BBQ party?

Díky Jimmiemu komentáři jsem změnila název připravovaného příspěvku. Ano BBQ gril jsme zakoupily už před měsícem, Peťa několikrát naznačovala, že bychom ho měly testnout, ale já jsem byla proti tomu, abychom si samy dvě na zahradě dělaly BBQ na ohromném grilu. Nakonec padlo rozhodnutí, dokud tady nebudeme mít dostatek známých, které bychom rády pozvaly, grilovat nebudeme. Myslím, že jsme tu hodně důkladně prozkoumaly trh s realitami a pronájmy, jednotlivé lokality GC, mobilní operátory, sortiment místních supermarketů, domácích potřeb, elektroniky, ale místní lidé jsou tu pro nás stále jedna velká neznámá. V části, kde bydlíme, se to hemží turisty, ale o místní tu nezavadíte. Stále jsme přemýšlely o tom, jak to tedy udělat, až si Peťa zrovna zahrabaná v průzkumu volných pracovních míst všimla, že na jednom Queenslandském serveru je vedle volných pracovních míst, také chat - tedy něco jako místní drbárna. Po krátkém zaváhání jsem vyplnila formulář - klasika: věk, váha, výška, zájmy, záliby, představy o tom s kým si chci povídat a co tu vlastně dělám, připojila jsem fotku a byla jsem vpuštěna do arény :-). Začala jsem číst úvodníky připojené k jednotlivým fotografiím členů - mužů a protože moje úvodní stránka zela prázdnotou, pročetla jsem také pár profilů žen, abych věděla, jak se tu místní dámy prezentují. Kupodivu napíší o sobě jen pár řádek, zatímco muži minimálně jednu stránku samochvály. Sekce zájmy mi vyrazila dech. " A je tu moji milí další tipovací soutěž pro Vás"

TIPOVACÍ SOUTĚŽ:

Otázka zní: Víte co 90% mužů v Queenslandu uvádí na svých profilech jako svého koníčka? Těším se na vaše odpovědi a doufám, že odpoví alespoň naši věrní :-)."

A za podporu, kterou od Vás po celou dobu co jsme tu máme, Vám vylíčím jak dopadla naše první seznamovačka naslepo v Aussii, ale předem hlásím, že moc vtipné to tedy není, alespoň pro nás ne. :-)

Zanedlouho mi začaly chodit zprávy a různí muži chtěli komunikovat, dopisovat si, mailovat, telefonovat-to bylo obzvlášť vtipné, chatovat no a také se sejít. Byla zrovna sobota, což je náš bar day, takže jsem je odmítala s tím, že dnes ne, protože v sobotu chodíme s Peťou do baru. Jeden obzvlášť urputný se však nedal odbýt a chtěl jít na pivo, ať vezmu kamarádku sebou, protože on vezme kamaráda a můžeme se sejít a popovídat si. Vlastně proč ne, je to dobrý nápad, konečně popovídáme s místními, neboť Rob (tak se urput jmenoval) bydlí na Gold Coast řadu let. Docela jsme se těšily i přes to, že komunikace začala váznout po té, co jsme se chtěly domluvit kam vlastně půjdeme. Rob navrhl restauraci, ale nevěděl v jaké ulici je (připomínám, že tu žije 20let), ale nevadí, pošli nám smskou název restaurace my si to vygooglujeme, bohužel google nám nabídl restauraci tohoto názvu pouze v Glasgow a v Praze :-). Začala mi docházet trpělivost, ale to byl teprve začátek. Co je to za b..., když neví, kde bydlí, ale pořád jsme se nevzdávaly, dobře půjdeme tedy do naší oblíbené hospy, poslaly jsme mu název, ulici a číslo domu, mezi tím nám ještě napsal, že kamarád je busy, takže jsem musela Peťu hodně přemlouvat, aby šla, protože sama jsem se bála...nakonec jsme ve smluvenou hodinu, přicházely na domluvené místo a přišla sms, že to nemůže najít....ale nejspíš mu nějaký turista poradil a nakonec to našel...no a byl to tedy zážitek, koupil nám každé jedno malé pivo a šli jsme si všichni sednout na terásku, tahaly jsme z něj každé slovo, skoro vůbec jsme mu nerozuměly a on se vlastně ani nesnažil, aby tomu tak bylo, usmál se jenom jednou a to když nás strašil tím, kolik je tu žraloků a když dopil své pivo, něco zamumlal, myslely jsme, že jde na toaletu, ale pak ho Peťa zahlédla jak zdrhá (což v jeho případě, byl nadlidský výkon :-). Podotýkám, že jsme ho nechtěly zklamat a do baru jsme přišly hezky oblečené, čisté a nalíčené :-). Naštěstí těsně před tím než jsme se rozbrečely, zavolal další, kterému jsem odpoledne napsala, že se nemůžu sejít, protože jdu s kamarádkou na pivo, a ptal se zdali jsme někde poblíž, že jde s kamarádem na večeři na Surfers a jestli by za námi nemohli přijít...přišli během pár minut a jak to bylo dál? Tady už raději prosím netipujte, protože mám obavy, že byste naše hodně sražené sebevědomí, mohli svými názory ještě dorazit :-)

P.S. A teď Vám ještě napíšu jednu zajímavost, představte si , že zítra večer, na místním TV kanálu poběží soutěž "The Amazing Race" a tento díl bude z České Republiky - tak se taky dívejte!!!!!! Peťa právě prohlásila - zítra nejdu na pivo ani s Keanu Reevesem :-)

P.P.S. My name is Rob I am frendly, easy going man...to jsou úvodní slova z jeho profilu :-) pod Nickem -Hovad (volný subjektivní překlad :-), tak holky jestli máte některá zájem, můžeme Vám na příští sobotu domluvit sraz. Obrázek připojen jen do rozebrání zásob.

