KVÍZ část druhá

Kvíz - část druhá

Na obrázku je? Napište co je předmět na obrázku. A teď slibovaná cena ....tramtadadááááá....Vítěz kvízu mohou kdykoli během našeho pobytu na vlastní náklady přiletět a bude po celou dobu zdarma ubytován v našem obývacím pokoji:-)))
Vítěze obou částí kvízu vyhlásí Petra příští týden v pátek :-)) ale pozor, nezapomeňte na časový posun. :-)))

House maid :-)

Shánění práce v Austrálii, jak už Vám naznačila Petra je opravdu prča, ale pro otrlé :-)). Z domova jsem odjížděla s přesvědčením, že kdo pracovat chce tak si vždycky práci najde, ale během prvního pracovního dne "Jehovy" jsem pochopila, že tady je to trošku jinak. V Supermarketu do kterého jsem vkládala hodně nadějí, nám sdělili, že na pozici - Night fill =vyndavání zboží do regálu v noci :-) tu musím mít vízum minimálně na rok, protože výcvik trvá dva měsíce a pak by se jim nevyplatilo ty lidi zacvičovat, na všechno ostatní musíte mít buď fluently angličtinu,nebo auto nebo licenci, nebo certifikát (v sobotu jdeme na kombinovaný kurz RSA a RSG, což jsou licence na alkohol a gambling, na drogy nemaj jinak bychom si udělaly trojkombinaci).V zoufalství z toho, že mě australané nikdy nezaměstnají a tím pádem budu muset každý den do baru, jsem odpověděla na inzerát na gumtree kde hledali služku na úklid prestižního apartmánu u pláže dvakrát týdně odpoledne a moje odpověď musela být asi natolik zábavná, že ačkoli inzerát navštívilo několik stovek lidí, tak jsem byla telefonicky pozvána na pohovor. Naštěstí mám nacvičenou větu, prosím pošlete mi adresu a čas smskou, takže nedošlo k omylu a .... co se dělo dál Vám napíšu příště, ale každopádně mám práci :-)). Chápu, že se smějete až se za břicha popadáte, .... jsem profesionální služebná :-) no ale tak to v životě chodí odříkaného největší krajíc :-).

Svědci Jehovovi... aneb Cold Canvassing

A je to tady - vysvětlení, proč jsem tak dlouho nepsala - myslím, že je to velmi zřetelné z titulku příspěvku.. Neumíte si mě představit? Tak to zapomeňte na představy o Petře, kterou jsem byla - jsem teď úplně jiná! Cool, funny, bubbly, vibrant - cokoliv si vzpomenete...
Ale teď už vážně - po návštěvě Job clubu v naší škole jsme zahájily toto úterý nejvíce vyzkoušenou a nejvíce doporučovanou metodu na získání práce v Austrálii - tzv. Cold Canvassing - prostě obcházení hospod, bister, krámů a pubů se životopisem, úsměvem na tváři
a nacvičenou otázkou - G´d day, may I speak to the manager please? Jj, čtete dobře! Je to fakt vostrej rýč, jak by řekl Richard, který zřejmě zemřel nebo přišel o ruce, protože se mi vůbec neozval, ani neokomentoval jediný můj článek - budiž ti peklo lehké, Ritchie !
V úterý jsme vyrazily - životopisy jsme lehce upravily do několika verzí - napíšu jenom koncovky - bude vám vše jasné - CV_cleaning, CV_nursing, CV_fastfood, CV_nightfill atd. . Nejhorší to bylo poprvé - ne, samozřejmě kecám, je to hrozný pokaždý!!!! Připadám si fakt jako svědek Jehovův, akorát Australani jsou strašně slušní, CV si vezmou a vyhodí ho do koše, až když odejdete. Ale zase je to docela dobré cvičení na náslech - oni se opravdu nesnaží, abychom jim rozuměly - vždycky to jenom tak vytušíme, co asi říkají... Někteří byli fajn, jiní příšerní, ale to nevadí... Dnes jsem totiž absolvovala svůj první pohovor v angličtině - šly jsme na inzerát z místních novin Bulletin - do hospody, kde kompletně nabírají personál a chtějí ho, takže ne jenom odevzdat CV, ale rovnou následoval pohovor. Vůbec mi to včera nedošlo, že vlastně taky se mnou bude chtít někdo mluvit, ne jenom že odevzdám papír a půjdu (jsem zblblá z toho obcházení), takže jsem se nijak speciálně nepřipravila - jako třeba že dojdeme tak daleko, že se budeme bavit o platu!!! Tak to jsem fakt napoprvé nečekala! Ale typ, s kterým jsem pohovor absolvovala byl v pohodě - vypadal sice děsně přísně, ale řekl mi, že mám moc pěknou angličtinu (jsou fakt mega-slušní, ti Australani..) a otázky byly jednoduché - jestli umím točit pivo - "Sure, I´m from CR".... jestli umím míchat koktejly - "Sure..." a kolik chci peněz - a to jsem mu nerozuměla!!! Tak mi to zopakoval a já mu řekla, že to pro mě není důležité, že práci potřebuji kvůli tréninku angličtiny.. Tak prej "cool" a že mi teda zavolají za pár dní nebo týdnů nebo měsíců nebo let... Každopádně to bylo příjemnější, než to šílené obcházení - ale zítra nás čeká zas!
Regina teď momentálně pracuje - už podruhé tento týden - je to šikovná lady - ale určitě se s vámi o svoje pocity z interwievs podělí sama a ráda - má fakt dobrý zážitky - máte se na co těšit.. °-)
A víte, co je pro mě nejhorší?? To, že se bojím, až ten telefon třeba zazvoní - já jim v telefonu skoro nerozumím ... - takže, i kdyby nějaká ta práce vyšla, já to asi nepochopím - ale zase předpokládám, že mi nebudou volat, aby mi řekli, že nic! I když při tom jejich slušném chování?
Uvidíme! Dám brzo vědět - a těším se na komentáře! Načtenou! Petra

