Czech, Czech, Czech!!!

V sobotu 9.1. nastal toužebně očekávaný den - jedeme na tenis!!!!  Dvě semifinále s českou účastí!!!

 Brisbane je od Gold Coast 80 kilometrů, asi hodinka cesty vlakem - vlak funguje na podobném principu jako naše metro, akorát je v něm šíleně nastudeno nastavená klimatizace - brrrr- a jezdí cca každou půlhodinu oběma směry. Tenisové kurty Pat Rafter Aréna jsou u zastávky Yerongpilly, asi deset minut pěšky. Kurty jsou pěkné, evidentně nové, zázemí slušné, občerstvení dobré...

 

....a hlavně - všude na tabulích ta česká jména!!!!

Po jedenácté hodině začal tenis - jako první Radek s Monfilsem - a byla to paráda! Nedal mu absolutně žádnou šanci! Byl to můj první velký tenisový turnaj naživo - ohromný zážitek, asi tak milionkrát lepší než v televizi... Radkovi jsme fandily akorát já a Regina - místy jenom já, protože Regina zavírala oči při důležitých bodech - říkala, že už nikdy nepojede na tenis, že jsou to hrozný nervy :))

  

Tak to byl první zápas - a Radek byl ve finále!! K druhému semifinále nastoupil Tomáš Berdych a Roddick - a začátek byl famózní :

Bohužel po prvním setu Roddick odběhl do šatny a přišel jako vyměněný - další dva sety bezpečně vyhrál - přestože Tomáš hrál fantasticky. Zaznamenaly jsme s Reginou hodně chybných rozhodnutí rozhodčích v náš neprospěch, ale i v Roddickův. Australské publikum není moc sportovní, alespoň v Brisbane, protože oba naši tenisti předváděli skvostný tenis, ale to jsme tleskaly jenom my dvě. A pravda, občas Roddick Tomášovi zatleskal - přestože jsem mu před Brisbane nikdy nefandila, tak teď mu fandím - má sportovního ducha a v Melbourne krásně nadává rozhodčím - teď už sérii Australia Open sleduji jenom v televizi, ale zato každý den :)

 

Ovšem, uvidíme příští rok - třeba bude nějaká reportáž z Melbourne? Letos to sice našim nevyšlo, ale za rok může být všechno jinak ;)

Milé čtenářky, milí čtenáři - to je tedy můj sportovní zážitek roku - alespoň prozatím - koneckonců, je teprve leden a olympiáda za dveřmi :)

Mějte se pěkně, fanděte pořádně, těším se na komentáře a zase brzy načtenou! P.

FCE nebo KFC?

Po skvěle stráveném Silvestru nás čekal návrat do školy - od 4. ledna jsme s Reginou nastoupily na intenzivní desetitýdenní!!! kurz FCE - na základě vašich mailových dotazů vám prozradím co tato důležitě vypadající zkratka znamená - First Certifikate of English. O co jde? Deset týdnů se učíte a absolvujete zkoušku, která se skládá z pěti částí - mluvení, psaní, čtení, poslech a use of english (gramatika). Do kurzu jsem se těšila, protože jsem doufala v ohromný nápor vědomostí a tlak na učení se... To jsem se teda zase spletla... Tlak nastal, ale v úplně jiném duchu. Vložím krátké vysvětlení pro ty, kteří třeba nevědí, jak se vyřizují víza do Austrálie - vyberete školu, zaplatíte, škola vám pošle tzv. CoE a na základě toho dostanete vízum - přesně na dobu trvání školy +1 měsíc před a +1 měsíc po škole. Takže je vám jasné, že školu jsme měly zaplacenou (včetně knih a zkoušky FCE) už z Čech, někdy z loňského roku. Celkem nás tedy překvapilo, že jsme na konci loňského listopadu obdržely každá fakturu na 160 dolarů - na jakýsi seznamovací víkend pro kurz FCE. Samozřejmě jsme nezaplatily a neřešily to. A jaké bylo naše překvapení 4.1. při nástupu do školy? Po vstupních testech na FCE - ty testy byly ne vstupní, ale závěrečné - takový malý vtip na přivítanou v Novém roce - jsme byly my dvě a dalších asi deset studentů nahnáni do učebny a tam podrobeni nátlaku k zaplacení faktury - prý je to povinné.. Samozřejmě jsme nezaplatily... Takže každý den následovalo to samé - zaplať, zaplať, zaplať.. Naše argumenty, že školu máme zaplacenou už půl roku, že jdeme někteří do práce a někteří na tenis nebyly brány v potaz. Neustále nám vyhrožovali, že když nezaplatíme, přeřadí nás do General English, případně nám nedají učebnice. Bylo to fakt otravné.. Nakonec nezaplatili Češi - v FCE je nás 7 Čechů, z toho dva Hujeři, a 5 nás ostatních nezaplatilo - doložili jsme buď potvrzení z práce nebo lístky na tenis - ale to je jiná kapitola - o těch se toho ještě dozvíte... Každopádně na lístkách muselo být napsáno, že byly zakoupeny před datem, kdy jsme dostaly fakturu - a my je koupily 3. ledna...