Konec svědků Jehovových :-)

Chtěla bych Vám popsat, jak pokračujeme v našem úsilí sehnat práci. Po prvních malých úspěších (Blake a otrokář), přišly rychlé konce, ale nevzdaly jsme to. Jen nejčastěji doporučovanou metodu, tj. obcházení s životopisem viz článek "Svědci Jehovovi" jsme pro zpruzenost místních managerů, kterým denně vrazí do jejich podniku stovka studentíků se CV v ruce, dočasně vyškrtly ze seznamu. Dále pečlivě sledujeme dvakrát týdně vycházející nabídku v místních novinách a reagujeme na co se dá - výsledek ? Za celou dobu pouze jedna písemná odpověď, (děkuji, ale pro obrovský zájem Vás nechceme :-) a tři telefonické rozhovory typu - "Máte vlastní transport? Ano, máme, cože dvě kola ? Tak nashledanou :-)." Další metoda - internet, všechny job servery zaznamenaly za poslední měsíc naši miliontou návštěvu, ale nabídka v podstatě nulová. Navíc na našem jediném osvědčeném serveru gumtree poslední dobou vychází nové inzeráty jen v sekci - hledám práci, samozřejmě i naše - výsledek - jediná odpověď: student zoufalec s ještě horší angličtinou než my, který se nás snaží poněkolikáté přesvědčit, abychom ho zaměstnaly :-).

Kde je tedy chyba ? V našich CV rozhodně ne, ta jsou šitá na míru, tím bychom se mohly živit. Co nám tedy zbývá? Sehnat práci přes kamarády, ale jak, když tu skoro nikoho neznáme? No o tom Vám napíšu příště, protože všímavější z Vás jistě zaznamenali, že nějaký drobný úspěch už tu je :-) Pa R.

Ceny a nakupování....že by opět něco pro ženy?

v Aussii se poměrně dobře nakupuje, když najdete správné místo... které jsme našly - nákupní centrum Pacific Fair - ohromný obchoďák s ulicemi a několika patry. Sice máme trochu problémy s orientací, ale nakonec vždycky do toho správného obchodu (K mart) dorazíme. Tak stručný přehled cen - pro mladé - na každém rohu je tu Bilabong nebo Quicksilver, kde jsou fantastické věci - úplně jiné než u nás. Ptala jsem se spolužáků z Evropy, a mají stejný názor - zboží je tu jiné a lepší. A taky za výrazně lepší ceny - tričko v Bilabong stojí asi 45 dolarů, ale v Outletu Bilabong, který je tu taky, stojí 25 dolarů... a to už jde... No ale nic, zpět k nákupům pro nás pokročilejšího věku °) - džíny od 30 dolarů - ale opravdu pěkné, trička od 4 do 25 dolarů, mikina - luxusní, značková z mého oblíbeného obchodu Between Flags - 80 dolarů (ale to je nejdražší kus mého šatníku), šaty letní pěkné velmi 30 dolarů. Fén na vlasy - 19 dolarů, žehlička na vlasy 17 dolarů (cena stejná jako např. barva na obočí nebo barva na vlasy). Samozřejmě jsou tu různé slevy a nabídky, takže některé věci pořídíte levněji - zvláště teď před vánocemi... Pro porovnání - krabička hard Marlborek 25 ks - nejlevnější cena 13 dolarů, malé (necelé dvě deci) hnusné pivo  Gold XXXX v hospodě stojí 3,20; láhev vodky Smirnof Red (0,7 l) 36 dolarů - vodka koupená v Bottle Shopu - panák v hospodě asi 7 dolarů - teda v akci, jinak nevím, piju pivo..... Teda koukám na svá porovnání cen - hadry a  cigára a chlast, to jsou teda preference :-))
Další větší položky, které jsme byly nucené pořídit - televize - koupily jsme výběhový analogový typ za 145 dolarů, DVD přehrávač - v bazaru za 29 dolarů, několik kusů mobilních telefonů (ty jsou tu levné a pěkné) - od 45 do 150 dolarů - včetně několika předplacených karet, takže až za námi někdo přijedete, určitě vám nějaké pěkné číslo vybereme - Regina jich má myslím asi sedm :-)
Také nakupujeme jídlo - většinou jednou za 14 dní vezmeme naše cestovní tašky na kolečkách a vyrazíme do Coles supermarketu a uděláme nákup tak na 14 dní - v průměru kolem 100 dolarů, a s tím většinou vystačíme - Regina vaří, občas - tak jednou týdně si dáme nějaké rychlé občerstvení - maximálně deset dolarů oběd, spíše 6 nebo 8. Zajímavé jsou slevy večer před zavírací dobou - pravidelně je zlevněné pečivo a to o hodně - minimálně polovina ceny, a také jsou pokaždé akce na zeleninu a ovoce. Jenomže dopoledne je zase lepší výběr např. ryb a čerstvých salátů - saláty se tady prodávají ne na váhu, ale na krabičky - small, medium a large. Jídlo je tu kvalitní a dobré, začínáme zkoušet i nové neznámé věci, tak to je prima. Pro vegetariány je tu celkem bohatý výběr potravin, včetně připravených vege klobásek na grilování. Ostatní položky jako jsou prášky na praní a drogerie jsou o něco málo dražší než u nás, ale zase se taky dají vychytat ceny v různých nabídkách.
Takže souhr na závěr - jídlo OK, hadry super (vyjma bot, ale těm budu věnovat speciální článek), elektronika OK, chlast a cigára - palec dolů, to je peklo!
Tak co vy na to? Jaké jsou předvánoční ceny v DB, Praze, Hředlích, Anrathu a Gossau? Už jste nakoupili nějaké zajímavé vánoční dárky?
Těším se na vaše názory a komentáře a brzy načtenou, P.

PS :  Ještě jsem zapomněla na svou lásku, kávu - káva je tu dobrá, cena kafe to go je od 3 do 5 dolarů, jinak kafe v krámě - Nescafé Gold 200 gramů asi 13 dolarů, kafé Illy mleté 250 gramů 16 dolarů... A úplně na závěr vám napíšu, co v hospodě pijeme my - já si dávám Hogarden za 10 dolarů velký a Regina Smirnof Red - což je malý panák smíchaný s citrónovou šťávou (objem cca 335 ml) taky za 10 dolarů...

Jak je těžké živobytí vydělat na jídlo,pití?

