Miluju cestování...

Nedávno jsem si uvědomila, že šíleně miluju cestování. Vůbec nechápu, jaktože jsem léta nikam nejezdila, maximálně po krajinách českých anebo sem tam nějaká služební cesta, případně krátká dovolená - krátká, abych náhodou moc nezameškala v práci.. Ale teď? Cestování mě prostě baví!!! Zvláště po posledních zážitcích z našeho letu Praha - Soul - Melbourne. Ano, vypisuji celou trasu, protože na každé zastávce nás čekalo nějaké malé překvapení, samozřejmě v podobě alespoň drobné nepříjemnosti... 

Než se pustím do podrobného popisu našeho odletu, letu a příletu, tak se nejdřív omlouvám všem, kterým jsem se už poslední den neozvala, neodpověděla na zprávy či nezvedla telefon - byla to dost hektika, jako je to ostatně vždy, ale doufám, že mi to zase - jako vždy - odpustíte! Taky se omlouvám, že jsem nepsala hned po příletu, ale měly jsme poměrně náročný týden - to se ostatně dozvíte vše v dalších blozích - musím si něco nechat na později - takže co vás čeká - dneska jenom ten let, ale pak bude následovat - bydlení v Redan apartmánech - adventure zážitek pro náročné, dále první dny ve škole, následovány hledáním bydlení a naposledy zařizování bytu. Samozřejmě se nezapomeneme zmínit o absolutně jiné kultuře všeho - oblékání, chování, hospod, barů, stravování atd. - rozdíly mezi Queenslandem a Victorií jsou opravdu neuvěřitelné - skoro byste si mysleli, že jste v úplně jiné zemi!!!

Co se tedy dělo 14. září..... v pohodě jsem dobalila zavazadla v noci ze 13. na 14.  a kolem půl čtvrté ráno jsem ulehla na pár hodin do lože - samozřejmě jsem nemohla usnout, nicméně pak se na chvíli zadařilo - a už zvonil budík.. bylo to jako sekunda... rychle jsem dobalila pár drobností a začala uklízet byt, abych pak zase neposlouchala svého milovaného synovce, jak mi do každého mailu a každé zprávy opakuje, jak děsně loni s Arkinem po mě uklízeli .... pak jsem už jenom nasedla do auta a vyjela směr Dolní Břežany, kde už mě čekal oběd s rodinou - takový jako poslední oběd - btw Hani, byl to výborný oběd..:) Stejně jako loni jsme se rozloučili a Hanka s Magdou se mnou jely na letiště - což bylo velmi příjemné - ještě jednou děkuji - doufám, že vám to příští rok v červnu budu moct oplatit tady v Melbourne... Do této chvíle probíhalo všechno standardně. Čekám na letišti, asi tak hodina a půl do odletu a telefonuju si s Reginou, abych se dozvěděla, že jí nepřijel objednaný taxík, takže musela sehnat jiný a že přijede pozdě. Nevadí, určitě to stihneme! Odbavujeme se jako poslední, vážíme naše pečlivě zabalená zavazadla a nastává první zádrhel - máme víc kilo, než je povoleno. Rozbalujeme Reginy přiruční tašku, zběsile trháme igelit, cpeme boty do příručních kufříků, které si bereme sebou na palubu... naštěstí to vyšlo, jsme odbaveny. V rychlosti každá kupujeme láhev vodky za pouhých 99 Kč - vývoz mimo EU - úžasné, a karton cigaret za 500 - opět vývoz mimo EU - rvu si vlasy, že jsem cigára koupila normálně v trafice - nevadí, stejně bude hůř. Rychlejším krokem odcházíme k našemu východu. Stále nezačal boarding, všude je narváno lidma, stojíme těsně u přepážky, je patnáct minut po boardingu a ozývá se hlášení - moje jméno a ať se dostavím k přepážce... Tak tam jdu a dozvídám se, že mi něco vibruje v kufru a že mi ho vezou - musí se zrentgenovat a rozbalit. Odcházím zpět k rentgenu - celkem asi pět lidí z personálu letiště se jde podívat, co vibruje v mém kufru. Je to můj geniální holící strojek, který se sám zapnul. Všichni příhlížející jsou zklamáni. Házím svoje věci  zpět do kufru a doufám, že nebudu platit zpoždění letadla. Pak už cesta probíhá standardně až do Soulu, až na to, že mi místo vegetariánského jídla dali veganské, které je teda pěkně hnusné. Jsem zklamaná, těšila jsem se na kuskus. V Soulu už ani neprocházíme krámy, jdeme si akorát do skleněné kukaně dát cigáro a pak uléháme na lavice a skoro celých šest hodin mezipřistání prospíme - jsme obě rády, že se můžeme pořádně natáhnout. Poté jdeme k našemu východu a tam se pro změnu dozvídáme, že nemůžeme s naším chlastem na palubu, takže po nějaké době hádání se s korejským personálem musíme odbavit naše příruční zavazadla a na palubu už jdeme jenom s kabelkami. Opět zpoždění letadla, ale pochopte to, při cenách chlastu v Ozi zemi se přece nevzdáme dvou litrů vodky!!!! Při cestě ze Soulu do Melbourne už dostávám správné vynikající vegetariánské jídlo a jsem spokojená. Cesta uběhla velmi rychle a jsme v Melbourne! Již zkušeně procházíme pasovou a celní kontrolou, zavazdla nám tentokrát jenom rentgenují, vypadá to, že v Melbourne nemají psy a  jsme venku! Kupujeme si lístky na Skybus, který nás odveze do centra a pak se už rozhodneme jet taxíkem, protože jsme unavené a máme strašně těžké kufry - ale Tádo, cestu z letiště do apartmánů jsi našel dokonale - opravdu tu nejrychlejší a správnou! Nicméně volíme taxík, na který čekáme zhruba čtyřicet minut, protože nás žádný nechce vzít s tou šílenou bagáží... lžou, že netrefí do Redan street.. neuvěřitelné, tohle bych v Austrálii nečekala, ale taxíky tu ovládá indická mafie, máme strach, že už všichni o nás vědí, a že nás neodveze nikdo.. ale nakonec se zadaří. Kolem desáté ranní dojíždíme do čtvrti Saint Kilda a vystupujeme z taxíku před naším ubytováním, které máme rezervované na týden. Co bude dál, se uvidí.

Takže, to byl stručný začátek našeho výletu do Austrálie II. Doufám, že jste se patřičně pobavili a těším se na vaše komentáře, připomínky a reakce. Znovu přidávám upoutávku na další díly, co vás čekají - adventure bydlení, jak si pronajmout byt v Melbourne, jak si zařídit byt v Melbourne a samozřejmě další a další veselé zážitky.. 

Samozřejmě, že nám všechno jde rychleji než před rokem, líp se domluvíme a tak, ale zase - jsme v úplně jiném státě...

Přátelé, mějte se krásně a brzy zase načtenou!

vaše Petra