Nebudu to prodlužovat - nakonec jsme ve čtvrtek s Reginou obě dostaly knihu a konečně se mohly začít učit. Další méně příjemný fakt byl, že nás ve třídě z 12 lidí bylo 6 Čechů - a to je trochu hodně. Ve druhé třídě FCE byl Čech jeden. Další týden v pondělí z nějakého záhadného důvodu mě a ještě jednu Švýcarku přehodili do té druhé třídy. Docela se mi ulevilo, protože v FCE A (Reginina třída) byl fakt opravdovej Hujer a hlavně šílenej vyučující, na kterého mám alergii - on tedy na mě taky, fakt se nemáme rádi. Takže teď jsem v FCE B a hle - mám taky Hujera! Někdy se nám ti Češi opravdu povedou, to vám řeknu....

Touhle dobou máme za sebou tři týdny kurzu, moje anglina je pořád stejně špatná, ale už to nějak neřeším - prostě tady zůstanu déle :)  Takže stručná rekapitulace na závěr - pokud chcete jet studovat do Aussie, nechoďte na Browns. Nemůžu ho doporučit, i když samozřejmě záleží na lidech, měla jsem dobrou učitelku na GE, ale to co se děje kolem FCE neboli KFC (díky Martine za ftipné pojmenování) se nedá nazvat profesionálním přístupem  - místy je to opravdu ztráta času, doma byste se za tu dobu naučili víc.

Ale je fakt, že bychom nepoznaly Hujera A a Hujera B - a to za to opravdu stálo! Takže to je ke škole asi tak všechno, včas vám sdělíme datum zkoušek (dělají se nadvakrát), abyste nám všichni drželi palce a těším se zase brzy načtenou! P.

Tahle země není pro střízlivý..

tenhle titulek mám už pěkně dlouho připravený, myslím, že mě napadl asi tak po měsíčním pobytu v Austrálii. Ale teprve teď nastal ten správný čas ho opravdu využít. Chci vám totiž popsat našeho Silvestra - oslavu, a taky se trochu zmínit o tom, co předcházelo. Ale pěkně popořádku - naši pravidlení čtenáři již jistě vědí, že od 29. prosince loňského roku u nás na GC pěkně prší - co prší - leje - co leje - ch.... a to tak, že fakt dost! Jednomu našemu Ozi známému liják vyplavil garáž, a protože jsme s Reginou dobré duše, pomohly jsme mu  s úklidem po lokální garážové povodni. Na oplátku jsme byly pozvány na oslavu Silvestra - bylo nám to popsáno jako nekonečný mejdan se spoustou jídla a drinků konající se na pláži (část Miami Beach - opravdu pěkná pláž, stranou od turistů), spojený s návštěvou různých místních obyvatel a prohlídkou jejich krásných domů s výhledy na pláž, to vše zakončené ohňostrojem. Jako slušně vychované Češky jsme se dotázaly, co máme přinést - tak prý nic, všeho bude dost. První zádrhel nastal, když Reginu odvolal její otrokář do práce - ale to jsme samozřejmě logisticky zvládly, já jsem zajistila nákup chlastu a cigár a daly jsme si sraz na autobusové zastávce směrem Miami Beach. Druhý zádrhel bylo počasí - nedá se to popsat jako déšť, nemám na to prostě výraz - možná heavy rain, no nevím, prostě potoky vody a potoky vody a dlouho - až do půl 11 do večera. Takže z mejdanu na pláži se stal pobyt na tmavé verandě,  k jídlu byl řecký salát a chipsy, společnost byly tři manželské páry, které se s námi nebavily, takže jsme se z toho všeho zkalily... na pláž jsme dorazili všichni kolem jedenácté večer - Ozíci nesli přenosné ledničky s chlastem, měli jsme tam přichystané sezení, ale pro nás už  bylo pozdě - už jsme jenom řádily - zpívaly jsme české písně, bavily se úplně s každým kdo šel okolo, hlavně jenom ne s těmi lidmi, se kterými jsme tam vlastně byly. Ozíci mají  jiné zvyky než Češi - jdou na oslavu, přinesou si  každý vlastní chlast a ten pijí  - jenom ten svůj chlast a sami - a když jim v láhvi  vína zbyde půl deci, tak si ho vezmou domů... A Ozíci - ženské se decentně drží  jedné skleničky s chlastem celý večer, a když jsme jim nabídly naše šampáňo, tak na nás koukaly, jako bychom pily velbloudí chcanky. Byl to podivuhodně strávený večer...... A druhej den? Jestli platí pravidlo - jak na nový rok, tak po celý rok, tak se zřejmě nezbavím bolesti hlavy a strávím celý rok v pyžamu a v posteli s kocovinou....