Díky našemu novému čtenáři :-) Mr.Quennovi jsme se rozhodly zanalyzovat naše životní náklady tady na GC. :-). Vzaly jsme to každá z jiného úhlu a po Petině hlášce " radši nechci vědět kolik tady utrácím :-)" na mě připadla ta méně zábavná část což jsou výdaje a přímy.Ve skutečnosti jsem ráda, protože už to mám v hlavě připravené delší dobu, jen jsem potřebovala ten správný impuls.
Takže jdeme na to (aby nás to nesložilo až to podtrhnu a sečtu :-) tak budu ceny uvádět v AUD a nebudu to přepočítávat na české korunky :-) (zvídavější vynásobí 15 ti, poslední dobou i 16ti :-).
Základní rozdíl mezi ČR a Aussií je v tom, že tady se žije v týdnech - hlavní náklady - nájem, školné, elektřina, doprava, internet, mobil, jídlo, alkohol a cigarety a proti tomu plat (který nám legálně zatím nikdo nechce přiznat :-) tu běží v týdenních cyklech.
Nájem - zde na Gold Coast, je výše nájmu určena většinou množstvím ložnic a ani ne tak počtem lůžek, ale spíše "kusů" co v nich spí :-). Cenu ovlivní i počet koupelen a samozřejmě lokalita, vzdálenost od moře a výhled. Za náš dvouložnicový unit (s vybavením, což tu není příliš obvyklé, jednou koupelnou, garáží, balkonem a malou zahradou, daleko od moře (asi 800m), ale u řeky, blízko od centra, ale na tichém místě), který bych hodnotila jako takový velmi slušný střed ve srovnání s pěkným apartmánem s výhledem na moře (cca 75AUD za noc) a shareovaným bydlením (čtyři až šest studentů v jednom bytě) (cca75 per week), zaplatíme týdně každá 150 AUD. V ceně není zahrnuta elektřina cca 40 dolarů měsíčně(odhad).
Škola (turist viza přeskočí tento odstavec :-) naše nejvyšší mínusová položka, červených 210 AUD týdně, padá do nenasytného chřtánu Brownsovy (čti Adamsovy) rodiny ( a to máme evropský discount :-), asiaté platí za svůj akcent o 1/3více i když podle mě by měli dostat minimálně 1/3 slevu za drill v gramatice :-).
Hromadná doprava - nejtěžší popis, zatím nikdo nikdy nezjistil, kolik a proč stojí jízdné. Z počátku jsme platily cash - většinou 2,90 za jízdu, občas jedna 3,50 druhá 3,20 nejspíš záleží na řidiči jak se vyspí, jak se mu líbíte a protože jsme nechtěly být diskriminované australskými profesionálními řidiči mimochodem dle mého názoru nejhoršími řidiči na světě :-) pořídily jsme si elektronické karty (jsme dospělé :-) tudíž s 20ti % slevou za jízdu a po deseti jízdách týdně s 50ti%) = dobijete si kredit v jaké výši chcete, při nástupu přiložíte ke čtečce a při výstupu (ovšem nesmíte zapomínat) přiložíte znovu a z karty se Vám odečte příslušná částka. Dodnes jsem nepřišla na to co jsem automatickým Translink (místní provozovatel MHD) čtečkám udělala, ale přestože jsme s Peťou měly na začátku stejně vysoký kredit, jezdily jsme naprosto identické trasy a v tu dobu jsem ještě byla pod jejím dohledem, tudíž jsem ani jednou nezapomněla pípnout (přiložit ke čtečce), přesto jsem vyčerpala kredit o pět dolarů dřív :-). Nakonec jak víte jsme to vzdaly a koupily si kola (cena 120).
Dál už je to legrace :-) internet zhruba - 99 dolarů za modem a pak dle operátora (náš Optus a Vodafone) vychází na necelých 20AUD za měsíc tedy pokud nestahujete, protože tady se platí za odeslané a přijaté kb a nebo neusínáte jako já, připojeni :-).
Mobil - vás vyjde zhruba na 30 dolarů měsíčně - (místní hovory a sms) -tedy pokud si nenajdete kamarády, kteří mají jiné operátory :-), to je pak forf :-), ale zase na druhou stranu je tu hodně akcí, takže každou chvíli dostanete nějaký bonus (100,500sms,20dolarů přičemž stále platí pravidlo kamarádi pouze z Optusu :-).

Poživatiny a požitky - jídlo zde pořídíte celkem levně a v dobré kvalitě pokud se tomu věnujete, ale jinak doporučuji návštěvu Aussie jen abstinentům a nekuřákům, blíže osvětlí Peťa
Druhá zatím námi ne zcela prozkoumaná strana mince :-)
Státem uznaná minimální mzda (neověřená informace job club) v Aussii je 16 AUD/hod hrubého (nejnižší daň 22%). Náš průzkum trhu :-)- spolužačka vykořisťovaná v korejské restauraci svými krajany 8 AUD/per hand, česká spolužačka, servírka v restauraci pod řeckým diktátem 10 AUD, Peťa a italský otrokář 12 na hod (doručeno do vlastních rukou až do našeho bytu :-), já a Blake 20 nelegálních AUD, český spolužák kuchař australská restaurace 20/hod legálně = hrubého + jídlo a pití , já,Peťa a Němec - více jak 25 AUD na ruku +transport a občerstvení :-), skutečný masér 65/hod a zatím náš nejvyšší offer - já masér-imaginárních 80 AUD/hod :-)
Tak a končím je to dlouhý jako blázen, jestli jsem na něco pro Vás důležitého zapomněla napište a my to zjistíme..... :-)

