Browns - škola pro náročné II.

Tak jsem si teď prohlížela starší záznamy na našem blogu a zjistila jsem, že na počátku našeho pobytu tady na Zlatém pobřeží jsem psala i o škole - takže se sluší napsat také závěr - pojďme tedy do toho!!! V pátek nám skončil desetitýdenní kurz FCE - řeknu vám teda, že to byl docela záhul. Asi už jsem na takové intenzivní studium stará nebo je to tím, že už půl roku chodím po hlavě, ale každopádně jsem byla pořád hrozně unavená - a to se mi zdálo, že nic nedělám... Spolu s koncem kurzu skončila i naše účast v zařízení zvaném Browns English Language School - mohu vám říct, že tuto školu nemůžu nikomu doporučit - je pravda, že všechno je o lidech a že jsem potkala i dobré - ba přímo skvělé učitele - Virginii, Daniela, Bruce, Heather, Natašu - ale ovzduší na škole a servis pro studenty nestojí za nic. 

Poslední den ve škole proběhl ve znamení focení (brrrrr), podepisování se na australské vlajky spolužákům, předávání certifikátů o absolvování kurzu a taky ve znamení jídla a pití... Už se nic neučilo, jenom se tak povídalo o plánech do budoucna, a vlastně to bylo fajn - já jsem například svým o dvacet a více let mladším spolužákům sdělila, že po návratu z Aussie zřejmě úplně změním obor a stanu se buď spisovatelkou, herečkou nebo zpěvačkou - prostě jsem jenom pokračovala ve strategii, kterou mi doporučila má sestra Hana - na kurzu nikdy neříkej nic osobního °)  Moji drazí spolužáci mi popřáli hodně štěstí v nové branži - a mysleli to vážně... a mohli jsme jít všichni domů... a jsou tu prázdniny! Takže teď budeme chvilku užívat klidu, slunce a pohody a pak už se vrhneme do víru města... ale to už je zase na jiné psaní.... To je pro dnešek vše, těším se na vaše komentáře a taky se hlavně těším brzy načtenou! P.

PS - jako bonus vám přidávám fotku našeho FCE kurzu.. 

Před 14 dny touhle dobou...

mi zazvonil telefon - musím vás jenom uvést do obrazu - touhle dobou je jedna hodina ráno - ne klidné odpoledne jako u vás.. a já nesnáším noční telefonáty - nikdy nevěští nic dobrého... Podívala jsem se na displej a vidím, že to je Tereza - naše česká spolužačka a kamarádka ze školy. A ve sluchátku se ozvalo - můžu se k vám holky nastěhovat? Moje odpověď zněla - pokud to stihneš do doby než zase usnu, tak ano... Tereza to stihla za patnáct minut - přijela taxíkem s ohromným kufrem a tak máme novou spolubydlící - nechaly jsme jí Ivo ten gauč v obýváku, ale ty jsi stejně nepřijela, takže je to jedno. Aspoň jsme měly 14 dní zábavu - Terezka je veselá, pořád se směje a mluví... Ale zítra už nás opustí - přijedou jí rodiče, odjíždí s nimi cestovat a pak se stěhuje do Sydney - bude se nám stýskat! 

Asi vás zajímá, proč se stěhovala v noci - tak příběh je zde - v Austrálii je zvykem "šérovat" bydlení, a ona šérovala byt s originál Ozíkem, který se do té naší české holky zamiloval, již v době, kdy byli jenom sousedé... Jejich představy o šérování bydlení se poněkud rozešly a Tereza musela změnit ovzduší... Takže nastává čas pro kvízovou otázku - co si myslíte, že bylo důvodem rychlého nočního odchodu Terezy? Nebudu vám dávat možnosti, myslím, že už Ozi muže z našich popisů docela dobře znáte, takže se snažte... A jenom malá nápověda - nezapomeňte, že někdy jsou příčiny jiné, než ty první, co nás napadnou...

Tak se těším na vaše komentáře a brzy načtenou.. P.

PS : Jimmie, na fotce jsou naše spolužačky, obě českého původu - blondýnka je Tereza, naše nová spolubydlící, tmavovláska je Míša, ta u nás nebydlí, ale kupodivu tu má kartáček na zuby - hádej proč....?

Mimořádný kvíz - určen pouze pro Jimmieho !!!!

