Kitchen hand

Včera jsem měla v 6 hodin další pohovor, tentokrát se jednalo o pomocnou práci v kuchyni na páteční a sobotní směny. Po prostudování mapy jsem zjistila, že na domluvené interwiev musím z domova vyjet už o tři hodiny dříve, protože z asi 3/4 hodiny vzdáleného Pineas jede poslední autobus po čtvrté hodině a pak už nic. "Nevadí", říkala jsem si, pěkně si tam v klidu a včas dojedu, prohlédnu okolí, prostuduju jiné možné trasy a pak půjdu na pohovor. Ve tři jsem na Surfers nastoupila do autobusu a zplna hrdla jsem se řidiče zeptala, jestli jede do "Pínys", koukal na mě opravdu hodně divně, ale až z reakce nabitého autobusu mi došlo, že moje výslovnost asi nebyla úplně přesná. Ráda jsem po 3/4 hodině vystoupila a další půl hodinu čekala na přestupní linku. Nevím jak je to možné, ale ačkoli jsem se ze zastávky nehnula ani na krok a na vlastní oči jsem viděla všechny autobusy, které se o ni jen otřely, tak můj autobus č. 763 prostě nepřijel. Musela jsem si vzít taxi a na místo schůzky se nechat odvézt. Taxikář mě za 10 dolarů vyhodil kdesi mezi dálnicí a ničím, za kterým jsem po chvíli pátrání objevila golfové hřiště a sportovní halu a mezi nimi restauraci zvanou Little Asia- za barem stála milá slečna, která se ke mně hrnula a s úsměvem mě kamsi před sebou postrkovala. Aniž bych se pořádně stačila představit, stála jsem v malé kuchyni plné výparů, ve které pobíhali a kmitali tři lidé, austraslký starší pán a paní, jak jsem později pochopila - rodiče servírky a malajský šéf kuchař, který se tvářil hodně nerudně a na všechny jenom vrčel. V další vteřině jsem na sobě měla zástěru a manželský pár mi jeden přes druhého něco vysvětloval. Během toho mě dostrkali k obrovské vaně plné rozpáleného oleje a do ruky mi dali sekáček, který jsem sotva unesla. Přede mnou se začaly objevovat různobarevné lístky a já jsem zjistila, že připravuji asijské předkrmy vedle šéfkuchaře, který dělá hlavní jídla. Při asi 20té objednávce - mi paní řekla, ať vyndám z lednice dog (alespoň tak jsem jí rozumněla) dám ho do mikrovlnky na minutu rozmrazit, po té do rozpáleného oleje a rozsekat na kousky, udělalo se mi mdlo, psa jsem ještě v lednici neviděla, vyvalila jsem oči a začala koktat, že psa nemůžu - všichni se řehtali jak pominutí, vylovili z lednice kachnu a udělali co bylo třeba. Po dvou hodinách , kdy opadl nával v restauraci a venku už byla tma jako v ranci, moje interwiev skončilo stejně jako začalo, svlékli mi zástěru a řekli, že se ozvou a vyšoupli mě před restauraci. Jsem jako ve snu, dvacet km od domova stojím na opuštěné silnici, autobus (který mě stejně nevezme, protože smrdím jako stokrát přepálený olej z friťáku), jede až zítra ráno :-),nevěřím, že se to stalo... ale mám důkaz !!!!!!!

Žlutě označené položky pro Vás dnes připravoval pomocník šéfkuchaře Regina Brychtová :-)