Nestíhám!!!

už jsem pěkně dlouho neslyšela tuhle větu - říkal jí jeden můj kolega v práci, když jsem ještě měla své období kariéry ve stavebních spořitelnách. Vždycky jsme se mu s Karkulí strašně smály, protože to říkal venku před barákem v kuřárně, když si zapaloval několikátou cigaretu za sebou. Jo, jo... a dneska vlastně ani nevím, co s ním je, přitom to bylo fajn přátelství. Lidi prostě mizí a zapomínají. Možná je to i moje vina, že se pořádně nevěnuju svým přátelům a jsem tady, hlavou dolů... a k tomu teda nestíhám.. no nestíhám akorát psát blog. Dokonce se mi podařilo i udělat jednu fotku pro vás z minulého pátku, mám k tomu připravený blog special, ale teď zase nemůžu najít foťák a Regina odešla do města nakupovat, takže se jí nemůžu zeptat. A taky nemůžu moc štrachat, protože naše nová spolubydlící spí.. pracovala dlouho do noci, ani nevím, kdy přišla, takže jí nechci rušit. Ano, je to tak. Od pondělí máme novou spolubydlící - flatmate nebo flatm8 jestli chcete :), je to Pamela a je to děsně fajn. Výhodou je, že teď mluvíme i doma anglicky, protože Pam je z Chile. Přestěhovala se k nám z Gold Coastu, protože tam nemohla najít práci. A co myslíte tady? Začala pracovat hned druhý den, co přijela. Melbourne je prostě super na práci. Fakt. 

Takže minulý víkend jsme strávily uklízením a vyklízením našeho bytu, taky jsme ještě donakoupily nějaký nábytek od sousedů Rusů, kteří se odstěhovali do Kanady a na závěr nám dali spoustu krásného nádobí a gauč zadara :-) to jsme šikovný, co? Už se nemůžeme dočkat, až to zase všechno budeme prodávat a vyděláme na tom... Život ve třech v našem bytě je v pohodě, my máme každá svou ložnici a Pam má obývák, ale stejně pořád sedíme na balkóně a kecáme a kouříme a popíjíme víno nebo vodku - no vodku jsme dopily ve čtvrtek, takže adieu, teď nastanou časy červeného vína. Ale to je tady pořád úžasné, takže nic tak strašnýho se neděje.. 

Taky jsme tenhle týden měly naposledy školu, v pondělí jsme psali závěrečný test o ochraně životního prostředí, fakt sííííla... v úterý už jsme nešly a ve středu Regina jenom vyzvedla závěrečné hodnocení a máme prázdniny, jupíííí! Nemusíme psát assesementy a nemusíme psát testy a nemusíme jezdit do Docklands! A můžeme ještě víc pracovat! Já jsem tak šťastná! 

Ne, nebojte se, nejsem ještě úplný blázen :-) ale těším se, že se třeba konečně podívám na moře, ještě jsem ho neviděla, co jsem v Melbourne, jenom z vlaku. O víkendu je většinou hnusně, jenom ten minulý byl krásný, ale to jsme zrovna musely připravovat náš byt na příjezd Pamely. Tak třeba příští víkend bude líp.. 

To je pro dnešek vše. Budu se snažit polepšit a psát častěji, přidám i tu fotku... mějte se krásně, nezmrzněte mi v Čechách a brzy zase načtenou... Petra

Tak co tu máme novýho...