Kvíz - první část

tak jsem zase dlouho nepsala - proč, to se již brzy dozvíte, ale vzhledem k tomu, že jsem slíbila kvíz, tak dnes uveřejním jeho první část - odpovědi prosím pište do komentářů, ať můžu sledovat čas a vyhodnotit potom vítěze! Je zapotřebí správně odpovědět na obě části kvízu, a výhra bude opravdu sladká, nechte se zatím překvapit ... °-)
Takže první část kvízu je otázka :

Které slovo nebo slovní spojení slyšíme nejčastěji v Austrálii?

Where are you from?
G´d day
How are you?
Lovely
Beautiful
See you
Hi

Nápověda :
slyšíme to tak často, až už to nenávidíme °-(

Těším se na vaše odpovědi a brzy bude následovat druhá část kvízu - to nebude otázka, ale fotka... nechte se překvapit a brzy načtenou, Petra

Dědek je tady!

z našich příspěvků by se mohlo zdát, že pořád jenom nakupujeme něco do bytu nebo chodíme do školy nebo se učíme... ale nedílnou součástí našeho australského života je zábava. Jak to tady funguje? Protože bydlíme v centru dění - v turistické zóně, máme to kousek do místních barů a hospod. Už při prvním průzkumu jsme si oblíbily bar Avenue, kam pravidelně každý pátek chodíme a taky už tam máme nějaké známé - např. ochranku a asi tři místní týpky a pak taky pár cizinců, kteří tam chodí stejně pravidelně jako my. Minule jsem tam dokonce potkala svého učitele angličtiny - fakt taneční ďábel :-) V Avenue se dá kalit a taky tančit, jojo, čtete správně Petra a tanec - je to takové málo uvěřitelné, ale každopádně zábavné :-))
Minulý týden jsme se ale rozhodly, že změníme den a místo a vyrazily jsme už ve čtvrtek do baru jménem Melbas. Bylo to docela dobrý, protože tam byla živá muzika - no živá muzika v australském podání - kytarista s takovým poloplaybackem za zády, ale docela slušně zpíval a vypadal trochu jako Sting v mladším vydání. Takže jsme popíjely a poslouchaly muziku a tančily.. a seznámily jsme se s typem, který byl z Holandska. Bylo mu tak šéďo, ale sympaťák - docela jsme se pobavili o fotbale a pak taky o jeho práci - byl to policajt na konferenci o praní špinavých peněz, daly jsme mu přezdívku Dědek. Asi nějakej boss, protože měl kolem sebe skupinu pochlebovačů, nicméně se bavil s námi. Vůbec na ty policajty máme štěstí - týden předtím jsme se seznámily s policajtem ze Sydney - ale ten vypadal akorát na to, že rozdává parkovací lístky :-)
Den na to byl pátek, takže jsme vyrazily do Avenue - a asi tak hodinu po našem příchodu - já seděla na baru, Regina tančila na parketu - se otočím a - vidím Dědka. Dědek se hned hrnul mě pozdravit, a já se otočila na parket a zařvala na Reginu - Dědek je tady!!! Pak jsme se tomu strašně smály, protože je to vlastně zábava, když si můžeme v pohodě řvát přes celý bar česky co chceme a nikdo nám nerozumí :-)) samozřejmě je to otázka času, než narazíme, protože čechů a slováků je tu dost, ale v tu chvíli to bylo děsně vtipný :-))) docela se těším do čech, až se vrátím a budu stejně bezstarostně komentovat různé dění u nás - samozřejmě česky - kolikrát asi dostanu přes hubu?? No nic, tak to je konec zábavné historky, která je samozřejmě zábavná jenom pro mě a Reginu, ale musela jsem se s vámi o ní podělit...
