Vysvětlení pro naše čtenáře a čtenářky

milí, všem se vám omlouvám - je tu špatný přístup k internetu, takže jsem dneska už nevydržela a koupila si kredit u místního poskytovatele a všechny naše příspěvky jsem tam naházela najednou a bez fotek... Je tady půl desáté večer, ale vám se ukazuje jiný čas... k psaní chybí fotky, ale Regina bohužel usnula a já je neumím přidat, takže vám je tam potom dodáme najednou.
Mějte se všichni moc hezky a pište nám! Hlavně prosím česky... P.

Beach

Naše pláž je asi 200m od hotelu, přejdete dvě ulice a jste tady. Je nádherná, široká, čistá a nekonečná…můžete jít a jít a jít a nevidíte konec. Lehnout si můžete kamkoli, protože tu nebývá moc lidí, všude jemný bílý písek, žádná lehátka ani slunečníky. Koupat se můžete jenom na označených místech mezi oranžovočervenými praporky. Vedle nich jsou ještě dva modré a ty jsou pro surfaře. Z aut Vás hlídají většinou dva záchranáři. Australané na pláži buď surfují nebo se vozí po vlnách, hrají rugby a nebo chodí a běhají po břehu, protože jeho šíře a příjemné jarní ovzduší Vás k tomu přímo vybízí. Jsou tu strážní věže rozmístěné cca po 500m - pro nás důležité orientační body. Od naší věže číslo 31, jsme první den šly napravo a došly jsme k věži č. 27 trvalo nám to hodinu. Dnes jsme si daly větší dávku a šly jsme vlevo dvě hodiny a došly jsme k 39tce. Chtěly jsme zjistit jak dlouho nám bude trvat cesta do školy. Zvláštní je, že „koupací pláž“ tedy barevné praporky, jsou každý den jinde“ zatím nevíme, jestli to má nějaký řád, nebo jestli záleží na tom, jak se naši plavčíci vyspí a kam praporky do písku zabodnou . Vlny jsou tu každý den, záleží na síle větru jak jsou vysoké, voda je zatím dost studená má jen 20 stupňů . Slunce tu svítí pořád, zatím jsem neviděla žádný mrak, pokud tedy nepočítám náš příjezd a písečnou bouři , takže teplota vzduchu se odvíjí také od síly větru, který fouká. Dnes tu například bylo 28 stupňů. Slunce tu vychází v půl šesté ráno a v půl šesté večer zapadá, takže je tu velmi brzy tma . Regina

Jste osamělí? Máte komplexy či nízké sebevědomí? Leťte do Austrálie!