... celkem nic moc.... Přátelé, řeknu vám, zlatej Queensland! Já sice miluju Melbourne (vzkaz pro Lenku Melbourne Melbourne Melbourne - není to tak složitý, když si to napíšeš víckrát za sebou).. je to krásný město, velkoměsto a to já mám ráda, ale lidi jsou tu jiný. Takový jako studený, fakt.. A taky, pravda, na zábavu moc času nezbývá! Už je mi to skoro trapný psát, ale prostě pořád PRACUJEME. Jako draci.. Tenhle týden dělám každej den včetně soboty, no hrůza! Minulej tejden jsem se flákala, pracovala jenom tři dny v týdnu, takže teď si to fakt dávám. Ale zase mám novýho klienta, a to vám musím říct, má nádhernej byt v centru - pět minut od mého bytu, ale on narozdíl od nás má třípatrový mezonet s výhledem na Southgate a je to prostě něco úžasnýho. Celý byt je prosklený (už se těším, až budu mýt okna :-(), a každé patro je doslova obehnáno terasami, no nádhera... Tenhle byt a pak ještě jeden dům ve West Melbourne prostě miluju - to je radost tam uklízet! Jo, já vím, že pořád píšu o uklízení, ale co vám mám psát.. My už jsme dokonce s Reginou dopadly tak, že sedíme na našem balkónu, koukáme na budovu Filharmonie a povídáme si o našich klientech - jak zase měli zapatlaný ty svý zrcadla, který mají všude ale jako že všude, jsou úplně úchylný na zrcadla, nebo o skleněných stolcích, které nejdou vyčistit a tak. Pak se tomu děsně smějeme, ale je to spíš takové zoufalé smání se... Už nemáme žádné nehty, já mám spoustu modřin, jak se pořád o něco omlacuju - což je u mě normální i doma, kde to znám, což teprve v těch deseti domech nebo bytech, který ještě tak moc neznám, ale to jsem na tom ještě pořád dobře, protože Regina má totálně žluté ruce. Asi z toho věčnýho mytí nádobí, ale je to fakt dost hrozný.. Jsem jí říkala, ať lidem říká, že neměla ruce a že si koupila nový v Číně a dala si je transplantovat, ale jí se to nezdá vtipný... No, mezi náma, ona má žlutý ruce a já zase vyrážku na celým obličeji, asi z těch čistících prostředků a z toho prachu, takže opravdu jsme úžasný kočky. Za čtrnáct dní nám pomalu končí škola a budeme mít pět týdnů prázdnin, zřejmě si přiberu ještě nějaký další úklidy :-) abych se tady jako nenudila.. Taky jsem začala psát knihu o Austrálii, mám už skoro první kapitolu hotovou, ale nevím, jestli se to teda někomu bude chtít číst - začátek je docela dobrej, o Gold Coast a Brisbane a tak, ale až přejdu na uklízení v Melbourne, tak se to spíš změní v příručku o čistících prostředkách a mopech a různých způsobech uklízení. Ale každopádně jsem profesionál, to se musí nechat. Klienti o mnou uklizené koupelně říkají, že je spectacular.. to byla teda asi moje největší pochvala minulý týden, jo a navíc jsem dostala deset časopisů v hodnotě devadesát dolarů... Docela dobrých, protože je v nich pěkná angličtina a dobře se mi to čte.. Jinak tipy dostávám stále jenom od Skotky a Slováka, tak tomu se vždycky směju... ale jsou na mě hrozně hodní a příjemní, Slovák (co nemluví vůbec slovensky protože je tady od 6 let) dokonce trvá na tom, abych si s ním po úklidu dala pivo... no nevím, co s tím budu dělat, protože je mi to trochu trapný, ale tak uvidím v pátek. Takže to jsou tak novinky tady od nás. Je úterý večer, 9. listopadu, můj bývalý šéf slaví dnes narozeniny - takže mu přeju všechno nejlepší - ale stejně tenhle blog nečte, tak je to jedno, a já jdu vypracovávat úkoly do školy. Mám před sebou dvě produktové prezentace - easy peasy, na to se i docela těším a jeden nějakej report, na ten se teda netěším... A co vy tam doma, daleko.. co děláte a jak se vám daří? Koukejte mi napsat, já se snažím psát každej týden! Takže co novýho v DB, Praze, Hředlích a Anrathu? Z Litoměřic dostávám zprávy pravidelně, každý týden...

Jo a ještě jsem zapomněla, Richarde, doufám, že ti došla moje gratulační smska... jestli ne, tak pošli adresu, já vám pošlu pravý australácký přání! 

Všichni se mějte, myslím na vás a zase brzy načtenou!

Petra

Melbourne Cup

Tak nám nastal listopad... těšila jsem se, že už bude teplo a ono teda pořád nic moc, Regina stále chodí v kozačkách a já zase ve svetru a v kabátě. Teplo bylo akorát v pátek, kdy jsme vyrazily na večírek do čtvrti South Yarra. Večírek teda nic moc, ale jídlo bylo dobré, tak jsme si to chvilku užily, pokoukaly na místní krasavce a krasavice a vydaly se do kasína, jako ostatně vždy.... Tam aspoň hraje živá muzika.. Teda řeknu vám, že Victoria je fakt slabá na živou muziku, to v Queenslandu to bylo něco jinýho... Tak se hrálo skoro každej den a skoro všude. Tady je to bída.. nebo jsme prostě ještě nenašly ty správné podniky.. Celou sobotu a neděli pršelo, takže na balkóně máme zase bazén, ve kterém nám plavou vajgly, no fakt nechutný.. Snažila jsem se to dneska uklidit, ale když zase začalo pršet, tak jsem to vzdala. 

S listopadem teda nepřišlo slibované teplo, ale zato přišel Melbourne Cup. A to je teda něco! Je to dokonce státní svátek, takže dneska bylo volno, nešlo se do školy a nepracovalo se. A Australáci nedělali nic jinýho než čuměli od rána na televizi nebo byli na závodišti a sázeli na koně jak šílený... Jsou to fakt děsný gambleři. Vždycky jsem si chtěla zahrát ruletu a Black Jacka v opravdovým kasínu a o prachy, ale když to tady vidím, tak mě přešla chuť. A to jsem se vždycky bála, že budu závislá na hře. Tak teda nebudu, aspoň v Austrálii určitě ne. Jinak tady moc novinek nemáme, pořád chodíme do práce a do školy anebo děláme doma nějaký assessementy do školy, takže nic moc zábava. 

A co je u vás novýho? Zdá se mi, že jste na nás úplně zapomněli, a to nejsme pryč ještě ani rok! Byly jsme přece dva měsíce doma... Tak napište něco.... těším se na zprávy z domova a brzy zase napsanou. Petra