A jak to tedy bylo s tím popelníkem? no jo, je to tak.. našly jsme irskou hospodu Waxy´s, ve které se kouří!!!!!! Jj, to bylo radosti - sice mi bylo blbě, ale hned jsme do ní šly, a kouřily jako o život... a pily k tomu Guiness...
Samozřejmě to má ještě pokračování, ale to zase až příště - tak brzy načtenou! P.

Bydlení II. aneb jak to bylo s tím popelníkem?

bydlíme.. to už samozřejmě víte, kdybychom nebydlely, už bychom se vrátily zpátky do Čech - ale to zatím nehrozí. Už tedy víte, že není snadné se ubytovat, ale když už nějaké to bydlení máte, je zapotřebí ho trochu dozařídit. V Austrálii se dají pronajmout flat/apartment/unit (všechno je to stejné, liší se to jenom v angličtině - to první je britská, to druhé americká, to třetí australská) buď zařízené, částečně zařízené nebo nezařízené. My jsme měly štěstí a naše unit je zařízená - to znamená jsou tu postele, věstavěné skříně, stůl a židle, sedačka, vybavená kuchyň, pračka, vysavač a žehlička. Takže zbývalo nakoupit peřiny, polštáře, povlečení, ručníky, utěrky, televizi a rádio. Ať žijí nákupy! Není snadné tady koupit povlečení, protože standard je dvě prostěradla a povlak na polštář - ale my si koupily deky! Noci jsou tu studené... takže nejdříve jsme měly ta prostěradla, ale teď už se nám podařilo sehnat i povlečení - sice je takové trochu dětské, ale to nevadí... O prvním víkendu v našem bytě jsme se vydaly shánět televizi a taky zahradní lehátka na naši zahradu. My totiž máme zahradu! A taky máme garáž - to jsme zjistily, až když jsme se sem nastěhovaly :-) Televizi i rádio jsme koupily celkem levně, za připojení se tady nic neplatí, zatím jedou na analog, na kterém jsou dostupné asi čtyři nebo pět kanálů, vysílaných lokálně - takže máme tady např. kanál Prime Gold Coast. Pak jsme se vydaly shánět zahradní lehátka a využily jsme místních inzertních novin, kde jsou každou sobotu uveřejňovány garage sales - to je ohromné dobrodružství - vůbec nevíte, co se tam bude prodávat, ale je to tady dost oblíbené - každou sobotu jich je v novinách tak kolem dvaceti. V garáži, kterou jsme navštívily bohužel nebyla žádná lehátka, ale zato tam byl gril na BBQ - krásnej, obrovskej, skoro novej - za směšných sto dolarů (normálně v obchodě koupíte stejný za čtyři až pět set). My teda gril nepotřebovaly, ale znáte to - za ty prachy.. a navíc jsme ještě usmlouvaly dvacku, takže máme gril za osmdesát dolarů a můžeme udělat BBQ party :-)) a když ho nebudeme používat, tak si uděláme vlastní garage sales - protože máme garáž!
Teď k tomu popelníku - moc vás tedy nezajímá, jestli se tady může kouřit v hospodě nebo ne, takže si ještě nejsem jistá, jestli vám ten konec prozradím... ale každopádně minulý týden jsme zase byly nakupovat nějaké drobnosti do bytu a já jsem byla šíleně nastydlá - teplotní rozdíl mezi venkem (asi třicet) a školou (klimatizace nastavená asi na deset) mi nedělá dobře - a najednou jsem přes ulici uviděla...a myslela si, že mám halucinace z teploty a tak jsem ječela Regino pojď rychle sem... a podívej se .....
Ale to až příště - brzy načtenou, P.