tenhle titulek mi dal dost zabrat, vymýšlela jsem ho celé sobotní dopoledne – chtěla jsem stručně vyjádřit svůj dojem z Austrálie. Tak do toho! Páteční den jsme strávily na pláži – nádherné počasí, po písečné bouři ani stopa.. Pláží je tu strašně moc – oko nedohlédne konce a lidi jsou na nich rozptýlení, je to prostě úžasné.. Voda je sice studenější – začalo tady teprve jaro, ale koupání je skvělé – jsou tu ohromné vlny, je to dost nářez, o plavání to není, spíš o zápasu s vlnami…. Moře je průzračné a modré, úplně čisté.. na pláži jsou červenými a modrými vlajkami označené zóny, kde se smí plavat a kde se smí surfovat, a je to dost přísně hlídané plavčíky. Vypadá to, že Australané dodržují pravidla… díky inzertním novinám, které jsme měly sebou z hotelu jsme zjistily, že ohromná značka BWS znamená BEER – WINE – SPIRIT (neboli obchod s chlastem) a že ho máme za rohem hotelu. Tak jsme do něj vyrazily a za zvýhodněnou cenu koupily tři lahve originál australského vína, které je mimochodem VYNIKAJÍCÍ… hned napoprvé se nám zadařilo vybrat značku, které se tady budeme asi dost často věnovat… V Austrálii se chlast nedá koupit jinde než v BWS, pak ještě v hospodách a barech, ale tam je to dost drahé – pro srovnání – sklenice lambrusca stojí 6,5 dolaru a lahev vína 7… O pivu teda ani nemluvím, čeští pivaři by se podivili, co mají doma za skvostné ceny… No nic, chci se dostat k titulku – vypily jsme po lahvi vína a rozhodly se, že vyrazíme konverzovat do města. Protože to tady ještě neznáme, vydaly jsme se do centra zábavy pro turisty a vybraly si bar, do kterého chodili lidi asi tak v našem věku. Výběr se ukázal správný – seznámily jsme se s mnoha Australany – což byl náš cíl – nutnost konverzovat v místním jazyce – a zjistily, že jsou fakt úžasní! Jsou milí, krásní, zdvořilí a přátelští, pěkně se chovají, jsou v pohodě, mají smysl pro humor, usmívají se, nic neřeší a nic není problém..to jsem v Čechách nezažila – příjemné seznamování a příjemná konverzace – nikdo se za nikým neotáčí (a že tu teda jsou zjevy) a nic tu není komentováno – vzhled, oblečení atd. Poznaly jsme lidi přímo z Gold Coast, ze Sydney a z Melbourne. Konverzační témata byla různá, bezpečně zabírá fotbal – všichni znají Pavla Nedvěda a já zase znám australské sportovce, takže dobrýýýý – goood… Není to sice absolutní gooood protože oni nám rozumějí – ale my jim většinou ne….. dost často jsem nerozuměla ani jméno – například Joe – jak primitivní – jsem rozluštila asi na popáté – vyslovoval to jako Fbzdžau nebo tak nějak… naštěstí to nevadilo… je to tu zábavné…. Domů jsme se dostaly pěšky – jak jinak – v pět hodin ráno místního času… víno a několik panáků nás dost zdrtily – ale za to určitě může časový posun. Závěr? Mluvím anglicky – nebo se o to alespoň snažím – pokouším se rozumět – to je teda o dost horší – ale pevně věřím – PŮJDE TO! Jsme tady teprve čtvrtý den… S dalšími dojmy se zase brzy přihlásím – načtenou… P.

Smart Buy

Dnes jsme se vypravily na průzkum okolí, a protože je tu autobusová doprava dost nepřehledná, chtěly jsme si vyzkoušet cestu do školy. Byla jsem zase chytrá a přesvědčila jsem Péťu, že když si to nejdřív všechno projdeme pěšky, tak už nemůžeme zabloudit, protože všechna místa kudy jsme šly nám budou povědomá. Školu jsme po dvou hodinách chůze našly, byla to pěkná procházka a poznaly jsme další čtvrti Gold Coastu – Surfers Paradise a částečně Main Beach a South Port, kde je naše škola. Na zpáteční cestě jsme narazily na supermarket a protože jsme měly na seznamu pár věcí co bychom měly koupit daly jsme se do toho. Chyba byla, že jsme byly už značně vyhládlé a nakoupily jsme “chytře“ zásoby asi pro osmičlennou rodinu. Nákup jsme narvaly do čtyř obrovských tašek a sedly do autobusu. Po půl hodině jízdy jsme lehce znejistěly, protože nám žádná budova ani ulice nebyla povědomá. Naštěstí Petra zavelela jdeme a vypadly jsme i s našim obrovským nákupem na čtyřproudovku neidentifikovatelné polohy. Na můj dotaz jak daleko je to na Broad Beach, nám domorodci odpověděli, že five minutes. Nevím, jestli je to tím, že je tu o osm hodin víc a tím pádem je tu i minuta delší , ale ani po hodině chůze jsme se nedovláčely na nějaké povědomé stanoviště, měly jsme chuť náš „chytrý nákup“ rozházet po čtyřproudovce a lehnout pod kola projíždějících aut. Nakonec jsme nasedly do autobusu, který řídila australanka a ta když nás viděla, ani nechtěla, abychom platily jízdné a ještě nám ukázala, kde máme vystoupit.  Od té doby se mnou Petra nechce jít nakupovat  a když někde vidí Smart Buy má kopřivku . Příště budeme chytřejší . Regina