Závěr roku 2009 byl pro nás nová zkušenost - jako ostatně předchozí tři měsíce, ale co se dá dělat, každý den není svátek.. Zase bylo pěkné, že jsme je donutily sundat prádlo a taky jsme jim řekly, že prvního musí jíst čočku.. a to si myslím, že všichni dodrželi, protože když už nic jinýho, tak prachy je baví určitě!

A tak to tady vlastně chodí - jsou děsně přátelští, ale je to všechno jenom povrchní, jsou děsně pohodoví, ale jenom tak naoko a jsou děsně funny, ale jenom tak mezi sebou... takže důležitý je chlastat, chlastat, chlastat, aby to člověk vydržel, protože někdy se mi zdá, že střízlivá nepřežiju - ale je to spíše takový mentální stav.....

Tak to byl náš Silvestr! A co vy, jaký to bylo u vás? Těším se na vaše komentáře a zase brzy načtenou, P.

PS - ohňostroj byly asi tři prskavky....

Zadními vrátky do Currumbinu :-)

Když jsem odjížděla do Austrálie tak mě všichni nabádali, abych ty klokany nechala na pokoji :-). Dlouho jsem se držela, dlouho, ale bylo to silnější než já :-) Jsou tak nádherní, tak krotcí, hebcí a žerou Vám z ruky. Prostě nádhera, jsem do nich opravdu zamilovaná. :-) K tomu jsme od kamarádky dostaly plyšové koaly a chtěly jsme je už vidět zblízka. Tím pádem jsme neodmítly nabídku našeho známého a vydaly jsme se s ním do 20km vzdáleného Currumbinu na prohlídku malé zoologické zahrady.

Tzv. Wild Island je částečně komerční záležitost, mezi jednotlivými stanovišti se tu přepravujete malým vláčkem, ale je tu k vidění místní zvířena v celkem přirozených podmínkách, která se často pohybuje volně. Velké ještěrky (40-60cm) pobýhají všude po cestách a svou barvou natolik splývají s okolím, že kolem nich občas projdete aniž byste si jich všimli. Myslím, že nemá cenu popisovat co jsme tam viděli, raději se podívejte, co se nám podařilo nafotit do té doby, než nám došla baterie ve foťáku :-).

P.S. PF 2010 :-))

Vánoce v Austrálii - tak trochu po česku a tak trochu Ozi

Štědrý den začal opravdu štědře - vzhledem k plánované české párty - pozvaly jsme s Reginou pár českých spolužaček ze školy na malý odpolední dýchánek - jsme byly nuceny poměrně brzy vstát a vyrazit za nákupy nezbytných věcí - tzn. cigára, chlast a taky nějaká ta vánoční výzdoba.

 

S vypětím všech sil jsme vše zvládly a připravily dle našeho názoru dokonalou tabuli s typickým českým občerstvením - posuďte sami - hosty jsme uvítaly chlebem, solí a sklenkou sektu, dále jsme servírovaly několik druhů českých pomazánek jako je česneková, vajíčková, ... atd. a vrcholem kulinářského díla byl svařák - ano, pily jsme svařák!!

Bylo sice asi tak 32 stupňů ve stínu, ale to nás nezastavilo, poslouchaly jsme koledy, popíjely svářo a taky jsme se koukaly na Popelku!!! S tím se pojí jedna malá příhoda - na českou párty přišla i spolužačka ze školy švýcarského původu Deb, a ta byla úplně nadšená - každý rok se totiž dívá na Popelku se svou kamarádkou, a vůbec jí nenapadlo, že v Austrálii se bude dívat taky ... :-)) Největší odměnou - alespoň pro mě - bylo, když mi Deb řekla, že by strašně chtěla být Češka - aspoň ten jeden, sváteční den...