náš obývák :

naše zahrada :
Reginy ložnice :

Petry ložnice :

Cestička do školy aneb veřejná doprava

Používat na Gold Coast veřejnou dopravu je jen pro opravdu otrlé cizince. Australané jezdí auty a slabší cizinci chodí pěšky, jezdí na kole nebo běhají po pláži, také jsme to zpočátku praktikovaly, ale bohužel času je málo a ne každý den si můžeme dovolit strávit 4 hodiny chůzí podél oceánu a tak došlo i na to, že jsme začaly pronikat do oblasti, nad kterou všichni včetně místních nechápavě kroutí hlavou. Ať se tu zeptáte kohokoli (učitelů ve škole, místních nebo cizinců), všichni do jednoho Vám řeknou, že tomu stejně nikdo nerozumí, jak, kdy, proč a kam autobusy jezdí. Zastávky tu nikdo neřeší a velmi těžko si můžete zmapovat trasu nějakého autobusu, protože pokaždé staví jinde a někdy je ta samá cesta do školy 3 zastávky jindy 10. Zpočátku jsme vždycky doufaly, že buď někdo na zastávce bude stát a mávne si a náš autobus zastaví a my se v klidu zorientujeme a nebo, že někdo z cestujících zmačkne stopku. To se Vám ovšem nesmí stát tak jako nám, že v celém autobuse jste jenom vy a řidič, a zmačknete si stopku omylem, když si chcete hned po nástupu sednout a řidič jede jako šílený. No chytře to zamaskujete tím, že se tváříte, že to asi zmačkl někdo jiný, a na této zastávce ať si vystoupí ten blb, co to udělal :-)). Tak takhle nějak vypadaly naše začátky, časem jsme se vypracovaly na odbornice přes Transbus a většinou se nám daří dojet včas do školy a dostat se tam kam chceme, mačkáme tlačítko stop v okamžiku, kdy chceme vystupovat. Měsíc tvrdé dřiny začal nést své ovoce, to jsme ale netušily, že se tu pojede Super GP, takže milí Australané klidně během tohoto týdne na naší čtyřproudovce, kterou ráno brázdíme, postavili tribuny, některé pruhy úplně zrušili, jiné odklonili, některé zastávky, vyškrtli, jiné vypíchli na nám dosud neznámých místech a jsme zase tam kde jsme byly před měsícem.., no a jestli si řeknete, proč se jednoduše nepodívají do jízdního řádu, tak proto, že jízdní řády taky nikdo nikdy nedodržoval a nedodržuje, buď přijede pět až sedm autobusů najednou nebo až půl hodiny nepřijede žádný :-), a zastávky v australských jízdních řádech pro jistotu nejsou uvedeny vůbec. Nedá se nic dělat, koupíme si kola :-))) a naučíme se jezdit vlevo. Pro ilustraci pár fotografií z naší cesty do školy. Ahoj R

Surfers Paradise - jdeme na zastávku





Naše stanice :-)

Jeden z našich úspěchů :-) - přijel :-)

South Port - část Gold Coast kde sídlí naše škola

tři vysoké budovy - levá - ubytovna Browns :-)

Přední vchod do školy-ale tím jsme šly jenom jednou :-)

vchod pro nás - studenty :-)

naše kuřárna :-) ale kouřit smíme jenom v ohrádce :-)

Jsou sny pravdivé?