Časový posun

Vůbec mě nenapadlo, že bych mohla mít nějaké potíže s časovým posunem, chvástala jsem se před Péťou, že spím všude a za všech okolností….ale chyba jako už po několikáté, když tu něco vyslovím nahlas.  Nemůžeme se pořádně srovnat, odpoledne mi padá hlava únavou, v jednu hodinu v noci se nutím usnout, ve čtyři se scházíme na balkóně a kouříme a chechtáme se, jestli už zůstaneme vzhůru . Ještě jsem tu nespala celou noc v kuse. Když počítám, kolik jsme toho za poslední týden naspaly, tak je to vážně hrůza, dvě noci v ledadle po čtyřech hodinách, zlámané na sedačkách, potom téměř probděná noc na balkoně asi po dvou hodinách spánku, další noc strávená v baru a od té doby pravidelně třikrát čtyřikrát za noc vzhůru, ale to není jako doma, když se v noci vzbudíte, otočíte se na druhý bok a spíte dál. To je probuzení a konec , cítíte se vyspalí . Ale snad se to zlomí a konečně se přizpůsobíme místnímu času . Předpokládám, že nám k pravidelnějšímu režimu pomůže náš zítřejší nástup do školy. Regina

Desert Storm – první den na GC

náš první den začal dobře – po ubytování hned očistná koupel a mytí vlasů – zcela nezbytné po době strávené na cestě.. Rozhodly jsme se neotálet a vydaly se na průzkum okolí. Sice jsme byly strašně unavené a ospalé, ale nechtěly jsme to vzdát, takže asi v půl dvanácté jsme vyzbrojeny mini mapou vyrazily do ulic. Poněkud nás překvapilo že Kathy (majitelka našeho hotelu) stojí před hotelem a fotí si oblohu, když je tak divně zataženo, ale šly jsme… a najednou byl opravdu dost silný vítr – ne jako v DB, ale o dost silnější a taky začalo být dost oranžovo – vůbec jsme nevěděly, co se děje… oranžovo a písečno.. písek jsme měly úplně všude – ale takový jemný, spíš písečný prach, nicméně to bylo pěkně nepříjemné. Jenomže my jsme prostě ženy do nepohody, taky jsme byly nevyspalé a trochu připitomělé a vesele jsme se procházely v písečné bouři a děsně se divily, proč nikdo není venku! Když se nám vítr zdál opravdu silný, vybraly jsme hospodu u Itala a daly si první oběd na Gold Coastu. Zdá se nám to tady malé a všude blízko, takže pohrdáme místní autobusovou dopravou a chodíme pěšky. Teprve po návratu do hotelu jsme zjistily, co se děje – Kathy nám to povyprávěla… že se jedná o zcela neobvyklé počasí, způsobené dlouhotrvajícím suchem a silným větrem, který přišel ze Sydney. Večer ve zprávách jsme to viděly – co se dělo v Sydney a vlastně taky tady u nás.. Zážitky prostě musí být silné… Hlavně, že to není standardní počasí, budeme se těšit na lepší a zase podáme zprávy - brzo načtenou! P.

