Previously....

tady u nás je půl dvanácté v noci a já po dlouhé době nemůžu usnout, tak jsem se rozhodla napsat krátkou rekapitulaci. Proč zrovna dnes? Protože jsme tu jedenáct týdnů.... Ano, už je to jedenáct týdnů... čas tady strašně rychle utíká nebo se mi to jenom možná zdá? Tak pojďme na to - co se v těch uplynulých týdnech přihodilo....

Největší díl zabrala škola - celkem šest týdnů. Můj pocit ze školy je, že moje angličtina je stále stejná - necítím a neslyším žádný pokrok, i když dneska jsem dokonce rozuměla prodavači v backpakeru, jestli chci tašku na nákup a dokázala jsem okamžitě odpovědět, ale to je asi tak všechno. Abyste nemysleli, že dojímám, zde uvádím přesný přepis konverzace : "Bag? No, thanks". Přesto, že se snažím každý den číst a dívat na televizi, tak nepociťuji žádné dramatické zlepšení ve stylu - aha, konečně rozumím! Předevčírem jsem měla sen, ve kterém se mi zdálo, že jsem v nemocnici na ortopedii na kontrole a že všichni KROMĚ MĚ mluví anglicky a já jim nerozumím! To teda bylo něco... Ne,  Káťo a Danice, ještě nesním v angličtině, já jsem samozřejmě v tom snu mluvila výhradně česky...

Těch jedenáct týdnů jsem taky vybrala proto, že každý tady mi říkal - počkej tři měsíce a zvykneš si! Tak jsem teda zvědavá, jestli příští týden už jako budu zvyklá... každopádně vám dám vědět...

Tak co tam mám dál? Aha, zábava - tak té jsme si tu užily dost, myslím, že ty nejlepší kousky už jsou docela podrobně popsány na našem blogu, takže se nechci opakovat.. ale přece jenom musím reagovat na vaše maily - ne, není to tady jeden velký mejdan, nejsem dvacetčtyřihodinsedmdnívtýdnu v hospodě, to prostě jenom tak vypadá..:) takže mi nezáviďte, já vám taky nezávidím levnej chlast a cigára!!! A to, že si v hospodě pokecáte i o něčem jiném, než odkud jste v horším případě, v lepším případě o fotbalu....

Určitě jsme poznaly jinou kulturu - je to tu prostě jiné, než u nás - neříkám lepší ani horší, snažím se nesrovnávat, spíš vstřebávat pocity a dojmy, ale rozhodně je to jiné - a pořád myslím na to, že jsem tady na návštěvě, takže se snažím být objektivní - ale stále si říkám, že je to příliš krátká doba na soudy, takže možná za jedenáct měsíců? :-))) anebo to možná ještě bude krátká doba?? kdo ví....

Rozhodně jsem ráda za své rozhodnutí a za to, že jsem odjela - nutně jsem to potřebovala, vymanit se ze začarovaného kruhu a stereotypu.... nelituju toho...

To, co mě tady nabíjí po celých jedenáct týdnů - pláž a moře a slunce, to všechno mi úžasně zvedá náladu, taky jsem začala mít ráda své růžové kolo a prozatím jsem si nekoupila auto :-) i když máme garáž... (opět malá vsuvka - Ozíkům v hospodě samozřejmě říkám, že mám doma porsche a tady jenom pink bike - dojímám :-)) a jde mi to, protože mi to věří - takže Hani, řídím se tvou radou - bohatá, bílá z Evropy) a to, co mi tady chybí - jste vy - moje rodina, přátelé, kamarádi, kolegové - prostě mates :-)

Ale - jedenáct týdnů uteklo jako voda, jedenáct měsíců nebo let uteče taky a já se vrátím... a už se na vás všechny těším!

Takže to by dneska asi stačilo, když to tak po sobě čtu, tak moc ke čtení to není, ale doufám, že mi to odpustíte a nebudete přísní v komentářích (dojímám), a těším se zase brzy načtenou! Takže next....P.