Rok v Melbourne

Včera to byl přesně rok co jsme odletěly z Prahy a zítra je to přesně rok, co budeme v Melbourne. Taková dvě malá výročí. 

Když jsem včera přišla domů, tak za dveřmi na mě čekal balíček, plný úžasných věcí, Hani díky... byly v něm například Fidorky, Studentská pečeť, Kofila, Margot, Banánky v čokoládě... wow... ale taky Respekt, cédéčko Navarrový a další jiný báječný věci.. Tak to bylo takové hezké připomenutí toho, jak jsi mě před rokem vezla na letiště. Ještě jednou dík. 

Zítřejší roční výročí oslavíme po Melbournsku - jdeme na footy! Strašně se těším, protože je to už SKORO finále, takže předpokládám, že MCG bude vyprodaná a zažijeme stotisícihlavý dav fanoušků. A taky zejtra hraje můj tým, Sydney Swans. No já vím, že jsem ještě nikdy nebyla v Sydney, ale když jsem tyhle chlápky viděla poprvý hrát, tak to byla láska na první pohled... Takže bydlím rok v Melbourne, které má devět footy týmů, ale fandím týmu ze Sydney - ta má v tuto chvíli tým jenom jeden. A pevně věřím, že to letos vyhrajeme! Určitě vám napíšu, jaký to bylo!

Dneska jenom krátce, je už pozdě a musím jít spát, abych byla na zítřek čerstvá... haha... takže jenom ještě malá poznámka pro Éčko - já jsem sice napsala, že přijedem v březnu, ale možná sis nevšiml, že jsem nenapsala rok :-)

Tak pa, lidi, brzy zase načtenou!

Petra

Wake in Fright

Minulý týden jsem se věnovala Mistrovství světa v atletice. Austrálie a zvláště Melbourne je nazývána zemí respektive městem sportu, ale za sport je tu považováno rugby, footy, kriket, surf a sem tam na milost vezmou tenis. Nicméně od doby co máme našeho spolubydlícího Rommiho, který je Ind a bohatší než my, tak můžu sledovat i sportovní kanály, protože Rommi nám zapůjčil set-top-box... jupííí. A Australáci se kupodivu překonali a dávali atletiku každý den pravidelně. Hitem šampionátu se pro mě nestal Bolt ani Bára Špotáková, ale kupodivu Rommi. Jak se tak dívám na rozběhy mužů na sprint, Rommi projde kolem televize a sdělí mi: Petra, black people are very quick! Haha.. no abyste tento vtip řádně vychutnali, musím vám Rommiho vyfotit a ukázat...

Ještě teda k Melbourne - město je nazýváno městem sportu (rozuměj Australian Open, Formule 1, Grand Final AFL), módy a jídla. Tak sport jsem tu okusila AO bylo úžasné a zažiju ho ještě jednou příští rok! Formuli 1 taky a dá-li Bůh, tak příští nebo přespříští víkend se podívám i do MCG na nějaký ten zápas footy naživo, 

Ale to není to hlavní, co jsem vám dneska chtěla napsat, chtěla jsem se s váma rozdělit o jeden filmový zážitek, australský film z roku 1971 Wake in Fright nebo taky Outback u nás pod názvem Zapadákov. Po shlédnutí tohoto filmu a skoro dvou letech života v Austrálii se mi určité věci propojily... no nebudu to prodlužovat, ten film je prostě šílenej a na některý scény z něj asi nikdy nezapomenu a zcela určitě se na něj nebudu dívat znovu! Předpokládám, že naše intelektuálně vzdělaná mládež film zná a viděla ho, na csfd má 84%, ale doporučuji se na něj dívat pouze v případě, že nervy jsou v pořádku a jste řádně odpočinutí. A taky ne moc najedení, vraždění klokanů je fakt silná scéna! Občas mám takový filmy, na který musím pořád myslet nebo aspoň na některý scény z nich, a tenhle k nim teda rozhodně patří. 

A teď speciální odstaveček pro Andul - neboj, to strašně uteče a jsem doma, tady čas běží jako blázen! A ještě ti přidávám svůj dnešní horoskop, to jsem se fakt pobavila a zasmála a asi ti teda zavolám!