Milý Jimmie, protože jsi náš nejvěrnější čtenář a pravidelně nám vyhrožuješ odchodem na jiný blog, dostala jsem dnes trochu strach, no co strach - doslova DEPKU - že nás opustíš.. Poradila jsem se s Reginou a rozhodla se obětovat další hodinku spánku (tady u nás už je půlnoc - to už normálně spím, když tedy zrovna nejsem v hospodě) a vytvořit speciálně a jenom pro tebe kvíz - zde jsou pravidla :

1. Odpovídat smí pouze Jimmie, ostatní mohou pouze komentovat

2. Cena se neuděluje, je to čestný, tudíž nehonorovaný kvíz

3. Šance je padesát na padesát - odpověď je tedy možná pouze jedna

4.  Komentářů je možný libovolný počet

Prosím ostatní naše čtenářky a čtenáře, aby respektovali pravidla - určeno hlavně pro Pedrose, od kterého očekávám spoustu komentářů, neodpovídejte na otázku.

A zde drahý Jimmie, je otázka pro Tebe - přikládám naši fotografii, tvým úkolem je zodpovědět otázku KDO JE KDO? 

Jimmie, šťastnou ruku. Fotografie byla pořízena mobilním telefonem KS 360 při pravidelné návštěvě naší oblíbené hospody Fiddlers, Cavill Street, Surfers Paradise. 

Dobrou noc! Petra

PS : Ivo, doufám, že jsi rozumná a nebudeš teď prudit jako Jimmie, abychom udělaly kvíz zase pro Tebe - jako pro naši nejvěrnější čtenářku - koneckonců, teď asi týden mlčíš, předpokládám, že jsi na horách - tak si to teda užij :-))

Jak to chodí u doktora...

Každý studující v Aussii má povinnost si platit pojištění - ale to tedy opravdu neznamená, že máte všechno zadara! Například zubař nebo návštěva očního je plně hrazená záleřitost (na urologa se Jimmie příležitostně podívám, kdyby jsi se náhodou za námi vydal), nemáte šanci se pojistit. Pojištění není nijak zvlášť závratný výdaj - cca 33 dolarů měsíčně, což představuje v přepočtu něco kolem deseti malých hnusných, takže žádná zvláštní položka v cash flow. 

Jednoho dne jsme se rozhodly navštívit místního lékaře a vyzkoušet místní zdravotnictví - velmi odvážná  myšlenka... Jak to tady funguje - kromě pojištění potřebujete sebou dostatek cashe, protože hned na vstupu zaplatíte třicet babek - a to je prosím sleva pro studenty, normální Ozíky to stojí 64 babek.. - nicméně čekárna byla plná. Vyplníte formulářík, zaplatíte a cca tři hodinky si počekáte - ale utíká to rychle, protože si můžete prohlížet spoustu obrázků na lidech čekajících v ordinaci, a protože jste Čech, tak je můžete libovolně nahlas a jakýmikoliv výrazy komentovat. Nicméně i tato přehlídka tetováží je už po třech hodinách nudná - jdete se tedy připomenout na recepci, kdy jakože přijdete na řadu - pro změnu mluvíte anglicky. Řeknou vám, že jste další v pořadí. Po dalších cca třiceti minutách přijde do čekárny lékař - oblečený samozřejmě v civilu, žádný plášť ani nic podobného a odvede si vás do ordinace - spíše tedy do pracovny - pěkně vybavené s pohodlným koženým křeslem. Posadíte se, pohovoříte jak se máte, co a kde studujete, odkud jste a jak dlouho jste na Gold Coast (hovoříte plynule, protože po šesti měsících zde již máte tyto úvodní otázky doslova nadrilované..) a pak přejdete na váš zdravotní problém - zde se již naše zkušenosti rozešly - Reg měla jiného doktora než já, a kvílela zřejmě méně než já - nicméně účelem naší návštěvy lékaře bylo získat potvrzení do školy - omluvenku, neschopenku, prostě papír s razítkem... aspoň na týden - už jsme ten oddech prostě potřebovaly :-). Já jsem kvílela asi hodně, využila jsem všechny fráze a slovíčka, které jsem se naučila za tři hodiny v čekárně, takže jsem vyfasovala recept na antibiotika, recept na prášky na hlavu (bolení, ne mozek - s tím už to lepší nebude) a kýžený papír - ovšem spadla mi brada, když mi doktor nabídl den!!!! - no věřili byste tomu?? Antibiotika a omluvenka na den? Jsem málem spadla z toho křesla, ale týden jsem z něj vyrazila... Asi tady lidi nebývaj nemocný nebo teda nevím.. Zcela znechuceně jsem se odebrala do lékárny - vlastně do drogerie - si vyzvednout recepty - za ty jsem vyplázla dalších asi čtyřicet babek - no a to je všechno.. žádná kontrola, nic...

Tak takhle to tady chodí u doktora...  - jsem zvědavá na vaše komentáře a těším se brzy načtenou!

