A to je samý možná a kdyby a aby...

 a nikdo neumí říct co chtěl - nikdo neumí řict co by chtěl... čeština je zlej jazyk, tvrdej a složitej...

Tak to je úvodní kvízeček - z kterého filmu jsem citovala?? Je to nehonorovaná soutěž, takže nepředpokládám mohutný zájem.. ale za to dnes rozluštím Tajemství Leichhardt Street a prozradím vám, kde bydlíme! Pojďme na to : další prohlídka se konala ve čtvrtek v 11 hodin. Protože jsme podvědomě vzdaly možnost, že byt uvidíme, domluvily jsme na 10,30 prohlídku další - v Albert Street, přímo v City neboli CBD - jak se tady tomu říká...  A co si myslíte, že se nestalo? Na prohlídku Albert dorazil realitní makléř s kouzelným jménem Sean Hennessey, ovšem mělo to drobnou vadu - neměl klíče od bytu - takže my dvě a asi dalších šest lidí čekalo, až pro ně dojede a mezitím jsme opakovaně volaly do realitky a zjistily, že prohlídka LS se KONÁ! To ovšem bylo obrovské překvapení! Musely jsme improvizovat a rozdělily jsme se, já jsem jela do LS a Regina čekala na klíče v Albert - nedočkala se, takže jsme Albert neviděly, ale zato jsme rozluštily tajenku - Leichhardt byla hnusná tmavá díra, se dvěma mini ložnicemi a pidi verandou - obrovské zklamání - sešlá a vybydlená (muselo tam bydlet tak patnáct lidí ;( )- takže co teď?? Tři týdny jsme čekaly a v podstatě jsme byly zase na začátku a bez ničeho v dohledu. Vrátily jsme se domů na Surfers a na pátek si naplánovaly nový výjezd - poslední dva byty v Brissy, které jsme ještě neznaly - Albert (znovu v 11 hodin dopoledne) a na jednu hodinu odpoledne prohlídku v Gotha Street - což je Fortitude Valley - taková ne úplně dobrá čtvrť, ale zato kousek do školy. Oba byty jsme viděly - na oba jsme podaly žádost a oba byty jsme dostaly - už to zkracuju, protože je to fakt dlouhý - problém byl, že Gothu jsme dostaly okamžitě a na Albert jsme musely čekat na rozhodnutí a my víc chtěly Albert!!! Ale nakonec to dobře dopadlo, v pondělí ráno nás schválili na pronájem, v úterý jsme zaplatily dva nájmy a v pátek jely s naloženým autem podepsat smlouvu a už jsme se stěhovaly!! Jenom taková drobnost - Albert Street je nezařízený byt, kousek od Botanické zahrady, na krásném strategickém místě....  O dalších zrádnostech vám napíšu zase příště! Takže na co se můžete těšit - jak jsme nakupovaly nábytek, jak jsme stěhovaly nábytek a jak jsme skutečně našly vynikající místo, kde se dobře..... Ale to až příště! A jako bonus vám popíšu zážitek s Edwardem a Natálií... kdybych na to zapomněla, tak mi to připomeňte, je to dobrý návod na vydělávání peněz, stojí to jenom pár mailů a telefonů... Těším se na vaše komentáře a zase brzy načtenou! Petra

Rozluštění Leichhardt Street? Možnáááá....

Vzhledem k tomu, že jsem dostala svých osm komentářů, pokusím se pokračovat v popisu našeho hledání bytu - v minulém díle jsme se dostali někam zhruba do poloviny hledání - jak to tedy pokračovalo dál?? Stále jsme chtěly vidět Leichhardt - tak jsme vytrvaly a další týden opět vyjely do Brissy - je to trochu únavné, ale po cestě na autobus jsme zavolaly do realitky a světe nediv se - prohlídka se nekonala - takže jsme se pěkně otočily a vydaly se zpátky domů. Situace se jevila zoufale - skoro všechny nemovitosti jsme znaly, nikde se nám nelíbilo a na trhu se nové pronájmy neobjevovaly. Nakonec jsme ten den do Brissy jely, protože se na gumtree objevil dům s bazénem, několika ložnicemi a zařízený - od soukromého majitele - dům byl pěkný, ale prohlídka poněkud zmatená, protože majitelce domu shodou okolností nějaký předchozí zájemce ukradl notebook a ještě něco, co jsme jí nerozuměly, takže čekala na policajty a neměla moc chuti nám dům ukazovat. Zkrátím to - je to hrozně dlouhé a už vás to určitě nebaví - takže zde je slibovaný žebříček nemovitostí k pronájmu :

1. místo bezkonkurenčně získává Alfred Street ve Fortitude Valley - inzerát v Courier Mail, inzerováno jako dvoulůžkový, plně vybavený apartmán za 250 AUD týdně

skutečnost - jedna mrňavá místnost s malinkou matrací - zavšivenou a zablešenou, neuvěřitelný puch, bordel a hnus - neuvěřitelná hrůza!!! Čunkovy plechové domky jsou proti tomu 9* hotel.