Vlasy...opět něco málo pro ženy

po dvou měsících strávených většinou na slunci a u moře jsem se rozhodla navštívit místního kadeřníka. Moje vlasy tady totiž úplně neuvěřitelně trpí - to je asi jediná věc, na kterou jsem nebyla připravená, protože doma problémy nemám. Takže už jsem si koupila i originální Aussie šampón vyrobený v Byron Bay speciálně pro surfaře s ochranou proti slunci a moři, ale stejně je to hrůza, co vám mám holky povídat... Příprava na návštěvu kadeřníka probíhala v několika fázích : nejdříve nácvik frází - je to konečná cena, je to vaše nejlepší cash cena a podobně.....a potom jsem se vrhla na slovník, abych zjistila, jak se anglicky řekne prostříhat vlasy - no tak ve slovníku to teda nebylo :( ale naštěstí mám svou učitelku Virginii, se kterou pravidelně probírám nutné denní nezbytnosti, které nejsou ve slovníku - bohužel ani ona neměla to správné slovo, nicméně mi poradila jiná slovíčka, která můžu použít. Taky jsem s ní probrala, jestli se dává spropitné a kam bych asi tak k tomu kadeřníkovi měla jít. Ceny tu nejsou tak strašné - viděla jsem na Broadbeach stříhání od 25 dolarů, tak jsem si myslela, že to bude v pohodě - ale Virginie mě trochu znejistěla, protože mi řekla, že za ostříhání zaplatila 95 dolarů (to jsou troje nové džíny, oh my God), takže jsem nakonec zvolila kadeřnictví, které je součástí Gold Coast Campusu - tzn. učňovské středisko - teď se možná holky divíte, ale věřte mi, po dvou měsících strávených tady jsem pochopila, že se mi absolutně nemůže nic stát, protože tady jsou tak svázaní pravidly, zákazy a licencemi, že se pravděpodobně bez písemného pokynu učitele učeň neodváží ani stříhnout a bude to stát zlomek ceny :-))

A jak si asi myslíte, že to dopadlo? Vzhledem k tomu, že jsem stále tady a neletěla jsem domů za Bárou (zdravím Báru - svou nejlepší kadeřnici °-)), tak docela dobře... Sice jsem v kadeřnictví strávila hodinu a půl čístého času - za tu dobu mi umyli hlavu a ostříhali mě - nic víc - žádné barvení, foukání ba ani prosté vysušení hlavy, ale mezi lidi vyjít můžu.... Moje vlasy stříhat není zrovna legrace, takže obě učitelky a jedna učnice (byla cca v mém věku) se na mě vyřádily....a cena??? Cena byla deset dolarů. Velmi příjemné ;))

V pondělí jde ke kadeřníkovi Regina, tak jsem zvědavá, jak dlouho tam bude - příště si možná nechám udělat i barvu, ale to tam zřejmě budu muset jít na celý den :-)))

A co vy? Jaké jsou nejnovější módní vlasové trendy v DB, Praze,  Hředlích, Anrathu a v Gossau?? Těším se na vaše názory a komentáře a brzy načtenou! Petra

Schoolies aneb Nálet kobylek ;)

od minulého pátku máme na GC novou atrakci - Schoolies ... neboli maturanti, kteří na oslavu své dospělosti přijeli a na týden obsadili pláž, chodníky, obchody, silnice, apartmány a dokonce i naši louku před barákem... Nejdřív jsem vůbec nevěděla, co se děje, ale místní nám to objasnili... Osobně mám se schoolies dobré zkušenosti, většinou mě jenom oslovili na pláži, abych je vyfotila nebo se mě ptali, zda jsou na ulici policajti - musela jsem je zklamat, policajtů tu na ně bylo opravdu dost.. Ale většina mých spolužáků na ně nadává - dost se totiž přiostřilo v kontrolách - všude je plno policajtů, kontrolují ID a taky tašky, moje spolužačka Ingrid z Francie mi říkala, že každý den jí policajti kontrolují lahev s vodou, kterou si nosí - vždycky jí musí otevřít, jestli v ní nemá chlast... Jenom první den zabásli poliši dvacetdva schoolies - byly toho plné zprávy a noviny, taky ve škole se nemluvilo o ničem jiném. Teda je to dost hrozný pohled, když vidíte, jak policajti odvádějí v poutech (ruce za zády) osmnáctiletého kluka nebo osmnáctiletou holku.. Důvod? Většinou alkohol. V QLD se nesmí na ulici popíjet alkohol, ale schoolies si ho ani nesměli nosit v tašce - poliši jim tašky sebrali a chlast nemilosrdně vylili na trávu..
Většina jich bydlí na Surfers Paradise, takže tady máme pěkně živo - řev, muzika a tak, ale nevadí mi to... je to taková pozitivní energie, musím se přiznat, že jim i trochu závidím - když si vzpomenu na sebe po maturitě, tak jsme měli akorát večírek v Raku na náměstí a to byl teda docela nijakej zážitek... .
Mají tu pro ně připraveno spoustu atrakcí - hodiny surfu, akce na pláži, skoro v každé hospodě jsou speciální nabídky pro schoolies - většinou za polovinu ceny. Včera měli poslední noc, dnes odjeli a co myslíte, že bude zítra? Ano je správně, zítra přijede další dávka - minulý týden to byli schoolies z QLD, zítra nám přijedou z NSW... :-) tak uvidíme, kdo bude hlučnější...
Osobně si myslím, že to není špatný zvyk, vyjet si na týden k moři se spolužáky ze třídy, když už se třeba nikdy neuvidí nebo až za xx let na nějakém třídním srazu, a myslím si, že Gold Coast je na takové akce jako dělaný - je tu krásné počasí, krásné pláže a moře...
A co si o tomhle zvyku myslíte vy? Ptala jsem se svých spolužáků z různých koutů světa - Francie, Brazílie, Japonsko, Korea - ale nikde nic takového nemají..

Tak to by dneska bylo asi tak všechno, těším se na vaše názory a komentáře a brzy načtenou ... P.

PS - doplnění ze soboty 28.11. - schoolies nejsou jenom čerství maturanti, ale obecně studenti, kteří slaví ukončení školního roku a začátek prázdnin - tzn. je jim nejenom osmnáct, ale i sedmnáct, šestnáct - takže to vysvětluje tu četnost kontrol... A ti noví z NSW mají rádi tvrdší muziku - opět obsadili naši louku a je jich nějak víc, myslím, že 16 tisíc...

