Svědci Jehovovi... aneb Cold Canvassing

A je to tady - vysvětlení, proč jsem tak dlouho nepsala - myslím, že je to velmi zřetelné z titulku příspěvku.. Neumíte si mě představit? Tak to zapomeňte na představy o Petře, kterou jsem byla - jsem teď úplně jiná! Cool, funny, bubbly, vibrant - cokoliv si vzpomenete...
Ale teď už vážně - po návštěvě Job clubu v naší škole jsme zahájily toto úterý nejvíce vyzkoušenou a nejvíce doporučovanou metodu na získání práce v Austrálii - tzv. Cold Canvassing - prostě obcházení hospod, bister, krámů a pubů se životopisem, úsměvem na tváři
a nacvičenou otázkou - G´d day, may I speak to the manager please? Jj, čtete dobře! Je to fakt vostrej rýč, jak by řekl Richard, který zřejmě zemřel nebo přišel o ruce, protože se mi vůbec neozval, ani neokomentoval jediný můj článek - budiž ti peklo lehké, Ritchie !
V úterý jsme vyrazily - životopisy jsme lehce upravily do několika verzí - napíšu jenom koncovky - bude vám vše jasné - CV_cleaning, CV_nursing, CV_fastfood, CV_nightfill atd. . Nejhorší to bylo poprvé - ne, samozřejmě kecám, je to hrozný pokaždý!!!! Připadám si fakt jako svědek Jehovův, akorát Australani jsou strašně slušní, CV si vezmou a vyhodí ho do koše, až když odejdete. Ale zase je to docela dobré cvičení na náslech - oni se opravdu nesnaží, abychom jim rozuměly - vždycky to jenom tak vytušíme, co asi říkají... Někteří byli fajn, jiní příšerní, ale to nevadí... Dnes jsem totiž absolvovala svůj první pohovor v angličtině - šly jsme na inzerát z místních novin Bulletin - do hospody, kde kompletně nabírají personál a chtějí ho, takže ne jenom odevzdat CV, ale rovnou následoval pohovor. Vůbec mi to včera nedošlo, že vlastně taky se mnou bude chtít někdo mluvit, ne jenom že odevzdám papír a půjdu (jsem zblblá z toho obcházení), takže jsem se nijak speciálně nepřipravila - jako třeba že dojdeme tak daleko, že se budeme bavit o platu!!! Tak to jsem fakt napoprvé nečekala! Ale typ, s kterým jsem pohovor absolvovala byl v pohodě - vypadal sice děsně přísně, ale řekl mi, že mám moc pěknou angličtinu (jsou fakt mega-slušní, ti Australani..) a otázky byly jednoduché - jestli umím točit pivo - "Sure, I´m from CR".... jestli umím míchat koktejly - "Sure..." a kolik chci peněz - a to jsem mu nerozuměla!!! Tak mi to zopakoval a já mu řekla, že to pro mě není důležité, že práci potřebuji kvůli tréninku angličtiny.. Tak prej "cool" a že mi teda zavolají za pár dní nebo týdnů nebo měsíců nebo let... Každopádně to bylo příjemnější, než to šílené obcházení - ale zítra nás čeká zas!
Regina teď momentálně pracuje - už podruhé tento týden - je to šikovná lady - ale určitě se s vámi o svoje pocity z interwievs podělí sama a ráda - má fakt dobrý zážitky - máte se na co těšit.. °-)
A víte, co je pro mě nejhorší?? To, že se bojím, až ten telefon třeba zazvoní - já jim v telefonu skoro nerozumím ... - takže, i kdyby nějaká ta práce vyšla, já to asi nepochopím - ale zase předpokládám, že mi nebudou volat, aby mi řekli, že nic! I když při tom jejich slušném chování?
Uvidíme! Dám brzo vědět - a těším se na komentáře! Načtenou! Petra