Když se naše české a švýcarská spolužačka odebraly pryč, byly jsme už trochu společensky unavené, takže sváteční večeře (bramborový salát a obalená bassa) se nám protáhla až na devátou večerní, a pak už jenom chodil Ježíšek a dopíjel se svařák a šampus a honem rychle spát, protože na druhý den ráno, kdy byly vánoce u vás, jsme měly připravené speciální překvapení pro naše rodiny....

Vstaly jsme ve čtyři hodiny ráno, vzaly notebook s modemem a jely na kolech na pláž - potom jsme zběsile naháněly naše rodiny, které shodou okolností obě rozbalovaly nebo začínaly rozbalovat dárky a naše překvapení pro ně byl východ slunce - a musím říct, že to bylo opravdu krásné - sice jsme každá s naší rodinou mluvily necelých deset minut, a většinou mluvení obstarala naše spolužačka Tereza, která na nás na pláži čekala ještě s jedním Australanem - prodavačem v bottle shopu, ale podařilo se to (jenom upozornění - Tereza celou noc pařila, takže naše rodiny si myslí, že jsme byly  totálně vykalené - ale není  to tak, připíjely jsme vám citrónovou šťávou)! Signál naskočil, spojili jsme se, slunce vyšlo a vy jste ho viděli - tak to byl náš vánoční dárek pro vás!!!  A potom jsme se už jenom vrátily domů a šly to dospat - čtyři ráno je opravdu hodně hodně brzy....

Spaly jsme asi do jedenácti a pak jsme vyrazily na další Štědrý den - tentokrát ala Aussie - zde se slaví až 25.12. a hlavní jídlo dne je oběd. Ptáte se, co je typický Aussie oběd? Tak servíroval se báječný salát - salát, mango, avokádo, cherry rajčátka, mrkve - v báječné zálivce z olivového oleje, octa a medu, potom krevety, šunka a kuře. Následoval zákusek - prý pudink - no tak to teda nebyl ani náhodou pudink, ale velmi komplikovaný dezert - nejdříve kousek hutné čokoládové hmoty, na to přišlo želé a krém a ovoce a celé se to polilo čímsi vanilkovým.. nebylo to špatné, ale české cukroví je holt české cukroví... Musím říct, že Australani moc neřeší vánoce - žádné slavnostní prostírání, žádné mega dárky - pro každého jenom malá pozornost a je to. Jenom pro zajímavost, krevety jsou slavnostním jídlem tady v Queenslandu, tyhle vánoce se jich prodaly dvě tuny...
Tak to je k vánicím všechno, těším na se na vaše komentáře a brzy zase načtenou! P.

Na koníčky

Abychom toho neměly málo, naplánovaly jsme si hned po výletu lodí přesun na dostihovou dráhu neboť zrovna ten den byl vstup pro ladies zdarma a to jsme nechtěly propásnout. Místní Gold Coast Turf club jsme našly poměrně snadno, protože vzdušnou čarou (nebo spíše po vodě) je od našeho bydliště opravdu co by kamenem dohodil, po souši je to ale pěkných pár kilometrů a proto jsme zvolily přesun autobusem. Kdyby nám býval zastavil, tam kde jsme chtěly a jako již velmi zkušené cestovatelky zmačkly včas signalizační tlačítko, byly bychom tam co by dup. Autobusák ten den, ale neměl náladu na nějaké zbytečné zastavování a tak nás popovezl o pár kilometrů za závodiště. Nevadí, to dojdeme, vyrazily jsme po čuchu, protože koňský hnůj bylo cítit na míle daleko. Po cca hodince jsme zdarma :-) vstoupily do pěkného, udržovaného areálu a stihly jsme ještě posledních pět závodů dnešního dne. Australané jsou velice hraví, jejich závislost na gamblingu všeho druhu je pověstná a tak během přestávek mezi jednotlivými závody běžely na velkoplošných obrazovkách přímé přenosy z dostihů ze všech australských států a u desítek bookmakerů jste mohli sázet na všechny současně běžící závody, protože kurzy se lišily....chvíli nám trvalo, než jsme pochopily místní systém a než jsme se zorientovaly, takže tentokrát jsme nevsadily...jen tipovaly...možná škoda, protože jsme měly dvě první, jedno druhé a jedno čtvrté místo...