A abyste mi věřili, tak jsem vám vyfotila potvrzení o zaplacení poplatku u doktora a taky recept - takže žádnejch třicet báječnejch korunek jako v Čechách ...

A vítězem se stává.....

Pod vlivem probíhajících olympijských her jsme se s Reg minulý týden rozhodly udělit pár medailí i tady u nás na Gold Coast - koneckonců, za pár dní už opouštíme tuto vesničku a stěhujeme se do města, takže je načase zhodnotit naše skoro šestiměsíční působení zde. A závěr týdne se opravdu vydařil!!!! Vyrazily jsme ve čtvrtek do naší oblíbené hospody Fiddlers, kde hraje živá muzika a byla opravdu super, kluci hráli jako o život a mohly jsme si objednávat písničky - blbý je, že český tu ještě nehrajou :( a zároveň jsme trénovaly konverzaci s místními monstry. Nebudu to zbytečně protahovat, nejhorší monstrum samozřejmě skončilo u našeho stolu, bylo tomu asi tak sedmdesát a kapaly tomu sliny z úst - opravdu nechutný - a ve chvíli, kdy se snažil Reg políbit ruku, jsem odešla od stolu se slovy - na to nemám, jdu zvracet - tak to je bronzová medaile... Ale to nebyl konec - vyhlašování vítězů pokračovalo při  pravidelné páteční návštěvě hospody - tentokrát si k nám přisedl horník z Nového Zélandu, který se u našeho stolu pochcal - FAKT, NEKECÁM - naštěstí ochranka, kterou normálně nemusím, zareagovala a pochcana vyvedla z hospody. Byla jsem opravdu znechucená a v sobotu dopoledne, když jsme seděly na zahradě, jsem Regině říkala, že nemůžeme nikam jít, protože se v hospodě pravděpodobně někdo posere a tutově to bude u našeho stolu! Nicméně jsme vyrazily, jenom jsme změnily hospodu - pro změnu irská hospoda Waxys. Celý večer jsem byla jako na trní, a čekala na zlatou medaili - neustále jsem kontrolovala okolí, až se se mnou začal bavit místní typ a konverzaci zahájil opravdu neobvyklou otázkou - ty vypadáš tak chytře.... nechala jsem si to třikrát zopakovat a poté se ho zeptala odkud je - co myslíte, že udělal? No, neposral se, ale vyhrnul si celé tričko a ukázal mi své tetování - australské hvězdičky po celém hrudníku - opravdu vynikající záležitost.. Chvili na to k našemu stolu zamířil jiný typ a zahájil konverzaci standardní otázkou - Where are you from? Na odpověď The Czech Republic plynule přešel do roztomilé češtiny a řekl nám - já taky... Představte si, žije od svých šesti let na GC, ještě mluví česky, ale číst a psát česky neumí a za uplynulých dvacet pět let se nikdy nebyl v Čechách podívat.. Bylo to takové příjemné setkání, nicméně Karlovi Michalovi uděluji zlatou medaili a sice za tento výkon - pochlubil se nám, že má pětiměsíční holčičku s přítelkyní, která je napůl Ozi napůl Kiwi a když jsem se ho zeptala, jestli už je potetovaná (viz předchozí příspěvky, ve kterých se dočtete o tom, že tady je potetovaný každý, všude a v jakémkoliv věku) tak mi odpověděl - ale ne, vždyť je ještě malá bitch.... Takže zlato putuje na Chevron Island k Javůrkům, původem z Chebu. 

Jak vidíte, nenudíme se tady, ale čím dál víc tady přitvrzuje - dnes je pátek, samozřejmě jdeme do hospody a copak nás tam asi dneska čeká???? 

Když jsem minulý týden od Lenky dostala fotky z oslavy Na Zvonařce, tak se mi opravdu zastesklo - protože jsem viděla naše český lidi, který nejsou potetovaný jako obrazy, pili jste si pivo (ne malý hnusný) a kouřili cíga pěkně v hospodě, a dýchala z těch fotek taková pohoda!!! Už se těším, až přijedu domů a pořádně zapaříme, doufám, že mi připravíte nějaký uvítací večírek....

Takže naše milá čtenářko Ivo a náš milý čtenáři Jimmie, těším se na vaše komentáře, a dá-li Bůh a dneska nepůjdu do práce (protože se mi po včerejším večírku fakt nechce), přidám vám ještě jednu storku - takovou obyčejnou, ale poučnou, o návštěvě Ozi lékaře.

Mějte se, opatrujte se a brzy zase načtenou... P.




A takhle vypadá zábava ve Waxy´s :

A toto jsou místní frajeři :