2. misto - inzerce na realitním serveru - Earl Street, dům se dvěma ložnicemi,  zařízený, se zahradou a dvěma garážemi bratru za 420 AUD týdně - skutečnost - dům u chcíplé krysy - ta nás přivítala hned u vstupu, jinak bordel a hnus

3. místo - ze zoufalství jsme navštívily kancelář Threpad pro studenty - inzerující studentské ubytování za 125 dolarů týdně se vším všudy - už ta cena nás měla varovat - ubytování bylo ve stavební buňce, úzká nudle s postelí a monitorem - to bylo vše..

Takže teď byste měli mít stručnou představu o nemovitostech a cenách k pronájmu v Brissy. A co se dělo dál s Leichhardt Street? Další prohlídka byla naplánována na čtvrtek... Tak co myslíte, dočkaly jsme se a viděly ji? Nebo jsme zase s dlouhým nosem odtáhly zpátky na Gold Coast... Ale to si nechám na příště! 

Co vás tedy čeká - rozluštění tajemství, kde vlastně bydlíme a jak to probíhalo? A taky možná novinky ze školy, kam zítra poprvé jdeme na dlouhých šest týdnů - a že jsme teď o prázdninách hóóódně odvykly....

Mějte se krásně! Pište básně! Žijte blaze! V Praze - tam není draze!

Načtenou se brzy těší Petra

To je tedy jízda :-)

Jak se jezdí v Aussii asi všichni víte - vlevo. To že nám zpočátku dělala problémy i chůze po místních komunikacích, kde je poměrně dost velký provoz asi víte také, určitě jsme to již párkrát v našich příspěvcích zmiňovaly :-) - většinou čekáte auto úplně z jiné strany, zvyk je zvyk, ale časem se to zlepšilo a vzhledem k tomu, že jsme tu bez úhony prošlapaly šest měsíců po vlastních nastal čas vyzkoušet si také jízdu autem. Navíc se stále více blížil termín našeho přestěhování a když jsme udělaly inventuru našeho majetku, zjistily jsme, že tohle opravdu vlakem ani autobusem nepřevezeme.

Jeden z našich kamarádů přišel o papíry a požádal mě, jestli bych ho nemohla o víkendu odvézt na lekci Kate-surfingu, mohla proč ne, zněla moje odpověď, ale já neumím řídit vlevo :-). To nevadí, naučím tě to.....No pravda i po dvaceti letech praxe v pražském provozu ve mě byla malá dušička, když jsem sedala do něčeho co má volant uplně na druhé straně než jsem zvyklá a navíc jsem s hrůzou zjistila, že řadící páku také :-), naštěstí aspoň pedály zůstaly v nezměněném pořadí. První kilometry byly hrůza :-) neustále jsem byla u krajnice tak, že jsem ohrožovala ostatní jedoucí auta a občas škrtala zrcátkem o zaparkovaná, místo blinkrů jsem si vždy na rušnějších křižovatkách zapla stěrače a dvakrát jsem při odbočování vjela do protisměru....ale to jsem udělala i na Krétě :-), že jo Klárko :-) a tam se jezdí vpravo :-). Všechno dopadlo dobře, nikomu se nic nestalo a navíc musím říct, že místní řidiči, jsou přeci jenom o něco ohleduplnější než u nás a troubili na mě opravdu jen výjimečně....

S Peťou jsme si pak mohly v klidu-no v klidu je trošku silný výraz-ale o tom až v příštím příspěvku-půjčit auto a přestěhovat se po vlastní ose, stačilo jen aby Peťa pozorně hlídala levou krajnici a navigovala, ale o tom vám povím později...

Tajemství Leichhardt Street...

