To je tedy jízda :-)

Jak se jezdí v Aussii asi všichni víte - vlevo. To že nám zpočátku dělala problémy i chůze po místních komunikacích, kde je poměrně dost velký provoz asi víte také, určitě jsme to již párkrát v našich příspěvcích zmiňovaly :-) - většinou čekáte auto úplně z jiné strany, zvyk je zvyk, ale časem se to zlepšilo a vzhledem k tomu, že jsme tu bez úhony prošlapaly šest měsíců po vlastních nastal čas vyzkoušet si také jízdu autem. Navíc se stále více blížil termín našeho přestěhování a když jsme udělaly inventuru našeho majetku, zjistily jsme, že tohle opravdu vlakem ani autobusem nepřevezeme.

Jeden z našich kamarádů přišel o papíry a požádal mě, jestli bych ho nemohla o víkendu odvézt na lekci Kate-surfingu, mohla proč ne, zněla moje odpověď, ale já neumím řídit vlevo :-). To nevadí, naučím tě to.....No pravda i po dvaceti letech praxe v pražském provozu ve mě byla malá dušička, když jsem sedala do něčeho co má volant uplně na druhé straně než jsem zvyklá a navíc jsem s hrůzou zjistila, že řadící páku také :-), naštěstí aspoň pedály zůstaly v nezměněném pořadí. První kilometry byly hrůza :-) neustále jsem byla u krajnice tak, že jsem ohrožovala ostatní jedoucí auta a občas škrtala zrcátkem o zaparkovaná, místo blinkrů jsem si vždy na rušnějších křižovatkách zapla stěrače a dvakrát jsem při odbočování vjela do protisměru....ale to jsem udělala i na Krétě :-), že jo Klárko :-) a tam se jezdí vpravo :-). Všechno dopadlo dobře, nikomu se nic nestalo a navíc musím říct, že místní řidiči, jsou přeci jenom o něco ohleduplnější než u nás a troubili na mě opravdu jen výjimečně....

S Peťou jsme si pak mohly v klidu-no v klidu je trošku silný výraz-ale o tom až v příštím příspěvku-půjčit auto a přestěhovat se po vlastní ose, stačilo jen aby Peťa pozorně hlídala levou krajnici a navigovala, ale o tom vám povím později...