čtvrtek 30. září 2010

Redan apartments - ubytování pro otužilé

Asi tak týden před odjezdem do Melbourne jsem si s hrůzou uvědomila, že nemáme zajištěné žádné bydlení na prvních čtrnáct dní. Začala jsem zběsile prohledávat web, abych zjistila, že ceny jsou dost odlišné od cen loňských na Gold Coast - připomenu, že jsme tam měly krásný hotel s ložnicí, obývákem s kuchyní, koupelnou a terasou s výhledem na moře za pár šupů... No tak v Melbourne nic takového nehrozilo. Horko těžko jsem našla bydlení cenově únosné - a to prosím jenom na týden, protože pak se cena dramaticky zvýšila asi o dvacetpět procent. Neváhala jsem a zarezervovala bydlení aspoň na týden. V apartmánech nás přivítal čínský recepční a dovolil nám ubytovat se hned po příjezdu - normálně mají check in až ve dvě, ale neměl problém. Měly jsme takový jeden malý pokojík se skříní, televizí, kuchyňskou linkou, stolem a dvěma židlemi. K tomu malá koupelna se sprchovým koutem. Žádný obývák, žádný balkón, o terase jsme si mohly nechat zdát. Ale to by se všechno dalo přežít, kouřit jsme chodily na požární schodiště, pračky byly společné na mince na chodbě. Bohužel jsme druhý den zjistily, že máme takové malé spolubydlící... již nám dobře známé z Bundabergu... Ach jo. To je prostě riziko levného ubytování, ale když tak čtu, jak se tyhle potvory rozmnožily v luxusních krámech a hotelích v New Yorku, tak snad to ani není o typu ubytování... Sice nám tedy každý den uklízeli pokoj a dávali čisté ručníky, ale stejně jsme si dost oddechly, když jsme přesně po týdnu apartmány opustily... 
Kvízová otázka pro vás - odnesly jsme si naše malé kamarádky sebou do nového bytu nebo ne?
Tak to by bylo pro dnešek vše, jenom taková krátká zprávička... ale máte se ještě na co těšit - první den ve škole, hledání bydlení, zařizování bytu a nově nám přibyla další zábava - hledání práce...
Těším se na vaše komentáře a také vítám naši novou pravidelnou čtenářku Danu! díky za komentář..
Mějte se krásně a zase brzy načtenou, Petra

neděle 26. září 2010

Miluju cestování...