Uplynulé tři týdny jsme s Reg strávily poměrně zběsilým způsobem. Jak už asi z našeho blogu víte, přestěhovaly jsme se do Brisbane - takhle to zní poměrně jednoduše, ale nebyla to zrovna sranda najít v Brissy bydlení. Chápavější z vás již zjistili, že to zabralo výše zmíněné tři týdny a stálo to opravdu za to!!! Výsledek našeho pátrání a hledání se zúročil v byt přímo v centru Brissy - tady zvaném CBD. 

A jak to všechno probíhalo? Samozřejmě hekticky!!! Nejdříve jsme zvolily lokalitu, ve které chceme bydlet a kde budeme bydlení hledat - vycházely jsme z toho, že školu máme ve Fortitude Valley, a že chceme bydlet v centru, takže jsme se zaměřily na oblast zvanou Spring Hill a přilehlé okolí, o City jsme původně vůbec neuvažovaly - cenami se zdálo nedostupné a hlavně plné kancelářských budov.... Každý den ráno jsme si tedy přivstaly a vyrazily pěkně autobusem a pak vlakem do Brissy - jenom cesta nám denně zabrala necelé čtyři hodiny - čtyři hodiny v plně klimatizovaném buse a vlaku - venku samozřejmě bylo nádherné počasí, každý den kolem 30 stupňů a ve vlaku a buse asi tak mínus 7.. Aussie pojetí air con je pro mě stále nepochopitelné - dokáží vyrobit rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou minimálně 15 stupňů, takže je to fakt síla... Ale k těm bytům - pravidla byla jasně dána - minimálně dvě ložnice, raději víc, lokalita jasná a taky preference - chceme zařízený byt. Po týdnu jsme pochopily, že chceme nemožné. Znaly jsme všechny byty, apartmány a domy ve Spring Hill a okolí, a všechno bylo malé nebo hnusné nebo příšerně drahé a hlavně - nikde se nám nelíbilo! Rozšířily jsme tedy oblast hledání a vydaly se do čtvrtí East Brisbane, West End, Auchenflower, Bowen Hills a Fortitude Valley, ale situace se nijak výrazně nevylepšila - občas jsme vyšly z prohlídky a nechápaly, jak si vůbec realitní agenti můžou dovolit nabízet takovej hnus za takový prachy!!! Jo, málem jsem zapomněla na Kangaroo Point - to byl jeden z mála soukromých inzerátů, který jsme našly v novinách - tam se nám opravdu líbilo - asi čtyři ohromné ložnice, obývák vypadal trochu jako tovární hala, ale bohužel tam byl jenom jeden záchod, tak jsme do toho nešly ;-o 

Ale asi tak po týdnu intenzivního neustálého čtení inzerátů jsme našly byt v Leichhardt street - úžasné místo, skoro v centru, pěšky dochozí do školy, za poměrně slušnou cenu, s garáží, která by se dala pronajmout a tím snížit náklady, s ohromnou verandou - fotky na internetu vypadaly skvěle a dům zvenčí taky - takže jsme tam chtěly bydlet!!! Navíc to byl byt zařízený, takže další splněné kritérium! Na internetu byla napsaná otevřená prohlídka v úterý ve 12 hodin a tak jsme se na ní vydaly - a nastal první zádrhel - na prohlídku se nikdo nedostavil... zavolaly jsme tedy do realitky a tam nám sdělily, že na otevřenou prohlídku se musíme objednat - což tedy není úplně normální, otevřených prohlídek jsme absolvovaly mnoho, nejenom v Brissy, ale i na GC a nikde se samozřejmě neobjednávalo... no nic, řekly jsme si vem to čert, vydržíme do prohlídky další - ta měla být za dva dny ve čtvrtek. Mezitím jsme pokračovaly v hledání bytu dál, ale v koutku duše jsme obě myslely na Leichhardt Street... - ta lokalita! ten krásný dům! dřevěná podlaha v obýváku - ne hnusný smradlavý koberec, který je tady ve většině nemovitostí... a nemohly jsme se dočkat čtvrtka 11 hodin dopoledne!!! 

No posuďte sami - přidávám vám obrázky! A takhle pěkně teda byty v Brissy nevypadají! 