Ahoj všem, musim se Vam všem omluvit, že jsem se tak dlouho neozvala a nenapsala žádný příspěvek, ale za prvé to byl neustálý shon, nejdříve škola, potom sehnat bydlení, prozkoumat místní bary a navíc jsem měla problémy s připojením na internet, ale dnes už mi to Peťa rozchodila a hurááá, můžu taky přijít se svou troškou do mlýna a vzhledem k tomu, že už mám 7 sim karet a aktivace mě stála přes T-mobile (český) něco kolem 10 000 Kč, tak už bych to snad měla mít do konce pobytu v suchu. V nejbližších dnech tedy doplním fotky z našeho nového bytu, potom fotky z našich cest do školy a možná dojde i na to , že vyfotím nějaké spolužáky, ale to samozřejmě poruším pravidla a možná mě Brownsovi pověsí na nástěnku :-).
Teď protože opět spěchám, od jedenácti je Brazilská party, takže v rychlosti - můj dnešní sen. V návaznosti na komentář od Gábiny - díky za něj :-), díky za všechny komentáře, protože to nás vždycky opravdu moc potěší, když si od Vás přečteme pár řádek (jak si mě představuje vybíhat z baru abych si dala šluka a sprintem zase zpátky abych doplnila alkohol), tak se Vám musím svěřit, že buď už jsem se definitivně zbláznila a nebo si začínám zvykat, protože dnes v noci se mi zdálo, že v našem bytě bylo asi osm úplně cizích lidí, seděli různě po obývacím pokoji a kouřili, a představte si, že já jsem mezi nimi zběsile pobýhala a snažila jsem se jim vysvětlit, že tady se nekouří, že je to zakázané a v tom snu mi to opravdu, ale opravdu vadilo, hrůzou a celá zhnusená jak se chovají jsem se z toho až probudila......

Rules.... ne rulezzzzz :-(

dostávám se k dlouho slibovanému tématu - pravidla neboli rules. Jsou tady všude. A jsou dodržovaná. K našemu nesmírnému překvapení a obávám se i místy nepochopení. My Češi na to nejsme moc zvyklí, je nám spíš proti srsti něco dodržovat, tady v Austrálii je to absolutně normální věc, nikdo nediskutuje a pravidla prostě dodržují. Zní vám to divně? No místy to divné je. Uvedu vám jenom pár příkladů pro mě absolutně nepochopitelných pravidel a pár příkladů, kdy se mi to zdá docela dobře vymyšlené a v pohodě. A samozřejmě - těším se na vaše názory a komentáře! Koukejte nám zase psát! My už se teď zlepšíme a budeme publikovat častěji... :-) slibuju!!!!

