Milá Andul

přeji ti krásné narozeniny!!!


a tohle ti přivezu :

Petra

Hot Dog

Doufám, že si ještě matně vzpomínáte, že jsem několik let vegetarián. Proč to píšu? Protože je pro mě těžké psát blog s názvem Hot Dog, ale zároveň se s vámi chci podělit o několik posledních zážitků z Brissy. Jako každý pátek jsme si oblékly montérky (= rozuměj boty na podpatku, výstřih, hard make-up a úsměv blbky) a vyrazily jsme do práce (= rozuměj do hospody). První štace byla hotel Porto, kde na nás čekal starý známý (= rozuměj mladší než my, ale známe ho dlouho) Bruce@Willis. Po několika pivech jsme se všichni přesunuli do irského baru v Elizabeth Street na live music (=rozuměj klobouček vřískálek - neuvěřitelný týpek, který si myslí, že umí zpívat - bohužel si to myslí jenom on) a začali jsme kalit jugy.... Jediný volný stůl byl těsně u tanečního parketu a seděla u něj Carry (= rozuměj ozi blond žena, našeho věku a sama...) Vzhledem k tomu, že okamžitě našla zalíbení v Brucovi, dovolila si nám přisednout. Večer se začal ubírat  zajímavým směrem - Carry nespouštěla oči z Bruce a kladla mi záludné otázky typu - odkud jsi, jak se jmenuješ - což bylo v pohodě, s Jane Doe si vždy vystačím, ale následně přiostřila - začala se vyptávat, jestli Reg je partnerka Bruce. Bruce trochu ztvrdnul, ale já jsem velmi pohotová - sdělila jsem jí, že samozřejmě je a já taky. Bohužel to Carry neodradilo - na můj dotaz - který napíšu anglicky, abyste si to vychutnali jako já - Do you like him? Carry okamžitě odvětila yessssss. V tom okamžiku Brucovi vyhládlo - aby taky ne, po 15 pivech. Jelikož je zvyklý s námi komunikovat velmi jednoduše (protože naše angličtina není ještě perfektní), začal mi naznačovat ústy a rukou Hot Dog - jakože má hlad.. v tu chvíli přiskotačila Regina a on se zoufalým hladovým výrazem v očích na ní začal dělat to samé - bohužel přitvrdil - začal zběsile pokyvovat hlavou a  imaginární hot dog si cpal do otevřených slintajících úst - z čehož já měla záchvat smíchu už  tam a  ozi žena Carry absolutně nechápala co se děje a měla oči přes polovinu hlavy, protože to vypadalo, že vyžaduje orální sex po nás obou... a naše reakce? Klidná.  Ještě vydrž, Bruci!  Poté jsme dopily svá piva a odvedly Bruce do Casina, kde prodávají hot dogy... Dodneška se tomu strašně smějeme, stačí jenom říct hot dog a je hotovo... Nicméně to ještě není konec. Večer nabral další směr v Casinu, a byl to směr nové otázky - Máš přítele? Já standardně odpovídám ne, a ty? Regina : ano, 5 ! a doplňující otázka je "a nechceš šestýho?" Potom jsme na kuřáckém balkóně potkaly typy, které známe z jiné hospody a večer pokračoval výukou angličtiny a kupodivu i češtiny! To je taková novinka v Brisbane - narozdíl od Gold Coast neustále týpci požadují, abych jim něco řekla česky. Nikdy nevím, co mám říct...? Tenhle večer byl jiný, protože jsem zrovna odpoledne nacvičovala nové nadávky v angličtině a potřebovala jsem opravit výslovnost a hlavně správně určit, kdy jakou můžu používat. Zajímavé bylo, že týpek se děsně smál a děkoval mi za nové anglické nadávky, které prý neznal - ale věnoval mi asi pět nových dalších slov, které jsem po dvou hodinách zcela správně používala - vypisovat vám je tady nebudu, jsou fakt hrozný.... Já ho naučila jenom klasiku... a každou chvíli ke mě přiskočil nějaký chlap a ptal se mě na překlad - a já překládala jako zběsilá - oni pak přikráčeli k Regině a citovali jí ty české věty, takže to byla fakt zábava - uvádím příklady : a nice ass - krásná prdel, this guy is a gay - ten chlap je buzna, is he a cowboy? - je to kovboj? did you find a farmer? - už jsi našla farmáře? No prostě zábava. Skončily jsme v pět ráno, kdy nás vyhodili i z kasína, které se normálně nezavírá, neměly jsme zase žádný prachy a žádný cigára, tak jsme šly domů spát. Mluvila jsem asi tak šest hodin v kuse anglicky, ale bohužel samá "swear words", tak nevím, jestli mi to k něčemu bude. Regina zase poslouchala češtinu s australským přízvukem, ale taky se docela dobře bavila. 