Ve čtvrtek už jsme tedy byly moudřejší a ráno zavolaly do realitní kanceláře, že tedy přijdeme na otevřenou prohlídku pro změnu ve dvanáct hodin dopoledne - tak že prej jo, prohlídka se koná.... Od půl dvanácté jsme stepovaly před 59 a těšily se na ten krásný byteček - a co si myslíte, že se stalo?? No samozřejmě nic - opět nikdo nepřišel - takže jsme zavolaly do realitky a tam nám řekli, že se prohlídka nekoná a že další bude v úterý v jedenáct hodin.... To jsme tedy měly za sebou druhý pokus... A jak si asi myslíte, že to dopadlo? Viděly jsme Leichhardt Street nebo ne? Co za tím vším bylo? Těším se na vaše nápady a komentáře a pokračování vás čeká brzy - můžete čekat toto - rozluštění tajemství Leichhardt Street, žebříček nemovitostí v Brissy a možná se taky dozvíte, kde přesně bydlíme a jaké to je...

Ale teď už musím končit, protože je čtvrtek, pět hodin odpoledne a je nejvyšší čas se chystat do hospody - v Brissy se prý údajně úplně nejvíc paří ve čtvrtek - tak to musíme jít prozkoumat, je to náš první čtvrtek!

Takže brzy zase načtenou! Petra

Sbohem Gold Coaste

Poslední noc a zítra mizíme do našeho nového působiště - Brisbane.
Půl roku tady, v ráji surfařů, v turistickém centru celé Austrálie a zbytku světa, protože tak to vidí místní :-), ale musím říct, že když tu člověk bydlí, tak mu to ani nepřijde jak je to tu nádherný. Až dnes, když jsme si s Peťou symbolicky na rozloučenou, daly naši obvyklou trasu na kolech, podél oceánu do Southportu, a viděla jsem to všechno už očima Brisbaňáka, tak mi bylo krušno. Vím, že jsem ještě můžu kdykoli zajet na víkend, nebo na den, ale už budu jen návštěva, turista...škrtám adresu 5/9 Holborow Close, Surfers Paradise...sbohem Gold Coaste a kdybychom se víckrát nesetkali, bylo to překrásné a bylo toho dost...

Velikonoce trochu jinak...

Odmala jsem nesnášela velikonoce. Díky mé drahé sestře Haně se u nás doma zhruba od šesti hodin ráno netrhly dveře. Než se vystřídaly davy jejích obdivovatelů, naše domácnost byla prázdná - všechno snědeno, vypito, vajíčka rozdána.... Když Hanka začala chodit na vysokou, přestala domů na velikonoce jezdit a já jsem je začala trávit s kamarádkami různě - hlavně ne doma. Pak jsem se odstěhovala do Prahy a velikonoce mě přestaly strašit, protože v Praze je to trochu jiné než na malém městě nebo na vesnici...  A letos jsem zažila první velikonoce mimo ČR a ještě k tomu hlavou dolů .) a že to tedy opravdu bylo hlavou dolů!

V Austrálii velikonoce začínají už v pátek - Good Friday se tomu tady říká, a to vážně nevím proč! V pátek jsou totiž zavřené všechny obchody, všechny bottle shopy, všechny irské hospody a v normální hospodě si nedáte chlast bez toho, aniž byste si dali hlavní jídlo a můžete tam sedět maximálně hodinu, pak vás vykopnou... Je to dané zákonem, na dobrý pátek se prostě nekalí nebo se kalí jenom doma. Tohle všechno jsme samozřejmě netušily, když jsme připravovaly BBQ pro Terezku a její rodiče, kteří se k nám vrátili na návštěvu po skoro třítýdenním cestování po Austrálii. Protože jsme celý týden strávily každý den od rána do večera v Brisbane hledáním bytu, mohly jsme nakoupit akorát v e čtvrtek večer a to už bylo všechno totál vyprodané...ale naštěstí Tereza koupila ryby a nějaký chlast jsme v zásobách měly, takže se nám pátek poměrně vydařil - i když jsme ho všichni strávili u nás na zahradě. Bohužel jsme Terezčiným rodičům neukázaly naše oblíbené putyky ani oblíbenou trasu. Ale zato jsme dostaly pomlázkou - Terezy táta Radek si ji vlastnoručně vyrobil a pěkně nás ztřískal - takže dobrá zpráva do Čech - neuschneme...

A jak jste trávili velikonoce vy? V DB, Praze, na Vyžle, v Liťáku a ve Willichu? Těším se na nějaké výživné zážitky a taky brzy načtenou! P.