Cesta zpět byla také zážitek, pěšky jsme se vydaly směrem ke Q1 - našemu orientačnímu bodu a po cca hodince jsme dorazily na první autobusovou zastávku, musím Vám vysvětlit, že chodit pěšky po neturistických částech GC je neobvyklá záležitost, tady všichni jezdí auty, taxíky jen chudáci a turisté občas busem, takže byl vcelku zázrak, že jsme v této části GC nějakou zastávku vůbec našly a to, že dle jízdního řádu, máme ještě šanci počkat na poslední autobus (bylo tři čtvrtě na čtyři odpoledne:-),který má přijet za půl hodinky, nám přišlo jako zázrak č. 2. Sedly jsme si na lavičku a libovaly si, jak nám ten den pěkně vyšel, lodní výlet, kdy nepršelo, úžasná atmosféra na dostizích, kdy dav sledující doběh krásných závodních koní vře a teď se ještě domů dovezeme :-)). V půl páté jsme znejistěly, ale zvyklé na místní poměry jsme si řekly, že nebudeme panikařit, neboť pro místní dopravu půl hodinka zpoždění sem, půlhodinka tam a ještě dalších dvacet minut počkáme...no nebudu to protahovat.

Velké bylo naše překvapení, když jsme doma pohlédly do zrcadla. To, že Petra vypadá jako rudá tvář, jsem přičítala pochoďáku, který jsme absolvovaly po té co autobus vůbec nepřijel a musely jsme máknout, abychom se domů dostaly za světla, po odložení šatstva jsem dohledala, že mám na těle vypálené své letní šaty se širokými ramínky, dále nás poznáte podle vypálených hodinek na Petině zápěstí a náramku na mé levé ruce...polozataženo může být také polojasno :-)....a můžu Vám říct, že dá hodně práce to zamaskovat, abyste večer vůbec mohly někam jít :-).

Lodní výlet

V úterý ještě před koncem roku jsme měly zaplacený výlet lodí, ráno jsme se výjimečně probudily do pěkného lijáku, za deset minut jedenáct jsme stály na nástupišti u kanálu a z oblohy se nás spouštěly provazy vody :-) (Nejspíš ten den nastalo období dešťů, neboť od té doby leje skoro denně :-). Voda vypadala odpudivě, nepojedeme řekly jsme si a přebukovaly výlet na sobotu 2. ledna. Včera jsme tedy opět nakráčely s tím, že jedeme, ať je jak je, jelikož loďka je krytá a případný déšť nám neublíží. :-). Bárka přijela skoro plná a průvodkyně nám s omluvou oznámila, že musíme na střechu, jelikož do kajuty už se nevejdeme. Bylo polozataženo, takže jsme to uvítaly s tím, že budeme mít lepší výhled a nebudeme se muset mačkat s důchodci v podpalubí. :-).

Vypluli jsme ze Surfers Paradise směrem k Paradise Waters, kolem Chevron Island, dál směrem k Main Beach na Seaworld a odtud zpět Labrador, Southport, a Surfers. Všechno jsou to části Gold Coast, které už velmi dobře známe z druhé, tedy suché strany, tentokrát jsme byly zvědavé jak naše oblíbené suburbs vypadají z vody, tedy z kanálů, kterých je GC plný. Kolikrát musíte po souši zdolat několika kilometrovou cestu jen kvůli tomu, že neexistuje žádná suchá spojnice. Málo mostů je tu proto, aby se turisté nedostali do částí, kde mají postavená svá sídla nejbohatší lidé nejen z Austrálie, ale z celého světa. Plavba se spíše podobala nabídce realitní kanceláře pro VIP klientelu, protože komentář byl plný jmen a částek, za které byly nemovitosti pořízeny, případně za které si je dnes můžete zakoupit :-).

Pro pobavení pár ilustrací :-).

"Tak nasedat"

"A jedeme - vpravo vidíte Q1 - budova podle které poznáte Surfers Paradise ze všech míst, má 77 pater a je to zároveň vyhlídková věž.



"Po obou stranách kanálu jsou postavené krásné domy, většinou s parkovištěm pro..."



"jachtičky a nebo také..."

"helikoptérky :-)"

..a zde jedna kuriozitka, předpokládám, že do Evropy tato zpráva ještě nedorazila, takže budete první, ...s politováním :-)Vám musím oznámit, že Santa Claus nevydržel letošní vánoční nápor a oběsil se na stožáru u svého letního sídla v Paradise Wathers. (viz červená tečka uprostřed obrázku).


A jak náš lodní výlet dopadl, se dozvíte v příspěvku " Na koníčky".