Mário aneb to zas byl den, to byl kolotoč

Poslední den prázdnin, neděle, měla jsem v plánu se jen tak poflakovat doma, vyprat, uklidit, navařit jídlo a hlavně se v klidu připravit na další nástup do školy. Na chatu jsem si začala povídat s jedním němcem Máriem, který už tu žije mnoho let, zval mě na procházku na pláž, ale po sobotním tanci s vlky S a S se mi opravdu nikam nechtělo, takže jsem odmítla s tím, že jsem byla včera v baru a dnes že jsem unavená. Psali jsme si dál, vyprávěl mi, že se mu právě odstěhovala dcera z domu a já jemu zase že jsem přišla o práci a moje kamarádka že taky. Chudák viděl, že na procházku s ním nepůjdu, tak mi nabídl, jestli nechci uklidit ten dům, hned jsem se zeptala, jestli můžeme obě, on že jo a kdy se nám to hodí, věděla jsem, že zítra jdeme do školy, tak jsem mu navrhla, že hned - asi zíral, jak rychle jsem se dostala z únavy :-), ale souhlasil, dohodli jsme se že za hodinu nás vyzvedne. Přijela rozvrkaná rachotina, vedro bylo jako blázen, ale byly jsme rády, že po dlouhých týdnech ničeho, se nám naskytla alespoň tahle jednorázovka. Dům jsme měly uklizený za necelé tři hodiny a Mário z nás byl jak v Jiříkově vidění, byl z nás tak vyvalený, dvě ženské v domě, které jedou jak motorové myši, že ve snaze nepřekážet, ustupoval a ustupoval až jsem ho v jedné chvíli i s návštěvou - německým studentem uviděla namačkané v rohu kuchyně, kde oba stáli jak vyplašení školáčci. Po práci jsme dostaly koláč, popovídali jsme si, Mário nám velmi slušně zaplatil, nasadil nás do rachotiny a odvezl nás zase zpátky domů. Cestou nám moc děkoval, sliboval, že dům se bude snažit udržet v takovém stavu, do jakého jsme ho daly a nakonec se nás zeptal, jestli bychom nechtěly tak dvakrát do měsíce dům dát do kupy. Samozřejmě jsme souhlasily radostně jsme si to vykračovaly k bytu s tím, že si po tříhodinové posilovně dáme pohov a v tom mi přišla sms, nevěřila jsem vlastním očím, po týdnech se ozval Blake, jestli bych nebyla tak hodná a nemohla k němu přijít uklidit, tak jsem se otočila ve dveřích, Peťa mi šoupla svačinu a šla jsem na druhou směnu :-). Od té doby se ozývá tak dvakrát, třikrát týdně, jo holt holky z Čech asi umí uklízet :-)) a masérky jsou nejspíš uklízečky na pytel :-).

P.S. Tímto třetím dílem uzavírám sérii poznatků z Queenslandského chatu...