Tenhle týden nás čeká poslední pátek v Brissy - zaplaťpánbůh!!!! Doufám, že Casino otevře bar, který byl minulý týden zavřený! A v sobotu jedeme na Gold Coast, rozloučit se s oceánem a našimi hospodami a taky si zajdeme na Q1 - abychom ještě přivezly nějaké pěkné fotky! Držte nám palce, ať naše játra těch zbylých šest dní vydrží! Rána jsou tady čím dál náročnější, tuhle se mi dokonce klepaly ruce - obávám se, že jsem alkoholik. Ale jak už jsem psala, tahle země není pro střízlivý!!!! Zato je přívětivá  ke starým, trochu opotřebovaným ženám. Ale to až ústně. 

Mějte se jak si zasloužíte!

Brzy naviděnou...... Petra a Regina

PS - my víme, že se tomu smějeme jenom my 2, ale to je úděl  vypravěče.... 

Andul

všechno nejlepší k svátku!

Dárek máš přiložen :)

Petra

PS - zbývá 8 dní a letím domůůůůůůůůůůůůůůůůů

15 dní

zbývá do odletu domů!!! Ano, je to tak. Na 4.8. máme letenky Brisbane - Soul - Praha, a ačkoliv pro mě to bylo velmi těžké a ještě minulý týden jsem nevěděla, co vlastně udělám, tak teď už je to jistota! Jedeme domů! Na prázdniny! A opravdu se na vás všechny strašněěěěěě těším! Loni 5.8. jsem napsala první článeček na blog a hle, kruh se uzavřel a 5.8. večer budeme v Praze!!! 

Poslední dny tady jsou opravdu hektické, takže jsem ani nic nepsala - neměla bych vám doma co vyprávět - ale máme spoustu zážitků - po farmářské katastrofě, štěnicích a zánětu zvukovodu jsme se vydaly cestovat po Queenslandu, takže se těšte na krásné fotky z Whitsundays, Airlie Beach, Mackay a hlavně Cairns - to je asi nejhezčí místo v Queenslandu. Taky jsme viděly Velký bariérový útes - pod vodou i ze vzduchu a krokodýlí farmu a potkaly jsme zase spoustu zajímavých lidí. Ale to si všechno teď necháváme na ústní vyprávění, i když možná vám jako návnadu věnuju jednu fotku z vrtulníku - jo, budu hodná holka!

Skoro rok jsme strávily v Queenslandu, což je Sunshine State a taky Smart State (to cituju z SPZ aut :) a myslím, že už nám nemá co dát. Příští víkend se chystáme na Gold Coast - rozloučit se, podívat se ještě na oceán a pláže, které nám tady v Brissy chybí a pak už hurá domů! 

Přátelé, nachystejte si játra, uši, hlavy a srdce - jedeme domů a všechny vás chceme vidět a všechno vám chceme říct - teda, úplně všechno asi ne, připravíme nějakou cenzurovanou verzi, ale i ta bude stát za to!

Takže tentokrát ne brzy načtenou, ale brzy NAVIDĚNOU.

