Třídní sraz

Včera se konal sraz spolužáků základní školy, je to 27 let co se naše cesty rozešly. Nevím jak je to možné, prožila jsem s Vámi jenom 4 roky ve školních lavicích – ve srovnání s časem, který jsem trávila s mnoha kolegy v průběhu let v zaměstnání, je to hodně málo, ale přirostli jste mi k srdci mnohem víc, než kdokoli jiný, koho jsem v životě potkala.
Hned na začátku mě odzbrojila upřímnost a otevřenost s jakou jste mluvili o tom, co Vás v životě potkalo. Zarazilo mě, že většina holek, vedle našich kluků působí jakoby plaše, ale pak mi došlo, že kluci převzali slovo úplně automaticky a celý večer, nás bavili - jeden po, občas i přes :-) druhého vyprávěli historky a příběhy takovým způsobem, že i my – méně plaché jsme je s chutí nechaly a jen jsme se smály :-). Atmosféra na srazu mi připomněla, že v naší třídě byli kluci nejen těmi, kteří nás zlobili a pošťuchovali, ale že byli našimi dobrými kamarády, ochránci, baviči - naši kluci ve třídě, byli prostě chlapi už tehdy a ani 27 let jim na jejich mužnosti nic neubralo ….. kluci díky.