Ubytování

Naším dočasným útočištěm v Gold Coast se stal hotel Jamese a Cathy OĆonnorových , Surf Parade 210-218, Broadbeach 4218, budeme tu 14 dní, do té doby si chceme sehnat nějaké nové bydlení-levnější . Jedninou chybou, kterou zatím na našem bytečku vidím, je , že nemáme internet. Jinak vstoupíte z hotelové chodby přímo do velké místnosti, kde je kuchyňská linka se sporákem, lednicí, mrazákem, mikrovlnou troubou, rychlovarnou konvicí a drobným vybavením, oddělená barovým pultem od obývací části (sedačka, křeslo, televize), za tím jsou šoupací balkonové dveře a celkem prostorný balkon se stolečkem a čtyřmi židlemi. Z obýváku se jde do ložnice a vedle dveří je okenice, kde je otočný stojan na televizi, takže ji můžete sledovat z obou místností. V ložnici vyjma dvou postelí, nočního stolku a menší zabudované skříně se žehlícím prknem a žehličkou, není žádný další nábytek, odtud pokračujete do koupelny se záchodem, velkou rohovou vanou, pračkou se sušičkou, zrcadlem a umyvadlem. Co je na bytečku nejhezčí je výhled, celá východní a jižní strana je prosklená, takže je tu dostatek světla, průzory mezi pěti hotely vidíte na oceán a bohužel východ slunce Vám zaclání jeden z nich, ale i tak Vám to připadá jako malý zázrak. Čekáte až se vyloupne ta žhavá žlutá koule a do toho slyšíte jenom řev různých druhů papoušků, kteří Vás sledují, co že to tu děláte tak brzy ráno :-), no ptáčátka nebojte se , brzy se srovnám s časovým posunem a už mě tu v tuto noční – ranní hodinu neuvidíte :-), ale pro dnešek se s Vámi rozdělím o náš chleba a můžeme společně posnídat….:-). U fotek bytu omluvte sníženou kvalitu, ale dnes to opravdu nejde, přijely jsme včera a ještě jsme nestihly ani všechno vybalit, jsme přiblblé ze dvou nocí strávených v letadle a osmihodinového čekání v Soulu,vysílené z celodenního brouzdání v oranžové bouři a tak jsme z bytečku během jednoho dne udělaly skladiště…ale snad to za těch 14 dní co tu budeme zvládneme uklidit :-) Regina

Letíme....

mohou se sny stát skutečností? Tak jsem vždycky přemýšlela a nevěděla a najednou je to tady – po měsících diskuzí a příprav a prověřování a zjišťování LETÍME… Trasa je jednoduchá a jasná – Praha – Soul – Brisbane. Díky Hani za odvoz na letiště a taky cestovní balíček a rady – to loučení pro mě bylo těžké a smutné, bude se mi strašně stýskat, vlastně už teď se mi stýská, ale já to dám!
Nedokázala jsem sbalit požadovaných dvacet kilogramů do zavazadla, ale naštěstí Regina je pořádná, takže jsem nadváhu nemusela platit, protože jsme se odbavily společně a vyšlo to… Musím říct, že v podstatě vše vycházelo nad plán dobře – nástup na palubu letadla se zpozdil jenom o deset minut, a poprvé v životě jsem jako první vstoupila do letadla, to se mi ještě nikdy nepodařilo. Měly jsme sice dvě místa na čtyřce, ale dvě spolucestující Korejky si našly jiná sedadla, takže pohoda – prvních deset hodin jsme tedy strávily pohodlně, cesta dost utekla – ani nevím jak a byly jsme v Soulu. Ještě jsme se stihly seznámit s dámou, která na GC žije již tři roky, ale anglicky uměla asi tak jako my… nicméně nám dala vizitku a máme se ozvat… Na letišti jsme strávily čekáním na další let asi osm hodin – převážně chozením, taky jsme si pronajaly sprchu – to bylo velmi příjemné.. zkusily jsme korejský fast food a kafe ze Starbucks – standardní kvalita. Bohužel v Soulu nefungují české mobily – žádný z operátorů nemá s Koreou smlouvu, takže jsme se vydaly hledat internet a po trošce zápasu s korejskou klávesnicí se nám podařilo odeslat maily, abychom o sobě daly vědět. A pak už další pokračování letu – horší místa- pouze dvě, ale zato u okénka, jídlo bylo lepší, a zase to tak zázračně uteklo…. V Brisbane nás čekala pasová kontrola – úplně v pohodě, byla jsem v šoku, že rozumím!!!! Fakt to šlo! Zažila jsem sice dost strachu při celní kontrole, která je v Aussii opravdu drsná – mají několik cest – rentgen, osobní prohlídka, K 9 – kontrola psem a ještě bůhvíco.. fakt jsem měla nervy, že mi ty pašovaná cigára zabaví – dá se dovézt 250 cíg, a my obě měly po dvou kartonech plus nějaké ty krabky ještě navíc… ale vyhodnotili nás na jídlo a poslali cestou psa = K9 – absolutně v pohodě, pes k nám ani nečuchnul… a byly jsme venku! Rychle jsme vyběhly před letištní halu, bylo asi osm hodin ráno, svítilo slunce a konečně vzduch! Po dvou dnech strávených v letadle nebo v letištní klimatizované hale fakt úleva…. S trochou štěstí jsme našly i náš odvoz – řidič Ian byl sympaťák, zase jsme mu rozuměly, když ne, tak se snažil říct nám to jednodušeji.. opravdu to šlo… radost…. Cesta z Brisbane na GC trvá asi 70 minut, ovšem vlevo… když jsme mířili na první kruhový objezd vlevo, zavřela jsem oči – je to divnej pocit… Jako bonus nás Ian provezl kolem pláží a bylo to teda něco! Je to tu krásné! Všude tu je moře a slunce a pláže a dost pohoda!!! Všichni jste měli pravdu!!!
Souhrn cesty – uteklo to docela rychle, časový posun je matoucí, protože vyletíte za tmy a letíte do světla – vlastně nám ukradli jedno dopoledne, nicméně dá se to přežít.. z celého letadla nás bylo maximálně dvacet z Evropy.. a Korejci měli většinou roušky – dost zábavné na ně koukat, moc jsem to nepochopila, jak spí v roušce… a ještě jako bonus – smoking area na letišti v Soulu – bydlet tam měsíc, tak je ze mě nekuřák – je to dost nechutné – malinký prostor, ve kterém jsou popelníky a magické koule, které filtrují vzduch a je tam úplně narváno, takže cígo ani nechutná a člověk smrdí, jak kdyby se koupal ve výtažcích z vajglů… fuj hnus… takže to je vše o letu, a zase brzo načtenou… P.