Škola - základní pravidla :
1. speak only English - když vás chytí jak mluvíte jiným jazykem, následují celkem tři napomenutí - vyvěšení na nástěnku. Po třetím porušení nesmíte týden používat internet. Když ještě jednou porušíte - škrtnou vám den z docházky - a to je průser - protože když nemáte dost docházky do školy, tak vám můžou sebrat vízum - a že se s tím tady teda nemažou.
2. nesmíte chodit pozdě - toleruje se maximálně 5 minut na první hodinu - pokud přijdete později, tak vás do třídy nepustí - a zase nemáte docházku, nemáte víza...
3. do hlavní budovy nesmíte chodit předními dveřmi - vyjma první den, když přijdete do školy - pak už vždycky jenom zadními dveřmi - na náš dotaz proč - nám bylo řečeno, že je to rules.. a že jsme podepsali kontrakt, tak shut up a mazej zadníma dveřma
4. počítač o přestávce - maximálně pět minut - už vám klepou na rameno (ne studenti, učitelé..) a šup, mazej
5. na krku musíte nosit červenou šňůru s nápisem Browns, na které visí karta s vaší fotografií - pořád když jste ve škole, a pořád to někdo připomíná a kontroluje - prostě aby už zdálky bylo vidět, že jste ten pitomec z Browns.
Tak to byla taková drobná ochutnávka školních pravidel a teď pojďme na tu zásadnější, co nás tady provází každý pátek, když jdeme do baru :
Barová pravidla :
1. nikde se nekouří - a to nejenom vevnitř, ale ani na zahrádce a před zahrádkou - když si chcete zapálit u podniku, ve kterém kalíte, tak to nelze přímo před ním - že by jako někdo seděl na zahrádce, druhý šel za plot a kouřil a povídali jste si - tak to teda opravdu nejde, musíte pěkně o několik metrů dál
2. všude u vchodu je ochranka - kontroluje ID mládeži a dává razítko na ruku - my ho teda nedostaly nikdy, protože jsme staré..
3. všude vevnitř je ochranka - kontroluje, jestli nejste moc ožralí - když jste, tak vás pošlou domů - to když jsem viděla poprvé, tak jsem vůbec nechápala, co se děje - nicméně týpci se seberou a jdou domů - dodržují pravidla. Zatím jsem teda viděla vyhozené jenom chlapy, ženské ne, ale stejně je to síla.
4. když si jdete ven zapálit, tak si sebou nesmíte vzít chlast - to jsem udělala první večer, a ochranka vám ho vyrve a vyhodí - mě ho teda vrátila, protože to Regina ukecala, ale jinak smůla.
5. když tančíte na parketu, nemůžete mít v ruce chlast - ochranka vás vyhodí z parketu
6. když pijete na zahrádce, musíte sedět
7. v baru pořád promítají na TV obrazovkách co nesmíte - to je taky zábava, když každou druhou písničku nahradí obrazovka se zákazem...
8. ve tři hodiny ráno se zavřou dveře a už vás nepustí dovnitř - i kdybyste tam měli všechny svoje věci (šli jste si třeba zapálit a nevšimli si, že už jsou tři hodiny), tak máte smůlu - to jsme neukecali ani my.. a taky už vás samozřejmě nenalejou
a moje zatím nejnovější porušení pravidel bylo předevčírem v nějakém novém baru, do kterého normálně nechodíme - tam jsem si nasadila kapucu na hlavu a UŽ PO MĚ ŠLI.. to teda byla síla... šla jsem si to nechat vysvětlit, co je to jako za pravidlo - tak prý aby mi viděli do obličeje... to už na mě bylo moc.
Obecná pravidla :
1. když si chcete pronajmout byt nebo otevřít bankovní účet - musíte nasbírat určitý počet bodů - body jsou za pas, řidičák, bankovní kartu, výpis z účtu a tak..
2. potřebujete reference - nejlépe od Australanů, ale stačí i z domova
3. realitky mají black listy na nájemce - když neplatíte nebo byt vybydlíte nebo cokoliv, dají vás na black list a máte smůlu po celé Aussii
4. když si kupujete telefon - přístroj bez karty - tak musíte ukázat pas; když si kupujete modem - tak taky musíte ukázat pas

Tohle byla taková ukázka pravidel, ale je jich mnohem víc, vybírám jenom ty nejabsurdnější....tedy pro nás absurdní, Australanům přijdou normální - prý si za tři měsíce zvykneme a bude to dobrý.
Tak co si o tom myslíte? Těším se na komentáře! A jaký je váš názor na kouření v Austrálii - co myslíte - dá se tu někde v baru kouřit nebo ne? stále čekám na vaše názory :-) Brzy načtenou, Petra

Browns - škola pro náročné - vítejte v rodinném prostředí!