Vaše Petra

Farmářky 2

Seděli jsme před Backpackerem a probírali kolik si vyděláme a co si koupíme :-))když kolem nás proběhla černá kočka, pro jistotu jsme se vrátili zadním vchodem, abychom tu smůlu přetrhli - nepodařilo se, objevila jsem na prostěradle malého broučka, po podrobnějším zkoumání jsme broučků objevili víc, ten večer asi šest, všichni byli pěkně nacucaní krví - kupodivu ne naší. Zavládla totální panika, co teď - Peťa byla pro variantu jet okamžitě domů, mě a Járovi se nechtělo, takže jsme jí přehlasovali s tím, že když už jsme strávili se štěnicemi dva dny, pokusíme se najít nějaké jiné řešení. Zasedli jsme k internetu a studovali vše co jsme našli pod odkazy štěnice a bad bug. Jára ráno vyrazil na pole a já s Peťou do obchodů nakoupit desinfekční a hubící prostředky proti štěnicím, dále jsme se vybavili igelitovými pytli, do kterých jsme naskládali všechny naše věci. Taktika byla, vyhnat štěnice z našeho pokoje. Peťa celu důkladně vydesinfikovala, bohužel jsme zapomněli, že nemá okno. Pět hodin jsme pak stáli u otevřených dveří a snažili se puch z desinfekčního prášku a spreje vyvětrat. Pravda podařilo se nám tím zasmradit skoro všechny chodby co v bacpackeru byly, ale v našem pokoji se stále nedalo dýchat. Měla jsem vážně strach, že jestli v tom usneme, už se neprobudíme, nakonec jsme spali s otevřenými dveřmi, přesto jsme na pole vyráželi - zfetovaní, zdrcení a zmrzlí. Ještě za tmy nás vysadili z džípů na poli, kde jsme obdrželi nějaký nožík a plastové štítky s čísly, řekli nám, že dnes se sbírají cukety, ukázali nám jakou technikou, jaké velikosti, dali nám obrovské kýble a přidělili nám řádky, co se dělo dalších skoro osm hodin nevím, pamatuji si jen, že jsem šílenou rychlostí ořezávala cukýny a tahala za sebou obrovksý kýbl, který byl těžký jako blázen, neustále jsem se snažila držet tempo s nějakou číňankou a asi francouzem nebo švýcarem, kteří měli řádky blízko mě. Vydržela jsem to, místy jsem byla i na první pozici, pravda posledních pár hodin už jsem se nemohla narovnat, ale jeden asiat mi poradil zůstat v předklonu. Šlo to a jela jsem dál. :-) Když jsem pak zjistila, že z pěti nováčků, kteří tam toho dne byli, to tři vzdali, takže jsme to vydržely jen já a Petra, byla jsem pyšná :-). Bohužel jsem v zápalu boje ztratila orientaci i v počtu štítků, kterými se označovali plné kýble, ale podle číňanky odhaduji, že jsem jich měla zhruba dvacet - za skoro osm hodin práce - na peníze přepočteno 50AUD. A to jsem poté zjistila, že jsem se svým výkonem na špici, např. můj kolega angličan měl kýblů 11 - vydělal si tedy 27,50 :-).

Sbalili jsme si věci, vzali krabičku s pochytanými štěnicemi a vyrazili na recepci, potřebovali jsme dostat zpět své pasy a nepřijít o depozit 50AUD, který propadá v případě, že nenahlásíte svůj odjezd dříve než tři dny předem. Byl to boj, recepční na nás řvala, že se nám nechce pracovat, zřejmě nás obviňovala z toho, že si štěnice vozíme sebou a pak vydíráme nebohé majitele backpackerů o navrácení peněz, bušila pěstí do recepce, ale odhlásila nás.

O půlnoci jsme nasedli do autobusu Greyhound a ráno v sedm vystoupili v Brisbane, zrovna se vraceli Australští fotbaloví fanoušci po prohře s Německem, stejně jako my, jak zpráskaní psi. Zhruba deset dní jsme postupně mrazili všechny věci co jsme měli sebou na farmě v našem padesátilitrovém mrazáčku, protože podle internetu, štěnice nepřežije bod mrazu....zřejmě nepřežila a tak když jsem se vyléčila se zánětu sluchovodu, vyrazili jsme na další cestu, tentokrát za poznáním...ale o tom příště.

P.S. Pozitiva z farmářské výpravy - v Bundabergu mají u hospod obrovské zahrádky na kterých se smí kouřit, Jug piva tu stojí v určitých hodinách jen 5 dolarů, a 300g biftek tu mají v neděli za neuvěřitelných 6,50 :-)i s hranolky a zeleninou - chápu to - výplaty tu totiž mají proklatě nízké :-).