Queensland

Pár obecných informací o Queenslandu.

Hlavní město: Brisbane

Populace: 4, 182.000

Rozloha: 1 852 642 km

Tel. předvolba: +617

Časové pásmo: +9h

Info: http://www.qld.gov.au/

Queensland je druhým největším australským státem, který se díky svému subtropickému a tropickému podnebý nazývá " Sluneční stát". Nádherné počasí a úžasná příroda učinily tuto oblast jedním z nejnavštěvovanějších míst Austrálie.

Queenslandské tropy se rozporostírají na horních 2/3 úžemí, kolem kterého se v moři táhne pás Velkého korálového útesu. Ten tvoří několik stovek až tisíců ostrovů a ostrůvků, na kterých je možné pozorovat korály a různobarevné mořské živočichy.

Na jihu tohoto státu najdete nejen hlavní město Brisbane, tato oblast je díky svým písečným plážím, příhodným vlnám a slunečnému počasí vyhlášeným surfařským rájem. Nachází se tu také největší písečný ostrov na světě.

Severní část Queenslandu je vyhlášenou bránou k Velkému korálovému útesu. Nejčastěji se k němu vyjíždí z Cairns, nejnavštěvovanějšího města tohoto státu. Dále na sever vás pohltí hluboké deštně lesy a divoká příroda.

Sbohem léto, budiž léto!

Musím se s Vámi podělit o skvělý pocit.

Odmalička miluju léto, dlouhé dny, teplé večery a noci, radost z dostatku sluníčka, prostě nádhera. A celoživotně s nástupem září trpím. Nedokážu si už dostatečně vychutnat příjemné dny babího léta, a to jenom protože vím, že pomalu, ale jistě končí moje nejoblíbenější část roku, a že se to krátí a ktátí a nic mě nezachrání....podzim se blíží a pak ta hnusná, tmavá, dlouháááá, zima.

Letos bude všechno vzhůru nohama :-): jaro, léto-nádhera a najednou změna- Můj celoživotní sen se splní :-). Škrtám z kalendáře podzim a zimu! Péťo, díky za ten skvělý nápad :-) nikdy bych na to sama nepřišla :-). A protože dnes konečně dorazil můj pas a v něm AUSTRALSKÉ VÍZUM, světe div se :-). S posledním letním dnem tady, přistaneme do jarního Brisbane :-).

