17.listopad po dvaceti letech

Musím Vám vylíčit zážitky z dnešního dne, bylo to opravdu maso :-). Ráno když jsme se potkaly s Petrou mezi dveřmi, jsme si v rychlosti sdělily co máme v plánu a Peťa mi dala za úkol ať vymyslím jak budeme večer slavit 20té výročí. Protože měl být pěkný pařák, tak jsem chtěla včas dojet na kole do Southportu do bazénu a cestou zpátky se stavit v knihovně pro nějaká DVDčka a knížku. Peťa měla naplánovanou vyjížďku k pláži a wolking. Vyrazila jsem a asi po dvou, třech kilometrech mi šlapání hodně, hodně ztěžklo a když jsem sesedla, zjistila jsem, že z mojí přední pneumatiky trčí kus střepu a je úplně prázdná. S sebou jsem měla asi dvacet dolarů a v košíku (Jimmie) těžkou tašku. Doprčic, to je v pytli, co budu dělat, myslela jsem si, no nedá se nic dělat nějak to dotlačím do Southportu (cca 5km) tam je servis, ale nevím jestli mám dostatek peněz. Tak jsem zavolala Peťe, ta zrušila svoji naplánovanou procházku po pláži, vzala kreditní karty a řekla ať tlačím, že mě najde. Tak jsem tlačila, bohužel po asi 200m mi pneumatika z kola uplně slezla a zůstala bezmocně viset vedle ráfku. Už se nedalo ani tlačit, opřela jsem to o klandr - jediný který tam široko daleko byl, z jedné strany moře z druhé parkoviště a jala jsem se prohlížet zdali by ta potvora gumová nešla z toho kola nějak vyvlíknout. Pravda je, že na kole doma sice občas jezdím, ale pneumatku jsem ještě nikdy nevyměňovala, takže mě překvapilo, že k tomu abych tu gumu sundala, budu muset to přední kolo nějak odšroubovat, bez nářadí, se mi to zdálo celkem nemožné. Mezi tím mě Peťa ze zázemí informovala, že už už vyráží, jen co se jí podaří odstranit krém z očí, který si tam v tom spěchu nechtěně vetřela. Tak to je super, Peťa oslepne a já tady chcípnu na té výhni u píchnutého kola. No musela jsem vypadat dost nešťasntně, protože se ke mně přihrnul nějaký chlapík a ptal se co mám za problém. Ručně jsem mu vysvětlila, že bych potřebovala klíč na kolo. Zeptal se mě kde bydlím, odpověděla jsem, že na Surfers a on, že mě odveze. Popadl moje kolo a nesl ho po parkovišti, klusala jsem za ním a blekotala, že bych radši do Southportu do servisu. Hodil kolo na korbu malého náklaďáčku a už jsme jeli. V servisu mi vyměnili plášť během několika minut a za pár dolarů, ještě mi zbylo na vstup do bazénu, kam za mnou Peťa za chvíli bez nehody dorazila. Nevím, jestli jí na rychlosti přidala plná dávka 16tky UV faktoru v obou očích a nebo se snažila ujet oddílu místních skautíků, kteří když ji zahlédli nadšeně skandovali "pink bike, pink bike", ale byla fakt rychlá.

No ale představte si, že ten můj zachránce, který se naštěstí jel ráno vykoupat do oceánu a pak mě sebral u cesty, mi, když jsem mu řekla, že jsem z České republiky povídá, no tak to vy máte dneska výročí....Dvacet let... vidíte jak jsme tu populární :-))