Vorvi to

přípravy na odjezd a loučení s ČR probíhá u mě a u R různě - zatímco R pilně studuje angličtinu, sportuje, trénuje jízdu na kole a chystá seznamy věcí, já jezdím po návštěvách svých přátel a známých a doháním to, co jsem neudělala. Jednou ze součástí loučení bylo i pozvání mé bývalé práce na tzv. offsite - jak se tak tomu pěkně anglicky říká v těch dnes už ne českých firmách. Plán byl jasný - trochu pracovat, trochu sportovat, trochu se bavit. Ovšem zasáhla vyšší moc, a plánovaný výjezd čtvrtek až sobota se smrsknul na pátek-sobota... Důvod? Není vhodná doba na výjezdy a to i navzdory tomu, že účastníci si vše hradí sami - bydlení, jídlo, pití, zábavu... No prostě ten jeden jediný den volna nedostali. Můj bývalý tým ale umí účinně improvizovat - ihned vytáhl náhradní řešení (plán B) - polovina účastníků se vrátí v pátek ráno do práce a přijedou znovu večer zpět, polovina si vezme na pátek den dovolené. A bylo. Tak jsme jeli. Vše se zvrhlo. Sport ani náhodou, práce vůbec a čtvrtek-pátek byl jen bohapustý chlast. Nedá se to jinak nazvat. Polovina účastníků se zkalila ve čtvrtek, druhá v pátek. Byla i jedna čestná výjimka, která nepila, ale o to horší zážitky si zřejmě přivezla - společnost na már ožralých není dobrá ani zábavná, když jste zrovna střízliv... Hitem se stal slogan šéfa Martina - miluje písně Michala Davida - ano, čtete správně. Při zvuku písně "je to blízko" se mi ježí úplně vše na těle, zvláště, když je doprovázen výzvou "vorvi to" = dej to co nejvíce nahlas.... Někteří účastníci překvapili - nevinně vyhlížející Jana exující 10 panáků třešňovice, Jakub vyprávějící o nutnosti oživit sexuální život po sedmiměsíčním vztahu, Aleš a jeho zážitky z bordelu, Tomášovo hodnocení manželství po deseti letech, Martin kopající do své milované kytary, Kristýnino bezchybné přikládání do kamen - zase vím o trochu víc o lidech, se kterými jsem pracovala tolik let...
Závěr : bylo to fajn. Mám sice zlomená záda, Martin poškrábanou kytaru a Jana přezdívku "Cherry Lady", ale byla to fakt zábava...Myslím, že o vánocích na pláži na tuhle akci budu vzpomínat.. A Aleši, Tochovice - nikdy více....
Tak zase načtenou....