Žernovské Pálčice 13.9.2009

Součástí předodjezdových akcí se staly i sobotní "sportovní hry" na Žernovce u Ivy a Pídi. Odpoledne jsme strávili tradičně, kláním dvou družstev. Disciplíny:volejbal, při kterém prýštily emoce, frisbee, petangue, šipky, hledání kostiček a vodo-pivopij (který Ládík briskně překřtil na vodopich), skončily nakonec nerozhodně 4:4 na body a zbývala rozhodující soutěž a tou byla místo původně plánovaného orientačního běhu s hledáním indicií zvolena náhradní pantomima, kde nás " Edovce", Láďovo družstvo rozsekalo na padrť :-). Původně domluvená " šustěná" (poražení měli dvě hodiny obsluhovat vítěze) se nekonala, protože chlapi se posilňovali průběžně a tím pádem nebylo pro koho šustit :-). Výborná šunková kýta, chlebíčky, jednohubky, bramborový salát, šopák a pestrý přísun alkoholu totálně nabouraly mou před klokaní dietu, ale nedalo se odolat :-). Napjatá bojovná atmosféra pozvolna vyprchala a bylo se čemu smát a proč bavit :-). Parta mě na cestu vybavila spoustou cenných rad :-) a připravila mi dárek. Byla to nejspíš poslední příležitost, kdy jsem se mohla skoro se všemi najednou sejít ještě před odletem. A protože mám raději příjezdy než loučení...tak Kamarádi :-) příští rok :-) nashledanou... mrkněte sem občas :-).

Třídní sraz

Včera se konal sraz spolužáků základní školy, je to 27 let co se naše cesty rozešly. Nevím jak je to možné, prožila jsem s Vámi jenom 4 roky ve školních lavicích – ve srovnání s časem, který jsem trávila s mnoha kolegy v průběhu let v zaměstnání, je to hodně málo, ale přirostli jste mi k srdci mnohem víc, než kdokoli jiný, koho jsem v životě potkala.
Hned na začátku mě odzbrojila upřímnost a otevřenost s jakou jste mluvili o tom, co Vás v životě potkalo. Zarazilo mě, že většina holek, vedle našich kluků působí jakoby plaše, ale pak mi došlo, že kluci převzali slovo úplně automaticky a celý večer, nás bavili - jeden po, občas i přes :-) druhého vyprávěli historky a příběhy takovým způsobem, že i my – méně plaché jsme je s chutí nechaly a jen jsme se smály :-). Atmosféra na srazu mi připomněla, že v naší třídě byli kluci nejen těmi, kteří nás zlobili a pošťuchovali, ale že byli našimi dobrými kamarády, ochránci, baviči - naši kluci ve třídě, byli prostě chlapi už tehdy a ani 27 let jim na jejich mužnosti nic neubralo ….. kluci díky.

Amerika

sedím a poslouchám Ameriku od Lucie - písničku, kterou mám opravdu ráda... A vzpomínám... Proč zrovna dnes? Protože zítra se vdává moje kamarádka Katka. A já mám tu čest jít jí za svědka. Teda, svědkyni. Když mi to řekla, tak jsem brečela - no jo, já drsoňka obecná... Tak tedy zítra. Katko, díky moc za všechno. Seznámily jsme se spolu na kurzu angličtiny, a vím, že jsi v roce 2000 chtěla odjet do Austrálie, neodjela a zůstala jsi se mnou v té příšerné práci, kterou jsme spolu dělaly, a že Austrálie je tvůj velký sen. Tak já ho splním v zastoupení - teď, o devět let později, kdy už spolu bohužel nepracujeme, já za 18 dní odjíždím do Austrálie a ty se zítra vdáváš. Přeju ti všechno nej a ať tvůj nejkrásnější den v minulém životě je tvým nejhorším v tom budoucím... A až tvůj vánoční dárek Vincent Jan povyroste, tak za mnou přijeď. Aspoň na chvíli. P.

Pod povrchem 28.8.2009

Jestliže jsem minule s přípravami byla pod vrcholem, tak jsem se během dalších dnů ocitla „pod povrchem“. Byly jsme si vyřídit víza, dle informací od A-on-line, jednoduchá administrativní záležitost, k elektronickému vyřízení, což se ukázalo být pravdou jenom částečně. Dorazily jsme ve smluvený den a hodinu do kanceláře A-on-line, a místo naší oblíbené Kateřiny se nás ujal vedoucí kanceláře. To nás sice trošku zarazilo, ale ještě stále s úsměvem na rtech jsme statečně dosedly k jeho stolu. Čím déle jsme tam byly, tím více mi úsměv tuhnul a nepomáhaly ani moje ironické poznámky. Výsledkem naší cca hodinové návštěvy bylo pouze konstatování, že to se mu stalo teprve podruhé v životě….to jsem sice ráda, ale v každém případě já vízum nemám (naštěstí alespoň Peťa ano). Nějaká technická chyba a moje vízum se prostě elektronicky vyřídit nedá…. Mám dvě možnosti 1)vyplnit neskutečně dlouhý dotazník (v AJ) asi 70 příšerných otázek, který se nedá uložit, takže hned musíte tisknout jinak přijdete o to co jste již horko těžko vyplnili :-), tento příšerný elaborát vložíte do obálky, k němu přidáte veškeré nutné přílohy – já například rozvodový list – ha , ha, ha, rozváděla jsem se v minulém století a opravdu nevěřím, že něco takového existuje :-)), ale budiž…pas a 305Euro a pošlete to doporučeně do Vídně, potom se začnete modlit a doufáte, že se vám pas a peníze cestou někde neztratí a že úředník, který to ve Vídni dostane do ruky bude poctivec a nenaštve se, že jste přiložili opravdu jenom manipulační poplatek 305 Euro a čekáte jak to dopadne = vrátí se Vám pas, nevrátí se vám pas???? Bude v něm vízum, nebo v něm bude, že Vaše návštěva u protinožců je nežádoucí :-)? Případně tu je ještě druhá varianta – jedete do Vídně a tam si vše vyřídíte osobně. Prozatím jsem absolvovala první část varianty jedna – což znamená odeslala jsem příšerný dotazník plus všechny (doufám) nutné přílohy a modlím se – ráno Otče náš a večer Zdrávas Maria uvidíme jak to dopadne. Pokud se vše nevyřídí k mé spokojenosti do cca týdne před odjezdem, volím variantu číslo dvě s tím, že si před tím budu muset nechat vystavit nový pas :-) a Peťo uděláme si výlet do Vídně? ….

Pod vrcholem 20.8.2009

Konečně jsem se také dostala k tomu, abych se přihlásila jako autor a načetla a prostudovala, co tu všechno už Péťa vytvořila. :-) Přišla jsem k hotovému a ještě jsem se pobavila :-). Úvodní příspěvek, „přípravy vrcholí“ mě docela vyděsil, je pravda, že máme zaplacené letenky, školné a počáteční ubytování, což šlo tak nějak mimo mě a proběhlo to až na drobný defekt s pokutou :-) bez problémů…. ale jestliže to tak je, tak k mým přípravám a jejich vrcholu patří: nákup předního bílého blikacího světýlka na kolo, nákup zadního blikacího – červeného světýlka na kolo a nákup zámku na kolo. Ještě mám v plánu vyhrabat v garáži blatník na zadní kolo, ale k tomu jsem se zatím nedostala. Jestli tím budou mé přípravy už opravdu na vrcholu, tak v tom případě musím všem doporučit , neváhejte a jeďte, protože to je fakt brnkačka… :-). Představuji si totiž, že se v Austrálii budu všude dopravovat na kole, tak abych měla to nejnutnější s sebou :-).
Jinak co se příspěvků na tento blog týká, doufám, že hlavním pisatelem-tedy autorem příspěvků bude Péťa, protože já nejsem příliš zdatný pisálek :-), a navíc jsem se dobrovolně a sama :-)jmenovala do role fotoreportéra ( to až si přečte Pitris tak padne), ale připomnělo mi to, že musím koupit foťák. Budu se snažit zdokumentovat, všechny důležité události na naší cestě a vložit je sem na blog, abyste z toho také něco měli v obrazech :-). Doufám, že blog se časem – po odjezdu - stane naším pojítkem s Vámi všemi našimi příbuznými, přáteli, kamarády, známými i neznámými a moc se těším na Vaše odezvy a vzkazy…Tak :-) úvod mám za sebou…a těším se Regina