dvacethodin: Důchodkyně na cestách " Farmářky "

Ahoj všem, po dlouhé době všechny zdravím a musím se s Vámi podělit o zážitky posledních týdnů. Protože jsme měly 4 týdny prázdnin, chtěly jsme dny volna využít pracovně, ale protože za dobu co bydlíme v Brisbane, jsme příliš úsilí nějakému hledání práce nevěnovaly, tak Petra přišla s nápadem, odjet pracovat na farmu. Nějaké nabídky na internetu byly, a náš kamarád Jarda taky chtěl rychle vydělat nějaké dolary na cestování, tak jsme zahájili průzkum trhu, pokaždé když jsme vyrazily do hospody, jsme se vyptávaly, kde jsou největší farmy a nejbohatší farmáři :-), musím říct, že jsme většinou osazenstvo hospod tak zblbli, že nám pomáhali hledat farmáře po celé Brisbane, i když zde se jich vyskytuje opravdu málo :-), potom jsme si půjčili auto a objeli doporučovaná místa a farmy v okolí Brisbane - všude byla odpověď stejná, ne teď práce není máme tu desítky čekatelů. Byli jsme z toho zklamaní, protože jsme doufali, že práce na farmách bude dostatek. Další den Jára volal, že odjíždí do Bundabergu, protože mu tam v jednom backpackeru řekli, že práci mají, stačí přijet, zaplatit ubytování na týden dopředu a do několika dnů dostane práci. Začaly přípravy - spacák, pláštěnku, pracovní boty, pracovní oblečení - Bundaberg je vzdálen asi 500 km severně od Brisbane a dá se sem dojet pohodlně vlakem asi za 75 dolarů. Cesta byla úžasná, vlak vybavený moderní technikou, obsluha jako v letadle, jel místy až 160km rychlostí, takže 5apůl hodiny uteklo jako nic a už jsme vystupovaly v Bundabergu. Dva backpackery byly hned naproti nádraží, v obou nám sdělili, že práce není, zrovna tak v dalších na které jsme narazili, tutéž odpověď nám dali ve zprostředkovatelně práce, nakonec jsme ten backpaker, kde Járovi po telefonu řekli, že práci mají našli a kupodivu potvrdili původní verzi - zaplaťte na týden ubytování 180 AUD per person plus 50 dolarů depozit- dáme vás na pracovní listinu, a do dvou tří dnů budete mít práci. Byli jsme nadšení, nálada trošku opadla, když jsme otevřeli pokoj, který měl být příští týden naším útočištěm, no pokoj je silný výraz, byla to cela, bez okna, jedna palanda a dvě postele, plechový stůl a to bylo vše. Nedá se nic dělat to vydržíme, hlavně, že budeme mít práci. Večer jsme šli zkontrolovat nástěnku, zdali jsme na pracovním listu, byli jsme napsáni na pozici standby, což jak nám recepční vysvětlila, když vstaneme ve čtyři ráno a půjdeme na stanoviště, tam nám přidělí číslo a pokud někdo z pracovníků na ten den nedorazí, můžeme jej nahradit. Ve čtyři ráno, jsme stepovali na určeném místě, tma jako v pytli. Dostali jsme číslo 3,4 a pět, protože jednička s dvojkou už tu byli nejspíš od večera. Nevadí, manager nám sdělil, ať si jdeme na hodinku lehnout a pak se vrátíme, po hodině začali nabírat stále ještě za tmy jednotlivé skupinky lidí do džípů a polorozpadlých autobusů, jednička i dvojka odjeli, já , Peťa a Jára jsme zůstali stát na parkovišti, manager se nám omluvil, ale dnes pro nás práce není. Večer jsme už byli na listině, Jára- farma č. 1 - rajčata-nástup další den ráno (sobota), já a Petra - farma č. 2 papriky - nástup neděle. Perfektní, ani jsme nemuseli tak dlouho čekat......no a přesně tímto okamžikem skončila veškerá legrace a jak to všechno pokračovalo si můžete domyslet, nebo vám to napíšu příště, pro ilustraci přikládám pár obrázků...