asi hned druhý den po příjezdu do Aussie jsme se šly podívat na místo, kde je naše škola. Je ve čtvrti Southport, což je taková business zóna Gold Coastu. Je tu třeba velká přestupní stanice pro autobusy - Australia Fair, kde je obchoďák, je tu taky nemocnice, univerzita, banky a tak. Jedním slovem - žádnej zázrak - na moře tedy nevidíte (jak slibovali v AOL v brožuře)ale to už tak bývá! První den nástupu do školy jsme měly trochu smůlu na dopravu - dozvíte se v článku věnovaném speciálně cestování autobusy - je to takovej nářez, že to potřebuje samostanou kapitolu, takže jsme nepřijely v požadovaných osm hodin ráno, ale až v devět. Okamžitě jsme dostali testy, následoval pohovor v angličtině, pak nás vyvedli se vyvětrat na dvůr a tam jsme dostali nalejvárnu co se týká pravidel. Jo málem bych zapomněla - ještě jsme se každý museli vyfotit s majitelkou školy, taky zábava... Pravidlům se budu věnovat samostatně, ale ta tři základní si neodpustím : 1. mluvit se smí výhradně anglicky - jinak následují tresty 2. musí se chodit včas - jinak vás nepustí do třídy 3. musí to být funny, se učit anglicky.... :-))) :-(((
Ale teď už k mojí třídě - u testů jsem dopadla mizerně, takže jsem v pre-intermediate A a nejsem ani v hlavní budově, ale v takové vedlejší budově v ulici Short 8. Výhoda - nemáme tam recepci a tolik buzerace jako v hlavním baráku, mám vynikající učitelku,výborné spolužáky, naproti škole kavárnu, kam si chodím ráno pro kafe - vzhledem k tomu, že se jmenuju jako vnučka majitele, tak jsem tam vítaná, dostala jsem kartu stálého zákazníka a občas navíc bonbon ke kafi :-) a vždycky tam ráno pokecám - příjemné - Australani rádi pokecají... Tak zpátky ke škole - moje učitelka se jmenuje Virginie, je Kanaďanka a je strašně energická a veselá, takže mě hodiny baví. Odpoledne mám Australana Bena, který nesnáší cizince, nesnáší studenty a je divnej - někdy je zábava, ale většinou spíš nuda a neutíká to.
Moji spolužáci jsou tak napůl z Evropy, napůl Asiati - mám tady Brazilce, Kolumbijce, Francouze, Švýcary, Čechy, Slováky a pár Korejců a Japonců. Ale je to dost v pohodě - sedím většinou s Brazilci, Švýcary a Francouzi - jejich angličtině aspoň občas rozumím, s Korejci a Japonci je to hrůza...
Školu mám od 9 od rána do 15,40 s hodinovou pauzou na oběd - to je pondělí až čtvrtek, a v pátek máme do půl jedné - jupííí... :-) V pátek odpoledne bývají nějaké aktivity typu turnaj v ping pongu, tenhle týden je turnaj v páce - Martine vyhrál bys lístek do kina a čokoládu, ale toho se neúčastníme, protože se každý pátek musíme připravovat do baru.
Do školy budeme chodit už jenom do konce tohoto týdne a pak ještě příští týden a potom už nás čekají prázdniny! Dnes jsme byly s Reginou na JOB Clubu, dali nám tam nějaké rady co a jak, a začínáme hledat práci - jsem na to tedy zvědavá :-).
To je pro dnešek asi vše a těšte se na další načtenou - znovu připomínám co vás ještě čeká - Bydlení II., Pravidla, Doprava a také překvapení - opravdu se v té Austrálii nikde v hospodě nekouří? ale to až někdy příště.. načtenou Petra

Popelník ukradneme v hospodě!