Nedávno jsem si uvědomila, že šíleně miluju cestování. Vůbec nechápu, jaktože jsem léta nikam nejezdila, maximálně po krajinách českých anebo sem tam nějaká služební cesta, případně krátká dovolená - krátká, abych náhodou moc nezameškala v práci.. Ale teď? Cestování mě prostě baví!!! Zvláště po posledních zážitcích z našeho letu Praha - Soul - Melbourne. Ano, vypisuji celou trasu, protože na každé zastávce nás čekalo nějaké malé překvapení, samozřejmě v podobě alespoň drobné nepříjemnosti... 
Než se pustím do podrobného popisu našeho odletu, letu a příletu, tak se nejdřív omlouvám všem, kterým jsem se už poslední den neozvala, neodpověděla na zprávy či nezvedla telefon - byla to dost hektika, jako je to ostatně vždy, ale doufám, že mi to zase - jako vždy - odpustíte! Taky se omlouvám, že jsem nepsala hned po příletu, ale měly jsme poměrně náročný týden - to se ostatně dozvíte vše v dalších blozích - musím si něco nechat na později - takže co vás čeká - dneska jenom ten let, ale pak bude následovat - bydlení v Redan apartmánech - adventure zážitek pro náročné, dále první dny ve škole, následovány hledáním bydlení a naposledy zařizování bytu. Samozřejmě se nezapomeneme zmínit o absolutně jiné kultuře všeho - oblékání, chování, hospod, barů, stravování atd. - rozdíly mezi Queenslandem a Victorií jsou opravdu neuvěřitelné - skoro byste si mysleli, že jste v úplně jiné zemi!!!
Co se tedy dělo 14. září..... v pohodě jsem dobalila zavazadla v noci ze 13. na 14.  a kolem půl čtvrté ráno jsem ulehla na pár hodin do lože - samozřejmě jsem nemohla usnout, nicméně pak se na chvíli zadařilo - a už zvonil budík.. bylo to jako sekunda... rychle jsem dobalila pár drobností a začala uklízet byt, abych pak zase neposlouchala svého milovaného synovce, jak mi do každého mailu a každé zprávy opakuje, jak děsně loni s Arkinem po mě uklízeli .... pak jsem už jenom nasedla do auta a vyjela směr Dolní Břežany, kde už mě čekal oběd s rodinou - takový jako poslední oběd - btw Hani, byl to výborný oběd..:) Stejně jako loni jsme se rozloučili a Hanka s Magdou se mnou jely na letiště - což bylo velmi příjemné - ještě jednou děkuji - doufám, že vám to příští rok v červnu budu moct oplatit tady v Melbourne... Do této chvíle probíhalo všechno standardně. Čekám na letišti, asi tak hodina a půl do odletu a telefonuju si s Reginou, abych se dozvěděla, že jí nepřijel objednaný taxík, takže musela sehnat jiný a že přijede pozdě. Nevadí, určitě to stihneme! Odbavujeme se jako poslední, vážíme naše pečlivě zabalená zavazadla a nastává první zádrhel - máme víc kilo, než je povoleno. Rozbalujeme Reginy přiruční tašku, zběsile trháme igelit, cpeme boty do příručních kufříků, které si bereme sebou na palubu... naštěstí to vyšlo, jsme odbaveny. V rychlosti každá kupujeme láhev vodky za pouhých 99 Kč - vývoz mimo EU - úžasné, a karton cigaret za 500 - opět vývoz mimo EU - rvu si vlasy, že jsem cigára koupila normálně v trafice - nevadí, stejně bude hůř. Rychlejším krokem odcházíme k našemu východu. Stále nezačal boarding, všude je narváno lidma, stojíme těsně u přepážky, je patnáct minut po boardingu a ozývá se hlášení - moje jméno a ať se dostavím k přepážce... Tak tam jdu a dozvídám se, že mi něco vibruje v kufru a že mi ho vezou - musí se zrentgenovat a rozbalit. Odcházím zpět k rentgenu - celkem asi pět lidí z personálu letiště se jde podívat, co vibruje v mém kufru. Je to můj geniální holící strojek, který se sám zapnul. Všichni příhlížející jsou zklamáni. Házím svoje věci  zpět do kufru a doufám, že nebudu platit zpoždění letadla. Pak už cesta probíhá standardně až do Soulu, až na to, že mi místo vegetariánského jídla dali veganské, které je teda pěkně hnusné. Jsem zklamaná, těšila jsem se na kuskus. V Soulu už ani neprocházíme krámy, jdeme si akorát do skleněné kukaně dát cigáro a pak uléháme na lavice a skoro celých šest hodin mezipřistání prospíme - jsme obě rády, že se můžeme pořádně natáhnout. Poté jdeme k našemu východu a tam se pro změnu dozvídáme, že nemůžeme s naším chlastem na palubu, takže po nějaké době hádání se s korejským personálem musíme odbavit naše příruční zavazadla a na palubu už jdeme jenom s kabelkami. Opět zpoždění letadla, ale pochopte to, při cenách chlastu v Ozi zemi se přece nevzdáme dvou litrů vodky!!!! Při cestě ze Soulu do Melbourne už dostávám správné vynikající vegetariánské jídlo a jsem spokojená. Cesta uběhla velmi rychle a jsme v Melbourne! Již zkušeně procházíme pasovou a celní kontrolou, zavazdla nám tentokrát jenom rentgenují, vypadá to, že v Melbourne nemají psy a  jsme venku! Kupujeme si lístky na Skybus, který nás odveze do centra a pak se už rozhodneme jet taxíkem, protože jsme unavené a máme strašně těžké kufry - ale Tádo, cestu z letiště do apartmánů jsi našel dokonale - opravdu tu nejrychlejší a správnou! Nicméně volíme taxík, na který čekáme zhruba čtyřicet minut, protože nás žádný nechce vzít s tou šílenou bagáží... lžou, že netrefí do Redan street.. neuvěřitelné, tohle bych v Austrálii nečekala, ale taxíky tu ovládá indická mafie, máme strach, že už všichni o nás vědí, a že nás neodveze nikdo.. ale nakonec se zadaří. Kolem desáté ranní dojíždíme do čtvrti Saint Kilda a vystupujeme z taxíku před naším ubytováním, které máme rezervované na týden. Co bude dál, se uvidí.
Takže, to byl stručný začátek našeho výletu do Austrálie II. Doufám, že jste se patřičně pobavili a těším se na vaše komentáře, připomínky a reakce. Znovu přidávám upoutávku na další díly, co vás čekají - adventure bydlení, jak si pronajmout byt v Melbourne, jak si zařídit byt v Melbourne a samozřejmě další a další veselé zážitky.. 
Samozřejmě, že nám všechno jde rychleji než před rokem, líp se domluvíme a tak, ale zase - jsme v úplně jiném státě...
Přátelé, mějte se krásně a brzy zase načtenou!
vaše Petra

úterý 7. září 2010

Tak se nám ten pobyt doma krátí....

jojo, je to tak. Sotva jsme přiletěly a už zase poletíme - za týden touhle dobou už budeme v letadle, směr Melbourne! Je to zvláštní pocit, letíme vlastně skoro na týden stejně, jako před rokem - ale teď už aspoň víme, co nás tam v Ozi zemi čeká.... Ráda jsem vás tady všechny viděla, ty, které jsem vidět nestihla - pardón moc se omlouvám, ale snad za rok to bude lepší... stejskalo se mi fakt strašně moc, a jak jsem původně domů vůbec nechtěla jet, tak teď jsem ráda, protože aspoň jsem se zase nabila na rok další! Měla jsem pro vás připraveno několik mega vtipných blogů, ale všechny jsem je vymazala, protože po druhém přečtení mi už tak děsně vtipné nepřipadaly... Sedím doma a koukám na fotbal - to je teda super zážitek, po roce zase vidět český tým s českým komentářem, ale řečeno ústy Jaromíra Bosáka, zatím se našim klukům nepodařilo vyprodukovat nic moc nebezpečného, tak doufám, že to nějak doklepou k vítěznému konci. Doufám, že moje sledování tv nemá na ně neblahý vliv, stejně jako moje nesledování US Open na Tomáše Berdycha, to mě teda fakt mrzelo, ale slibuju, že si na něj příští rok zajdu v Melbourne. 
Takže přátelé, zbývá poslední týden. Co jsem nestihla, jsem nestihla a už nic víc nestihnu, protože můj diář je do úterý úplně plný, a právě nám žluťáci dali gól, takže to je teda pěkný! Litva! No to je síla, nevím, jestli raději nepřepnu na nějaký jiný, komerční program. Ach jo|!
Tak se mějte a brzy načtenou, už z Melbourne...
Petra