Česko-slovenská komunita v Melbourne

Minulý víkend jsme se s Reginou vydaly na výlet. Rozhodly jsme se oblažit svou přítomností cz-sr komunitu tady v Melbourne. Každý rok pořádají akci na tzv. Šumavě, což je takový krásný lesopark v poslední čtvrti Melbourne, nebo vlastně ještě kousek za ní. Na oslavu jsme byly dovezeny našimi cz kamarády, které jsme tady potkali náhodou, asi jsem už o nich psala, pokud ne, tak napíšu, zaslouží si zcela určitě samostatný blog, haha... Tak prostředí bylo opravdu krásné, kostel, ve kterém se jednou za měsíc pořádají mše a opravdu pěkný areál, patřící místní církvi nebo vlastně cz-sr církvi. Přislíbeno bylo české pivo a taky nějaké české jídlo, živá muzika, hry, sporty a zábava. A co myslíte, jak to dopadlo? Pivo došlo patnáct minut po našem příjezdu, jídlo došlo dvě hodiny před naším příjezdem, a jestli se konaly nějaké hry-sport-zábava tak to fakt nevím, protože jsem si toho nevšimla. Naštěstí Reg byla tak prozíravá, že nakoupila chlast, který jsme si přivezly sebou, takže jsme měly co pít. Nikdo se s náma moc nebavil, až když doba trochu poskočila a jeden typ začal hrát na flétnu (jiný hudební nástroj se nevyskytoval), tak jsme začaly zpívat a trochu se s náma lidi začali bavit. Dopadlo to ovšem katastrofálně, obě jsme se namazaly, děsně jsme řádily, zpívaly a tak... že s náma druhej den nikdo nemluvil. Ráno jsem vstala, přišla k ohni, pozdravila a připadala jsem si jako neviditelná - nikdo mi neodpověděl, nikdo se na mě ani nepodíval. Až pak přišla jedna Australanka a ta jediná se se mnou bavila :-) fakt hustý... Haha.. Navíc jsme se neměly jak dostat ze slavné Šumavy, přotože ti dva týpci, kteří nás přivezli odjeli kolem desáté hodiny večerní zpátky do města. Nevadí, šly jsme pěšky kousek dál, že jako pojede autobus, tak ten teda nejel, protože v neděli do posledního suburbu v Melbourne prostě autobusy nejezdí. A já vám měla takovej hlad - nejedla jsem nic od soboty od rána, myslela jsem, že fakt umřu.. A jako zázrakem u autobusové zastávky byla pekárna a otevřená! Vešla jsem dovnitř a připadala si jako v nebi, měli tam úplně všechno - většinu toho jsem si koupila a snědla... Pak jsme si zavolaly taxíka a nechaly se odvézt na vlakové nádraží a odtud jsme jely hodinu vlakem domů do city... A zbytek neděle jsem prospala, abych zahnala špatný pomejdanový pocit. Vždycky tak přemejšlím, že se dobře bavím na mejdanech a párty, nedělám už léta žádný moc velký trapasy, jako že bych někde na veřejnosti zvracela nebo někoho obtěžovala nebo nedejbože odešla s někým cizím k němu domů, to už jsou dávno doby minulé, kdy jsem byla divoká, teď jsem fakt slušná paní, ale stejně mi zůstává takové hořko v mysli, druhý den ... Nevím jak je to možný? Ale stejně když dojde na další párty tak jdu zase do plnejch a nikdo mě nezastaví :-) A přátelé, už se vážně těším na pořádnej českej mejdan, tady to prostě není ono, chybíte mi...

A co nového u vás? Dejte nějakou zprávu, ideálně veselou, ne jako dneska Iva, která mi chatu píše ani nejezdi domů, nevracej se když nemusíš, stojí to tu zaprd...

Věřte mi, není to pravda, doma je doma....

Tak se těším na vaše komentáře případně emaily a brzy zase načtenou!

Petra