17.listopad po dvaceti letech

Musím Vám vylíčit zážitky z dnešního dne, bylo to opravdu maso :-). Ráno když jsme se potkaly s Petrou mezi dveřmi, jsme si v rychlosti sdělily co máme v plánu a Peťa mi dala za úkol ať vymyslím jak budeme večer slavit 20té výročí. Protože měl být pěkný pařák, tak jsem chtěla včas dojet na kole do Southportu do bazénu a cestou zpátky se stavit v knihovně pro nějaká DVDčka a knížku. Peťa měla naplánovanou vyjížďku k pláži a wolking. Vyrazila jsem a asi po dvou, třech kilometrech mi šlapání hodně, hodně ztěžklo a když jsem sesedla, zjistila jsem, že z mojí přední pneumatiky trčí kus střepu a je úplně prázdná. S sebou jsem měla asi dvacet dolarů a v košíku (Jimmie) těžkou tašku. Doprčic, to je v pytli, co budu dělat, myslela jsem si, no nedá se nic dělat nějak to dotlačím do Southportu (cca 5km) tam je servis, ale nevím jestli mám dostatek peněz. Tak jsem zavolala Peťe, ta zrušila svoji naplánovanou procházku po pláži, vzala kreditní karty a řekla ať tlačím, že mě najde. Tak jsem tlačila, bohužel po asi 200m mi pneumatika z kola uplně slezla a zůstala bezmocně viset vedle ráfku. Už se nedalo ani tlačit, opřela jsem to o klandr - jediný který tam široko daleko byl, z jedné strany moře z druhé parkoviště a jala jsem se prohlížet zdali by ta potvora gumová nešla z toho kola nějak vyvlíknout. Pravda je, že na kole doma sice občas jezdím, ale pneumatku jsem ještě nikdy nevyměňovala, takže mě překvapilo, že k tomu abych tu gumu sundala, budu muset to přední kolo nějak odšroubovat, bez nářadí, se mi to zdálo celkem nemožné. Mezi tím mě Peťa ze zázemí informovala, že už už vyráží, jen co se jí podaří odstranit krém z očí, který si tam v tom spěchu nechtěně vetřela. Tak to je super, Peťa oslepne a já tady chcípnu na té výhni u píchnutého kola. No musela jsem vypadat dost nešťasntně, protože se ke mně přihrnul nějaký chlapík a ptal se co mám za problém. Ručně jsem mu vysvětlila, že bych potřebovala klíč na kolo. Zeptal se mě kde bydlím, odpověděla jsem, že na Surfers a on, že mě odveze. Popadl moje kolo a nesl ho po parkovišti, klusala jsem za ním a blekotala, že bych radši do Southportu do servisu. Hodil kolo na korbu malého náklaďáčku a už jsme jeli. V servisu mi vyměnili plášť během několika minut a za pár dolarů, ještě mi zbylo na vstup do bazénu, kam za mnou Peťa za chvíli bez nehody dorazila. Nevím, jestli jí na rychlosti přidala plná dávka 16tky UV faktoru v obou očích a nebo se snažila ujet oddílu místních skautíků, kteří když ji zahlédli nadšeně skandovali "pink bike, pink bike", ale byla fakt rychlá.

No ale představte si, že ten můj zachránce, který se naštěstí jel ráno vykoupat do oceánu a pak mě sebral u cesty, mi, když jsem mu řekla, že jsem z České republiky povídá, no tak to vy máte dneska výročí....Dvacet let... vidíte jak jsme tu populární :-))

Come back po dvaceti letech

je zvláštní, jak se nám číslovka dvacet pěkně prolíná naším blogem - dvacet hodin cesta, dvacet hodin come back... jestlipak vás zajímá jaký? Nejraději bych vám dala nějakou vtipnou tipovací soutěž, ale poslední dobou na mě prdíte a netipujete - asi naše ceny nejsou pro vás dost dobré.. ;-) takže vám to prozradím rovnou - je to bike back! Po dvaceti letech jsem zase usedla na kolo a přepravila se pomocí vlastní síly. Ano, je to tak. Koupily jsme kola!!! Krásná... taková australská (brzy se dočkáte fotoreportáže - kolo a příslušenství).
Musím vám to vylíčit od začátku - v úterý jsem se poflakovala doma a Regina mezitím vyrazila na procházku a došla daleko - až do Mermaid, kde je jediný second-hand obchod na kola, kde jsme obě asi měsíc zaregistrované - kdyby náhodou byly ke koupi nějaká kola - no za celý ten měsíc nebyly. Při té příležitosti se zastavila v lokálním nákupním středisku Pacific Fair a zašla do našeho oblíbeného obchodu K-mart a objevila krásná zlevněná kola... Tak jsme tam ve středu zajely, kola si objednaly - dodávají je v krabicích, montují je jednou za týden ve čtvrtek ráno, za speciální příplatek - takže paráda - těšily jsme se, jak ve čtvrtek ráno vyjedeme! Při příležitosti nákupu kol jsme ještě nakoupily helmy (povinné příslušenství - pokud nemáte helmu pokuta dvěstě dolarů), košíky a já zámek. Kola byla růžová - což mě nepotěšilo, ale co se dá dělat - není to přece na parádu, ale přepravní prostředek. Od středy jsem podstupovala krutá duševní muka, neboť jsem cca dvacet let neseděla na kole a ani před těmi dvaceti lety to se mnou nebyla žádná sláva - takže jsem přemýšlela, jestli mám zaplacené pojistné, jak asi vypadá australská nemocnice zevnitř, jestli při komplikované zlomenině dávají celkovou narkózu nebo šetří a rovnají to naostro a tak... Zároveň jsme ve středu večer měly výročí - 7 týdnů pobytu v Aussii, a tak jsme šly na pivo - byla jsem ráda, představovala jsem si, že je to třeba poslední pifko co piju... Bohužel jsem jich dala víc než obvykle a ráno jsem se nemohla nějak probrat, takže jsme pro kola vyrazily poněkud později, než bylo v plánu. Vzala jsem si na sebe staré otrhané hadry a nechala jsem doma všechny své šperky a hodinky - aby mi je náhodou v nemocnici neukradli ;-)
V K-martu nás čekalo první překvapení dne - objednaly a zaplatily jsme dvě dámská růžová kola - i jaké bylo naše překvapení, když nám přivezli dvě pánská modrá kola... už jsem se teda viděla, jak tam za týden jedeme znovu, protože to prostě spletli... Ale naštěstí se jim to zřejmě nestalo poprvé, takže pro nás měli náhradní řešení - dali nám místo pánských kol dvě vystavená dámská kola - jedno růžové, jedno fialové - ale bohužel neměly nafouklé gumy.. Inu, což. Vzaly jsme milá kola a dotáhly je k nejbližší pumpě, nafoukly a vyrazily - pěkně podél moře, po chodníku.. naštěstí se tu dá všude jezdit po chodníku - sice vlevo, ale pořád lepší, než po silnici vlevo! A jak už jistě tušíte, dojela jsem ve zdraví a přežila svou první jízdu po dvaceti letech. Kola máme krásně uskladněná v naší skvělé garáži a už se těším, až zase vyrazím! Tak to by bylo pro dnešek vše, mějte se krásně - pište básně - mějte se blaze - v Austrálii není draze °-)) Brzy načtenou, Petra

