tohle všechno jsme samozřejmě netušily, když jsme připravovaly BBQ pro Terezku a její rodiče, kteří se k nám vrátili na návštěvu po skoro třítýdenním cestování po Austrálii. Protože jsme celý týden strávily každý den od rána do večera v Brisbane hledáním bytu, mohly jsme nakoupit akorát v e čtvrtek večer a to už bylo všechno totál vyprodané...ale naštěstí Tereza koupila ryby a nějaký chlast jsme v zásobách měly, takže se nám pátek poměrně vydařil - i když jsme ho všichni strávili u nás na zahradě. Bohužel jsme Terezčiným rodičům neukázaly naše oblíbené putyky ani oblíbenou trasu. Ale zato jsme dostaly pomlázkou - Terezy táta Radek si ji vlastnoručně vyrobil a pěkně nás ztřískal - takže dobrá zpráva do Čech - neuschneme...

A jak jste trávili velikonoce vy? V DB, Praze, na Vyžle, v Liťáku a ve Willichu? Těším se na nějaké výživné zážitky a taky brzy načtenou! P.

Spring Brook

Vzhledem k tomu, že máme v současné době prázdniny - sice musíme hledat bydlení a zařizovat školu a víza a pojištění a kdesi cosi - jsme se rozhodly, že se vydáme aspoň na jeden výlet do okolí Gold Coast. Půjčily jsme s Reg auto a naložily naše spolužáky Sandru a Jardu a všichi společně se vydali do Spring Brook. Výlet byl opravdu zážitek - Jarouš měl za úkol vyhledat trasu a taky řídit, ale nějak se nezadařilo, takže sice je SB asi tak šedesát nebo sedmdesát kiláků od GC, nicméně jsme tam jeli aspoň čtyři hodiny - teda, minimálně :-)) protože jsme prostě trochu bloudili a neměli jsme jako správní cestovatelé mapu.. Ale nakonec jsme byli úspěšní, viděli jsme Nature Bridge a taky stopadesátimetrový vodopád - to byl zážitek - cesta byla udělaná za vodopádem, takže jsme všichni svorně absolvovali sprchu, ale stálo to za to! Celý výlet jsme zakončili BBQ u nás na zahradě - pro velký úspěch jsme koupili chobotničky, a protože Jarouš je profi kuchař, tak všechno ugriloval a připravil a bylo to super! Přikládám nějaké fotky, abyste se pokochali australskou přírodou! Mějte se a brzy zase načtenou, P.