Spring Brook

Vzhledem k tomu, že máme v současné době prázdniny - sice musíme hledat bydlení a zařizovat školu a víza a pojištění a kdesi cosi - jsme se rozhodly, že se vydáme aspoň na jeden výlet do okolí Gold Coast. Půjčily jsme s Reg auto a naložily naše spolužáky Sandru a Jardu a všichi společně se vydali do Spring Brook. Výlet byl opravdu zážitek - Jarouš měl za úkol vyhledat trasu a taky řídit, ale nějak se nezadařilo, takže sice je SB asi tak šedesát nebo sedmdesát kiláků od GC, nicméně jsme tam jeli aspoň čtyři hodiny - teda, minimálně :-)) protože jsme prostě trochu bloudili a neměli jsme jako správní cestovatelé mapu.. Ale nakonec jsme byli úspěšní, viděli jsme Nature Bridge a taky stopadesátimetrový vodopád - to byl zážitek - cesta byla udělaná za vodopádem, takže jsme všichni svorně absolvovali sprchu, ale stálo to za to! Celý výlet jsme zakončili BBQ u nás na zahradě - pro velký úspěch jsme koupili chobotničky, a protože Jarouš je profi kuchař, tak všechno ugriloval a připravil a bylo to super! Přikládám nějaké fotky, abyste se pokochali australskou přírodou! Mějte se a brzy zase načtenou, P. 

Oslavy a tak všelijak

Tak se tak dívám na náš osiřelý blog a musím se všem omluvit - teď jsme v takovém kolotoči hledání nového bydlení v Brisbane, že zrovna není moc času na psaní... Budu se to snažit dnes napravit - u vás jsou právě velikonoce - u nás taky, ale už končí, protože je kolem páté hodiny odpolední, a probíhají tady úplně jinak než u nás doma - ale to je na samostatný článek. Teď se s vámi chci podělit o dvě zásadní oslavy, které proběhly v minulém měsíci - březnu. Když jsem doma, tak vždycky prvním březnem začíná hotová smršť narozeninových oslav - a končí až v květnu. Teď jsem taková odstřižená od vás všech, takže jsem se zmohla jenom na zaslání nějakých přání, výjimečně dárků - například mému švagrovi, který dárek do dnešního dne nevyzkoušel, takže to prostě nemá moc význam, objednávat nějaké věci, když u toho rozbalování nemůžete být a hlavně to nemůžete osobně předat :( Ale každopádně jsme tady s Reginou oslavily den Svatého Patrika - v naší oblíbené irské hospodě Fiddlers.. A to teda byl nářez - to jsem ještě nezažila - hospoda byla narvaná až pod střechu a dokonce vybírali vstupné - nás se to tedy naštěstí netýkalo, protože vybíral barman, který nás zná a pustil nás obě zadara - takže plus dvacet babek - dobrý ne? To se nám každotýdenní návštěva Fiddlers docela vyplatila :-) ale jinak nic moc. Terasa byla nacpaná, neustále po nás někdo šlapal, strkal do nás nebo nás políval pivem, takže jsme poměrně brzy skončily a vyměnily za jiný irský bar. Jediné plus bylo, že jsem dostala pěkný zelený klobouček se čtyřlístkem, ale ten jsem ve třetí hospodě zase věnovala nějakému jinému oslavovateli... Takže pozor, pokud se chystáte příští rok do Aussie, doporučuji oslavit Sv. Patrika v soukromí domova... Další oslava byly moje narozeniny - a to bylo fajn - nejdříve jsme si zašly do nejlepší restaurace tady na Gold Coast, kde shodou okolností pracuje naše spolužačka Sandra, takže jsme měly perfektní servis - a tam jsme se báječně najedly za půlku ceny - docela dobrý zvyk - když přijdete a objednáte do půl sedmé do večera, tak platíte jenom půlku ceny - já jsem měla úžasné chobotničky na grilu, well done, fakt super, nic lepšího jsem tady nejedla a Reg si dala souvlaki a byla taky moc spokojená - bylo toho tolik, že jsme to ani nedojedly - dodneška mě ty chobotničky mrzí!!! A pak jsme pokračovaly do kina - šly jsme na Alice in Wonderland od Tima Burtona - můj první 3D film v životě - no byla jsem taky jako Alenka v říši divů... strašně se mi to líbilo, akorát jsem pořád měla pocit, že musím chytat ty motýly a brouky, co tam lítaly.... A to je k oslavám tak všechno, víc moc zajímavého se nepřihodilo. V tu dobu už jsme totiž začaly hledat bydlení, protože to naše končilo 6.4., ale to je zase na jiný článek...

Tak se všichni mějte, pěkně slavte velikonoce a ať neuschnete!! Brzy načtenou, Petra