Bydlení na Gold Coast je zvláštní – hlavně tedy hledání bydlení. Vůbec všechny věci, které doma děláme velmi snadno, jsou tady pro nás obtížné. Samozřejmě svou roli hraje špatná znalost jazyka, ale podstatné jsou také místní zvyklosti. A ty jsou pro nás Evropany dost odlišné… ale o tom podrobněji v dalším blogu jménem Pravidla – máte se opravdu na co těšit… Měly jsme s Reginou velké štěstí na naše první bydlení na Gold Coast – byly jsme v jedné z nejhezčích čtvrtí – kousek od moře, kousek od centra, trochu dál od školy (cca 10 zastávek autobusem) nebo necelé dvě hodiny pěšky – převážně po pláži. Z toho jasně vyplývá, že pro naše další bydlení jsme měly nasazenou poněkud vysokou laťku – ale to jsme při začátcích našeho hledání vůbec netušily… takže po pátku a sobotě jsme se staly odbornicemi na čtení a hlavně překlad inzerátů a také na australské nemovitosti. Vyzkoušely jsme tyto způsoby hledání – internet (speciální server pro ubytování), přímá návštěva realitní kanceláře poblíž školy, vývěska na Australia Fair a konečně inzertní noviny Bulletin – vychází ve středu a v neděli se speciální přílohou věnovanou bydlení a taky nabídkám práce a spoustou dalších inzerátů – taková tlustší podoba Annonce v Čechách. Ale teď popořádku – v pátek jsme prohlédly asi čtyři kusy nemovitostí – a řeknu vám, byla to dost hrůza. Všechny byly nezařízené, hnusné, daleko a drahé.. trochu nás popadalo zoufalství, já osobně jsem se tedy v pátek při návštěvě baru moc nebavila, protože jsem pořád přemýšlela o tom, že hotel máme jenom do středy do rána a pak asi budeme bydlet pod mostem, ale v sobotu jsme se do toho daly pořádně – začaly jsme posílat textovky na inzeráty a začaly zběsile pobíhat po Gold Coastu a prohlížet apartmány… největší zábava byla, že Australani nám na ty naše smsky volali skoro hned a my jim skoro nic nerozuměly v telefonu, takže jsme nacvičily frázi, aby nám poslali adresu a čas prohlídky textovkou – musím říct, že všichni byli opravdu milí a dělali to, a neměli problém. Nemají tady předsudky vůči cizincům, to je příjemné.. naše koktání do telefonu jim evidentně nedělalo problém, takže v sobotu jsme viděly tři apartmány – většinou kousek od našeho hotelu. V neděli jsme změnily systém a pokračovaly – takže jsme absolvovaly další tři prohlídky – jeden apartmán se nám opravdu moc líbil, ale byl nezařízený a drahý.. takže v pondělí ráno jsme zase neměly nic… zkusily jsme zaobchodovat a vyjednat si slevu, ale bohužel majitelka byla neoblomná.. Vypadalo to, že se budeme muset vrátit do Čech nebo opravdu spát pod mostem. Sice mi jedna spolužačka nabídla, že můžeme zůstat u ní doma jak dlouho budeme chtít, ale vzhledem k tomu, že jí znám jenom z přestávek ve škole, tak se mi do toho moc nechtělo. Naštěstí se nám v pondělí ozvala realitka, kterou jsme obeslaly mailem o víkendu a v půl čtvrté odpoledne jsme měly prohlídku na Surfers Paradise v ulici Holborow. Sice jsme opět přejely autobusem o jednu zastávku, ale naštěstí jsme to stihly – a bylo to ono.. dvě ložnice, obývák, kuchyň a malá zahrádka – takže jsme našly, co jsme potřebovaly .. bohužel to nebylo zase tak jednoduché – v Austrálii musíte nasbírat body, abyste vůbec mohli vstoupit do jednání s realitkou – takže vyplníte formulář, doložíte pas, řidičák, výpis z účtu, kreditní a debetní karty a ještě dvě reference od Australanů – to mě fakt pobavilo – jsem tady deset dní a mám doložit dvě reference od Australanů? Nikoho tu neznám tak, aby mi je dal… naštěstí jsme je mohly nahradit českými referencemi, a ještě jednou vám všem moc děkujeme, že jste nám je dali!!!!! Po doložení všech papírů nastává čekání, zda projdete – formulář se musí prověřit.. a nebudu už dlouho chodit okolo – vyšlo to!! Sice jsme si musely připlatit jednu noc v hotelu, ale máme fakt dost dobré bydlení na dost dobrém místě – schválně koukněte, na Googlu je přesně náš barák! Holborow Closed, Surfers Paradise, QLD

Samozřejmě taky přidáme nějaké fotky, ale to až časem – tady u nás je teď půl čtvrté ráno, jsem nastydlá a nemůžu spát, takže píšu, ale Regina spí – nebudu jí kvůli fotkám budit…
Tak se mějte blaze v Praze a jinde v Čechách a jiných zemích, pište komentáře – těším se na ně a zase načtenou – čeká vás bydlení II. – aneb jak jsme zařizovaly byt, něco o místní dopravě, zážitky ze školy a taky slibovaná Pravidla – to je opravdu nářez…
PS – jestli se vám nezdá tenhle článek a jeho titulek, tak to je největší joke ze všech – v Austrálii se nikde, vůbec nikde v hospodě nekouří…. (ale možná jo? Přece jenom někde? Těšte se na další díly!)