Procházka po pláži

Dnešní dopolední vycházka po pláži...

A odpoledne zpátky :-)

Bicycle

Když jsme se rozhodovaly, na jaké místo do Austrálie pojedeme, tak jsem nechtěla do příliš velkého města, kvůli tomu, abych netrávila většinu dne na zastávkách a nebo v prostředcích veřejné dopravy. Prvních čtrnáct dní jak víte, jsme chodily pěkně pěšky 4 hodiny denně po pláži a bylo to úžasné. Teď, co jsme se přestěhovaly, jezdíme většinou kvůli úspoře času (občas z lenosti) autobusem ale není to ani příjemné ani spolehlivé (viz veřejná doprava) a tak od prvního dne co tu jsme sháníme kola - zatím bohužel neúspěšně. Je mi jasné, že si teď ťukáte na čelo a říkáte si, tak proč si ho normálně nekoupíte? Chápu, úplně chápu, myslela bych si to taky, proč si nedojdou do nějakého obchodu s koly a nekoupí si ho. Nedovedete si představit ty hrůzy co tu prodávají, typově to jsou kola Ukrajina, včetně blatníků, nosiče a velkého košíku vepředu na řidítkách, jen ve veselejších barvách, většinou ve všech odstínech růžové až fialové. Hmotnost zhruba tak 20 - 30kg pneumatiky šíře menšího traktoru a sedla velikosti křesel - asi aby se na ně ty naše zadnice pěkně vešly :-). Je sice pravda, že Petě, která seděla na kole naposledy prý někdy v minulém století, připadají retro kola sympatická a stabilní, ale snažím se jí odradit tím, že se udře, než popojede byť i po rovince prvních sto metrů :-). Další mínus je cena, která u těch nejlevnějších, což je zároveň, nejtěžších, nejširších a nejbarevnějších začíná cca na 500 dolarech. Všechna kola, včetně těch nejdražších jsou made in China a na internetu si je mohu objednat za cenu mezi 18-35 dolary za kus, bohužel minimální odběr je 500 kusů. Změnily jsme taktiku, koupíme si kolo v second handu, ale smůla, začíná sezóna a poptávka vysoce převyšuje nabídku, takže i když jsme už zaregistrované snad ve všech bazarových pořadnících na Gold Coast, tak zatím nemáme ani jednu odezvu. No nezbláznili byste se z toho? :-)

P.S. Uvítáme všechny rady od odborníků přes cyklistiku, na co se máme při výběru kola soustředit a podle čeho vybírat...nabídka místního obchodu viz obrázky :-)

Blake aneb lehce nabyl, lehce pozbyl :-)

Nedávno jsem Vám slíbila, že vylíčím jak jsem získala své první zaměstnání v austrálii, to jsem ještě netušila, že psát budu také o tom jak jsem přišla o svou první práci v austrálii :-). Ale popořadě, před 14 dny jsem obdržela sms zprávu s adresou a hodinou, kdy se mám dostavit na pohovor na pozici "House maid" naštěstní tady nedaleko na Surfers. V určenou minutu jsem stála před pěkným novým domem (6 pater, 6 apartmánů), zazvonila jsem a nějaký mužský hlas mi řekl, ať zmačku number six a buzz, tak jsem to udělala a nic. Za chvíli mi volal a něco mi vysvětloval do telefonu. Domnívala jsem se, že mě viděl kamerou, a že se rovnou rozhodl mě nezaměstnat ale jedno slovo z jeho povídání se mi zdálo povědomé a bylo to něco jako tři, tak jsem si řekla, dobrá, počkám tři - sedla jsem si na obrubník a čekala. Za chvíli se otevřely dveře a sympatický asi 28-35letý chlapík se na mě culil a volal ať jdu dál. Vzchopila jsem se a šla, vlezli jsme do polootevřeného výtahu a než jsem si stačila prohlédnout okolí vjeli jsme do apartmánu, naproti výtahu vodní stěna se stále tekoucí vodou (pro citlivější povahy trošku nevýhoda :-) a odtud ohromný obloukovitý prosklený prostor s výhledem na oceán.Asi jsem zapomněla zavřít pusu a poslouchat na co se mě můj potenciální zaměstnavatel ptá, ale byla to opravdu pecka. Zaslechla jsem jen 20dolarů per hour on hand. Kývla jsem a bylo to. Aparmán je to opravdu krásný, vedle už zmíněného obýváku uzavřená terasa s několikametrovou nerezovou stěnou na barbeque. Z ložnice, se jde do velké koupelny s vanou, která má ze dvou stran také výhled na oceán, další dvě koupelny už jen se sprchovými kouty, druhá ložnice a masážní místnost vše spojené chodbou s malým kinem pro dva. Všude bylo tak naklizeno, že jsem vůbec nepochopila co tam mám dělat, ale snažila jsem se alespoň pochytit, co mi můj šef říká a co asi tak po mě chce, ve finále to nebylo tak složité, utírala jsem obrubníčky kolem celého bytu, žaluzie a pak jsem parním strojem (který mi sice dal trošku zabrat, ale naučila jsem se to) vypařila všechny podlahy, nejhorší byla masážní místnost, protože černá lesklá dlažba je trošku podraz, ale když jsem po 3,5 hodinách odcházela tak se leskla-sviňucha. Svého zaměstnavatele jsem odhadla na homosexuála podle některých prvků a neuvěřitelného pořádku v bytě, ale zase jsem se spletla :-). Na příště jsem měla slíbené nějaké žehlení, to byla brnkačka, k tomu jsem vyprala pár praček a měla jsem uklidit nádobí z myčky, kterou když jsem otevřela, jedna sklenička se zaklínila za druhou a praskla, "no to jsem se zase předvedla" říkala jsem si. Co jsem rozbila, jsem zjistila až když jsem pootvírala skříňky v kuchyňské lince a chtěla začít uklízet - asi deset skříněk bylo plných ještě nerozbalených sad skla s nápisem Versace. "Tak a jsi bez práce Brychtová" myslela jsem si, ale prý "no problem Regina. Don´t worry!!" Nadšená, jakého mám bezva šéfa, jsem se těšila na další pracovní týden, ale můj šéf si mě asi nejspíš také nějak zvláštně oblíbil a v pondělí ráno mi od něj přišla nabídka na extra job - za 80 dolarů na hodinu, prý jezdí každé ráno 30km na rotopedu a potřebuje masáže. Poděkovala jsem mu a napsala, že to bohužel dělat nemohu, protože to neumím, ještě mě chvíli přemlouval, že je to lehké a že mě to rád naučí....ale neplácli jsme si. :-). P.S. Máme tu kamaráda, profi maséra, dělá to dvacet let za 65 :-) hrozně se tomu smál, prý půjde ke mě do učení...

