Tak koukám, že jsem pěkně dlouho nepsala, stejně tak dlouho, jako jsem si nedobila kartu na ježdění tramvají, respektive místní hromadnou dopravou. To mi teda dneska řekl revizor, který mě chytil, jak jedu na černo. Dělala jsem debila, takže se nic nestalo a jela jsem dál. V Melbourne totiž nasadili nový systém na placení jízdného - jmenuje se to miky card a je to kartička, na kterou si pošlete nebo přes takový automat dobijete peníze a pak vždycky v tramvaji, autobuse nebo metru přiložíte ke čtečce a strhne se vám jízdné. Jízdné je tady drahé, takže jsme záhy usoudily, že zkusíme jezdit na černo, protože jsme přišly na to, jak obejít systém. Nejde to jenom v metru, tam se přes turnikety s kartou v mínusu nedostanete, ale v buse a tramvaji to funguje. Až teda na ty revizory. Obě jsme již měly to štěstí a obě máme stejnou historku - poslala jsem peníze včera přes internet, nechápu proč tam ještě nejsou... Ale moc příjemný to teda nebylo. O tom jsem ale nechtěla psát. Chtěla jsem vám sdělit, jak pokračuje naše pracování tady v Melbourne. Rozhodně tu teda nouze o práci není, dokonce jí už musíme odmítat, není prostě čas. Regina pokračuje v báječné kariéře kitchen hand, kde den ode dne povyšuje a dostává víc úkolů a víc práce, takže na mytí nádobí si brzy budou muset někoho najít, a já mám zase své úklidy. Moje agentura začala fungovat, ale docela mě prudí. Nicméně mi dohodili některé fajn klienty, například včera jsem měla Skotku a Slováka, a dokonce jsem dostala svoje první dýško tady - od Skotky!!! Slovák je tady od šesti let, takže se mnou odmítl mluvit slovensky nebo česky, ale byli hrozně příjemní a hlavně spokojení.
Jo, a co jsem zapomněla, ozval se Errol! Nojo, byla jsem u něj minulý týden, taky je happy s mým úklidem. A ještě díky Regině, která poctivě sledovala inzeráty jsem našla úžasný job - rodinu s třema dcerama, vlastně je to asi jenom matka a tři dcery, ale ta nechce uklízet jako vytírat a mýt koupelnu a tak, ale chce, abych jí dávala prádlo do pračky a do sušičky a žehlila a uklízela pokojíky jejích tří dcerušek a za to báječně platí.... Takže to bylo fakt štěstí.. Akorát teď nemůžu v noci spát - pořád myslím, jak to zvládnu, protože mám těch úklidů strašně moc a taky nevím, jak dlouho mě to bude bavit... no uvidíme... Každopádně Melbourňani mají úžasné domy - fakt nádherné, jsem z nich nadšená - každej je trochu jinej a jeden hezčí než druhej, tak to se pak taky jinak uklízí. A hlavně jsou strašně vděční a příjemní. Tak doufám, že jim to dlouho vydrží.
S Reginou se skoro nevidíme, já dělám přes den, ona večer. Máme doma roster, abychom věděly, kdy se potkáme :) to jsme teda dopadly... Zrovna dneska jsme seděly na balkóně a říkaly si, jak to bylo fajn nedělat nic. Teda, samozřejmě jsme nadávaly že není práce.... a teď zase nadáváme, že je moc práce... No jo, není nad zlatou střední cestu.
V Melbourne byly nádherné dva dny čtvrtek a pátek - svítilo sluníčko a bylo vedro.. dokonce jsem se trochu připálila.. Ale dneska od rána zas lilo a je děsná zima. Roční období se tady opravdu vystřídají během jednoho dne a to jsem tomu nechtěla věřit, když mi to v Queenslandu říkali...
Tak já si jdu na chvíli lehnout, v noci jsem nemohla spát a večer se chystám ven. Ještě vám dlužím slíbený díl Melbourne, Melbourne, ale k tomu potřebuju foťák a udělat nějaké fotky, abyste věděli, co se mi tady tak líbí.. takže to ještě asi chvilku potrvá. No a taky je na řadě jedna zajímavá kapitolka, a to jsou muži v Melbourne. Takže malá ochutnávka, abyste se těšili na příště - všichni chlapi v Melbourne jsou prcci. No jo, prostě nevyrostli. Takže když si vezmeme podpatky, jsme rozhodně největší ze všech. Připadám si tady jako obr Koloděj... a s tím se samozřejmě pojí spousta dalších příhod... ale to zase až někdy jindy...
Mějte se krásně! Těším se brzy načtenou.
Petra
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat