Letíme....

mohou se sny stát skutečností? Tak jsem vždycky přemýšlela a nevěděla a najednou je to tady – po měsících diskuzí a příprav a prověřování a zjišťování LETÍME… Trasa je jednoduchá a jasná – Praha – Soul – Brisbane. Díky Hani za odvoz na letiště a taky cestovní balíček a rady – to loučení pro mě bylo těžké a smutné, bude se mi strašně stýskat, vlastně už teď se mi stýská, ale já to dám!
Nedokázala jsem sbalit požadovaných dvacet kilogramů do zavazadla, ale naštěstí Regina je pořádná, takže jsem nadváhu nemusela platit, protože jsme se odbavily společně a vyšlo to… Musím říct, že v podstatě vše vycházelo nad plán dobře – nástup na palubu letadla se zpozdil jenom o deset minut, a poprvé v životě jsem jako první vstoupila do letadla, to se mi ještě nikdy nepodařilo. Měly jsme sice dvě místa na čtyřce, ale dvě spolucestující Korejky si našly jiná sedadla, takže pohoda – prvních deset hodin jsme tedy strávily pohodlně, cesta dost utekla – ani nevím jak a byly jsme v Soulu. Ještě jsme se stihly seznámit s dámou, která na GC žije již tři roky, ale anglicky uměla asi tak jako my… nicméně nám dala vizitku a máme se ozvat… Na letišti jsme strávily čekáním na další let asi osm hodin – převážně chozením, taky jsme si pronajaly sprchu – to bylo velmi příjemné.. zkusily jsme korejský fast food a kafe ze Starbucks – standardní kvalita. Bohužel v Soulu nefungují české mobily – žádný z operátorů nemá s Koreou smlouvu, takže jsme se vydaly hledat internet a po trošce zápasu s korejskou klávesnicí se nám podařilo odeslat maily, abychom o sobě daly vědět. A pak už další pokračování letu – horší místa- pouze dvě, ale zato u okénka, jídlo bylo lepší, a zase to tak zázračně uteklo…. V Brisbane nás čekala pasová kontrola – úplně v pohodě, byla jsem v šoku, že rozumím!!!! Fakt to šlo! Zažila jsem sice dost strachu při celní kontrole, která je v Aussii opravdu drsná – mají několik cest – rentgen, osobní prohlídka, K 9 – kontrola psem a ještě bůhvíco.. fakt jsem měla nervy, že mi ty pašovaná cigára zabaví – dá se dovézt 250 cíg, a my obě měly po dvou kartonech plus nějaké ty krabky ještě navíc… ale vyhodnotili nás na jídlo a poslali cestou psa = K9 – absolutně v pohodě, pes k nám ani nečuchnul… a byly jsme venku! Rychle jsme vyběhly před letištní halu, bylo asi osm hodin ráno, svítilo slunce a konečně vzduch! Po dvou dnech strávených v letadle nebo v letištní klimatizované hale fakt úleva…. S trochou štěstí jsme našly i náš odvoz – řidič Ian byl sympaťák, zase jsme mu rozuměly, když ne, tak se snažil říct nám to jednodušeji.. opravdu to šlo… radost…. Cesta z Brisbane na GC trvá asi 70 minut, ovšem vlevo… když jsme mířili na první kruhový objezd vlevo, zavřela jsem oči – je to divnej pocit… Jako bonus nás Ian provezl kolem pláží a bylo to teda něco! Je to tu krásné! Všude tu je moře a slunce a pláže a dost pohoda!!! Všichni jste měli pravdu!!!
Souhrn cesty – uteklo to docela rychle, časový posun je matoucí, protože vyletíte za tmy a letíte do světla – vlastně nám ukradli jedno dopoledne, nicméně dá se to přežít.. z celého letadla nás bylo maximálně dvacet z Evropy.. a Korejci měli většinou roušky – dost zábavné na ně koukat, moc jsem to nepochopila, jak spí v roušce… a ještě jako bonus – smoking area na letišti v Soulu – bydlet tam měsíc, tak je ze mě nekuřák – je to dost nechutné – malinký prostor, ve kterém jsou popelníky a magické koule, které filtrují vzduch a je tam úplně narváno, takže cígo ani nechutná a člověk smrdí, jak kdyby se koupal ve výtažcích z vajglů… fuj hnus… takže to je vše o letu, a zase brzo načtenou… P.