RSA a RSG část druhá

Dnes nám dorazily výsledky našeho snažení, viz obrazová příloha. Vyfotila jsem jenom ty moje, Peťa si je právě odnesla zarámovat :-).

Správné odpovědi a vyhlášení vítězů - KVÍZ

Nastala slavnostní chvíle vyhlášení vítězů našeho malého soutěžního kvízu! Nejprve vám sdělím správné odpovědi :
Kvíz část 1. - správná odpověď je LOVELY - ve většině případů jste se trefili, gratuluji - česká povaha se prostě nezapře!
Kvíz část 2. - správná odpověď a vyluštění je na tomto obrázku :

A zde jsou slibované ceny a vítězové :

1. místo - bezplatný pobyt v našem luxusním apartmánu v obýváku - Iva, Ruda */
2. místo - večeře dle vlastního výběru v luxusním bistru Little Asia Restaurant (Pineas, Elanora, Queensland) - Gábina */
3. místo (za účast) - pracovní příležitost na Gold Coast, Queensland - úklid luxusního apartmánu na pozici volunteer - Andul, Pedros, Kickdurch */

*/upozorňuji, že letenky, chlast a cigára nehradíme

Děkujeme za vaši interakci a pro obrovský zájem vám brzy připravíme další kvíz! Načtenou a s některými i na viděnou se brzy těší Petra a Regina

Kitchen hand

Včera jsem měla v 6 hodin další pohovor, tentokrát se jednalo o pomocnou práci v kuchyni na páteční a sobotní směny. Po prostudování mapy jsem zjistila, že na domluvené interwiev musím z domova vyjet už o tři hodiny dříve, protože z asi 3/4 hodiny vzdáleného Pineas jede poslední autobus po čtvrté hodině a pak už nic. "Nevadí", říkala jsem si, pěkně si tam v klidu a včas dojedu, prohlédnu okolí, prostuduju jiné možné trasy a pak půjdu na pohovor. Ve tři jsem na Surfers nastoupila do autobusu a zplna hrdla jsem se řidiče zeptala, jestli jede do "Pínys", koukal na mě opravdu hodně divně, ale až z reakce nabitého autobusu mi došlo, že moje výslovnost asi nebyla úplně přesná. Ráda jsem po 3/4 hodině vystoupila a další půl hodinu čekala na přestupní linku. Nevím jak je to možné, ale ačkoli jsem se ze zastávky nehnula ani na krok a na vlastní oči jsem viděla všechny autobusy, které se o ni jen otřely, tak můj autobus č. 763 prostě nepřijel. Musela jsem si vzít taxi a na místo schůzky se nechat odvézt. Taxikář mě za 10 dolarů vyhodil kdesi mezi dálnicí a ničím, za kterým jsem po chvíli pátrání objevila golfové hřiště a sportovní halu a mezi nimi restauraci zvanou Little Asia- za barem stála milá slečna, která se ke mně hrnula a s úsměvem mě kamsi před sebou postrkovala. Aniž bych se pořádně stačila představit, stála jsem v malé kuchyni plné výparů, ve které pobíhali a kmitali tři lidé, austraslký starší pán a paní, jak jsem později pochopila - rodiče servírky a malajský šéf kuchař, který se tvářil hodně nerudně a na všechny jenom vrčel. V další vteřině jsem na sobě měla zástěru a manželský pár mi jeden přes druhého něco vysvětloval. Během toho mě dostrkali k obrovské vaně plné rozpáleného oleje a do ruky mi dali sekáček, který jsem sotva unesla. Přede mnou se začaly objevovat různobarevné lístky a já jsem zjistila, že připravuji asijské předkrmy vedle šéfkuchaře, který dělá hlavní jídla. Při asi 20té objednávce - mi paní řekla, ať vyndám z lednice dog (alespoň tak jsem jí rozumněla) dám ho do mikrovlnky na minutu rozmrazit, po té do rozpáleného oleje a rozsekat na kousky, udělalo se mi mdlo, psa jsem ještě v lednici neviděla, vyvalila jsem oči a začala koktat, že psa nemůžu - všichni se řehtali jak pominutí, vylovili z lednice kachnu a udělali co bylo třeba. Po dvou hodinách , kdy opadl nával v restauraci a venku už byla tma jako v ranci, moje interwiev skončilo stejně jako začalo, svlékli mi zástěru a řekli, že se ozvou a vyšoupli mě před restauraci. Jsem jako ve snu, dvacet km od domova stojím na opuštěné silnici, autobus (který mě stejně nevezme, protože smrdím jako stokrát přepálený olej z friťáku), jede až zítra ráno :-),nevěřím, že se to stalo... ale mám důkaz !!!!!!!