Obrazová příloha jen pro silné povahy:

Důchodkyně na cestách " Farmářky "

Ahoj všem, po dlouhé době všechny zdravím a musím se s Vámi podělit o zážitky posledních týdnů. Protože jsme měly 4 týdny prázdnin, chtěly jsme dny volna využít pracovně, ale protože za dobu co bydlíme v Brisbane, jsme příliš úsilí nějakému hledání práce nevěnovaly, tak Petra přišla s nápadem, odjet pracovat na farmu. Nějaké nabídky na internetu byly, a náš kamarád Jarda taky chtěl rychle vydělat nějaké dolary na cestování, tak jsme zahájili průzkum trhu, pokaždé když jsme vyrazily do hospody, jsme se vyptávaly, kde jsou největší farmy a nejbohatší farmáři :-), musím říct, že jsme většinou osazenstvo hospod tak zblbli, že nám pomáhali hledat farmáře po celé Brisbane, i když zde se jich vyskytuje opravdu málo :-), potom jsme si půjčili auto a objeli doporučovaná místa a farmy v okolí Brisbane - všude byla odpověď stejná, ne teď práce není máme tu desítky čekatelů. Byli jsme z toho zklamaní, protože jsme doufali, že práce na farmách bude dostatek. Další den Jára volal, že odjíždí do Bundabergu, protože mu tam v jednom backpackeru řekli, že práci mají, stačí přijet, zaplatit ubytování na týden dopředu a do několika dnů dostane práci. Začaly přípravy - spacák, pláštěnku, pracovní boty, pracovní oblečení - Bundaberg je vzdálen asi 500 km severně od Brisbane a dá se sem dojet pohodlně vlakem asi za 75 dolarů. Cesta byla úžasná, vlak vybavený moderní technikou, obsluha jako v letadle, jel místy až 160km rychlostí, takže 5apůl hodiny uteklo jako nic a už jsme vystupovaly v Bundabergu. Dva backpackery byly hned naproti nádraží, v obou nám sdělili, že práce není, zrovna tak v dalších na které jsme narazili, tutéž odpověď nám dali ve zprostředkovatelně práce, nakonec jsme ten backpaker, kde Járovi po telefonu řekli, že práci mají našli a kupodivu potvrdili původní verzi - zaplaťte na týden ubytování 180 AUD per person plus 50 dolarů depozit- dáme vás na pracovní listinu, a do dvou tří dnů budete mít práci. Byli jsme nadšení, nálada trošku opadla, když jsme otevřeli pokoj, který měl být příští týden naším útočištěm, no pokoj je silný výraz, byla to cela, bez okna, jedna palanda a dvě postele, plechový stůl a to bylo vše. Nedá se nic dělat to vydržíme, hlavně, že budeme mít práci. Večer jsme šli zkontrolovat nástěnku, zdali jsme na pracovním listu, byli jsme napsáni na pozici standby, což jak nám recepční vysvětlila, když vstaneme ve čtyři ráno a půjdeme na stanoviště, tam nám přidělí číslo a pokud někdo z pracovníků na ten den nedorazí, můžeme jej nahradit. Ve čtyři ráno, jsme stepovali na určeném místě, tma jako v pytli. Dostali jsme číslo 3,4 a pět, protože jednička s dvojkou už tu byli nejspíš od večera. Nevadí, manager nám sdělil, ať si jdeme na hodinku lehnout a pak se vrátíme, po hodině začali nabírat stále ještě za tmy jednotlivé skupinky lidí do džípů a polorozpadlých autobusů, jednička i dvojka odjeli, já , Peťa a Jára jsme zůstali stát na parkovišti, manager se nám omluvil, ale dnes pro nás práce není. Večer jsme už byli na listině, Jára- farma č. 1 - rajčata-nástup další den ráno (sobota), já a Petra - farma č. 2 papriky - nástup neděle. Perfektní, ani jsme nemuseli tak dlouho čekat......no a přesně tímto okamžikem skončila veškerá legrace a jak to všechno pokračovalo si můžete domyslet, nebo vám to napíšu příště, pro ilustraci přikládám pár obrázků...

Super vláček - to Bundaberg :-)


Cela č. 9 - Backpacker "Bus stop" Bundaberg