Můj horoskop na 10.9.2011 - Beran
Kdo by byl sám a mlčel, když kolem je tolik příležitostí k rozhovoru? Nejlepší spojence najdete mezi Lvy, se kterými se můžete houpat na vlnách. Vlny dálkového spojení internetu nebo mobilních telefonů dokáží přemostit rozdíly mezi vzdálenými hvězdami i rozdílnými povahami lidí. Pokud se s někým dohodnete, vaše spojenectví může být trvalé.

Tak přátelé, mějte se jak chcete, to je ostatně vždycky nejlepší, užívejte všeho a žijte svý sny.

Brzy načtenou. P.

Bushpig and retard

Tak takovou záplavu komentářů jsem opravdu NEČEKALA! Jak radostné.. úplně tady štěstím pláču a i jinak jsem bez sebe... hehe.. njn, vím, že jsem líná, ale na vině je taky náš prachbídnej internet, kterej po odstěhování se z města je prostě tak pomalej, že mám občas pocit, že do gůglu dojdu rychleji pěšky!

Určitě jsem se už někdy v předchozích článcích zmiňovala o Radkovi, jednom známém, kterého tady máme, potkali jsme se náhodou, jenom pro připomenutí, Radek neboli Ráďa z Melbourne (jak sám sobě s oblibou říká) je Čech, mámu má Australanku a v Autrálii žije něco přes dvacet let. Ráďa je prostě Ráďa. Neodolatelný, úplně nejvíc inteligentní ze všech a tak. Ráďa nás asi před třemi týdny nebo před měsícem vzal ven, na St. Kildu do baru, na nějaký zlevněný pivo. Pivo nebylo špatný, ale jinak docela nuda, takže nakonec nás odvezl do podniku s názvem Mathew Flinders v Chadstone - kousek od nás a to teda bylo něco! Hrála tam živá kapela, pro nás úplně mega-zážitek, protože o živou muziku je v Melbourne opravdu nouze, panáky nebyly tak moc drahý a v osazenstvu převládali chlapi, dokonce v přijatelné věkové kategorii (rozuměj - ani moc mladý, ani moc starý). Regina mě okamžitě ponechala na pospas Radkovi, který mi neustále ukazoval nějaká děvčata nebo ženy a o každé říkal, že je bushpig, to je jeho oblíbené slovo. Není to pochvala. Koneckonců, mě osobně Ráďa nazývá bojlerem, taky fajn. Když jsme tedy ohodnotili všechny ženy, omluvila jsem se a vydala se jakoby na záchod a skončila na baru, kde se se mnou začal bavit nějaký typ. Typa usilovně balila blondýna, která s námi seděla u stolu, nicméně on nezabral a snažil se mi imponovat například slovy - je v tobě něco německého - já odvětila no to víš že jo, když můj táta je poloviční němec a tak podobně naše konverzace pokračovala. Pak jsem typa představila Regině a Radkovi, a hádejte, jak ho Radek nazval? No ano, retard. Takže po příjemné sobotní noci strávené ve společnosti bushpigů a retardů jsme se nechali Ráďou odvézt domů a teď už do MF chodíme samy bez něj. 

Ale druhý den se Ráďa předvedl v lepší barvě a vzal nás opět na St. Kildu do přístavu, kde jsme čekali na západ slunce a na tučňáky.. to si neumíte představit, opravdu jsem viděla tučňáky naživo, ne v zoo a vlastně ve městě! Jsou strašně srandovní, plavou pod vodou a pak vylezou na kameny, kde na ně čekají jejich mláďata a krmí je. Malinký tučňáčky jsme taky viděli, jak postupně zapadalo slunce tak začali tak jakoby pískat a volat ty svý rodiče, no to bylo fakt pěkný! Ještě bych se tam na ně chtěla někdy podívat a vzít foťák, ale ono se nesmí fotit s bleskem, protože ti malí tučňáčci by mohli oslepnout... 

Tak to by bylo pro dnešek všechno, je skoro čas se začít připravovat na páteční návštěvu hospody, 

dík za všechny ty komentáře a mějte se skvěle.

Vrátím se v březnu příští rok.

Nejsem hubená, jsem bojler, ale poprosím Reginu, aby mě teda vyfotila, nicméně se obávám, že se bude bát, aby jí nepraskla čočka ve foťáku.

Pište mi. Stejská se mi. Brzy načtenou. P.