Žlutě označené položky pro Vás dnes připravoval pomocník šéfkuchaře Regina Brychtová :-)

Dvakrát a dost!

tak jsem se rovněž zařadila mezi pracující obyvatele Aussie, a opravdu to byl vydařený počin! Odpověděla jsem na inzerát, absolvovala zběsilý telefonát v australském slangu, absolvovala interwiev a dostala práci. V úterý jsem nastoupila na první místo v oboru cleaning... jj, je to tak.. uklízela jsem apartmány v nádherném objektu - asi padesát pater, mega výhled na celý Gold Coast - pláže, oceán, prostě krása... to se hned jinak pracuje... tak to byla ta lepší část. První den jsme uklízeli dva apartmány - já, taková mrňavá Indka a můj zaměstnavatel = otrokář. Bylo to zběsilý... nedalo se to stihnout. Údajně je časový limit na apartmán dvě hodiny pro jednoho, tak jsme jeden uklízeli dvě hodiny ve třech.. Chacha. Druhý den, ve středu jsme vyfasovali tři apartmány - to teda byl hukot, ale za čtyři hodiny jsme to stihli.. Ale jaké nastalo překvapení, když mi otrokář sdělil, že údajně nevykonáváme úklid correctly, a že už žádná práce není.. a peníze jsem z něj nevyrazila, prý mi je zaplatí v pátek - no, nespecifikoval který pátek, ale ještě mu dám do zítřka šanci, pak uvidíme, co s ním udělám..
Takže otázka pro vás - kolik procent mi dáváte šanci, že za svou první práci dostanu zaplaceno?
Tipujte a těším se na vaše názory na Petru - uklízečku... :-)
Brzy načtenou!

RSA a RSG

Jak už jsem zmiňovala níže, při hledání práce jsme velice rychle pochopily, že chceme-li být zaměstnané v oboru nám blízkém (např pub, bar, restaurace), musíme mít certifikát. Průzkumem inzerce jsme došly k závěru, že nejžádanější je tu tzv. RSA a RSG (Responsible service of Alcohol a Gamgling) , který se naštěstí dá absolvovat v kombinaci a během jednoho dne Vás vyškolí, napíšete si test a po jeho vyhodnocení dostanete certifikát poštou. V sobotu ráno jsme vstaly ještě mírně ovíněné z pátečního tahu po barech a s představou, že si zalezeme někam do zadní lavice a dospíme co potřebujeme. Jako již mnohokrát, naše představy byly na míle vzdálené skutečnosti. Zaplatily jsme každá 130 dolarů a vrazily do prázdné místnosti! Trošku mi zvedl náladu pohled na obrovský stůl, kde bylo připraveno několik lahví tvrdého alkoholu a jelikož jsem se domnívala, že budeme ochutnávat, neutekla jsem. Záhy jsme pochopily, že jsme jedniné dvě účastnice kurzu a že náš trenér Nicolas (učitel z Brisbanské univerzity, který zřejmě v životě nedal do úst ani kapku alkoholu) lahve přinesl jako odstrašující názorné pomůcky. Hlavní náplní čtyřhodinové nalejvárny byla identifikace opilé osoby a poskytnutí pomoci. Čtyři hodiny do nás urputně hustil to co u nás doma na první pohled pozná každé malé dítě a co jako obsluha baru musíme, pokud někoho takového kupodivu v baru objevíme okamžitě udělat. Chtěla jsem mu říct, že dle australského zákona je opilý každý čech včetně důchodců a dětí, ale Petra mě včas zarazila - nejspíš by omdlel. Podle místních pravidel je opilý každý muž, který vypije více jak jedno pivo za hodinu a žena, která vypije více jak jedno malé pivo za hodinu a pokud k tomu ještě jevíte známky opilosti, tak Vám jako obsluha musím nabídnout vodu, nealko nebo kávu a přivolat Vám pomoc = zavolat vašim přátelům (tady se nepředpokládá, že jsou také ožralí :-) nebo Vaší manželce :-)to mě opravdu pobavilo a nebo Vám zavolat taxi a poslat Vás šupem domů. Tak co, ještě máte chuť sem přijet :-)???

Něco pro ženy

Nedávno se Petry ptala kamarádka, co se tu nosí a jaká je tu móda. Hodně jsem přemýšlela jak to vyjádřit, ale nelze popsat nepopsatelné. Řekla bych, že ženy jsou tu co se týká oblékání hodně odvážné až bez zábran :-). Během dne je to vcelku norma přizpůsobená místnímu počasí, takže ty které mají volno jsou v šortkách, tílku, případně sukni, třitčtvtečních nebo normálních džínách, takové běžné trošku odlehčené, pohodlné oblečení. Po soumraku však dochází k neuvěřitelné proměně. Někde na blogu, ještě než jsme sem jely, jsem četla, že děvčata si večer do baru berou na sebe to nejlepší, co mají, no přála bych Vám to holky vidět. Jako Australanka totiž večer do baru nasadíte ty nejvyšší podpadky co se vyrábí, umíte-li na nich chodit budete výjimka a k tomu si vezmete tu nejmenší a nejratší sukni, případně šaty, které doma najdete. Pokud by žádné nekončily někde mezi pupíkem a klínem, tak doporučuji alespoň výstřih až k pasu. K tomu musíte mít výrazné, hodně velké tetování, klidně několik, s účesem se netrapte, učesaných je tu málo. Ale abych nebyla až přespříliš kritická, tak tu potkáte i opravdu nádherné dívky, ale všechny do jedné vypadají, jako by je exportovali z E55. Popisované oblečení na sobě mají všechny ženy, včetně těch méně hezkých a méně mladých - tedy zatím vyjma mě a Petry - večer nás poznáte snadno, jsme jediné dvě nepotetované v džínách, tričku a podpadcích pod dvacet cm. Shrnula bych to tak, že v Austrálii jsou ženy, které netrpí žádnými předsudky ani nemají žádné komplexy. A jestli se trápíte něčím tak zbytečným jako je postava, případně věk, vykašlete se na to vezměte sebou "nejleší "oblečení co máte a přijeďte ho provětrat :-)).