Karaoke ala OZI

Včera jsme se opět daly do hledání práce naší oblíbenou metodou ala Svědek Jehova, bůh s tebou. Tentokrát už to bylo o hodně lepší než poprvé, možná jsme překonaly bariéru studu a strachu, že nebudeme rozumět anebo jsme to spíš vzaly jako praktické cvičení angličtiny a taky jsme si řekly, že na tom prostě nezáleží. Naším cílem se staly hotely v blízkém okolí a jako zaměstnání jsme zvolily úklid. Vypracovaly jsme absolutně dokonalý společný životopis, ve kterém jsme uvedly naše zkušenosti, dovednosti a znalosti s úklidem - v podstatě sotva jsme se narodily, už jsme věděly, že chceme být uklízečky. Uklízení ovšem není jenom naše práce, ale zároveň i naše největší hobby!!! Ve svém povolání/hobby jsme dosáhly nemalých úspěchů a prakticky jsme se vypracovaly na vrchol uklízení a to nejenom v Čechách, ale i v EU.  Naše ohromné zkušenosti zcela uchvátily mnoho potenciálních zaměstnavatelů, takže dneska se zaslouženě povalujeme doma a čekáme na stovky telefonátů a luxusních nabídek.

Při našem obcházení jsme shodou okolností úplně nejblíž k našemu bytu našly hospodu - spíše tedy klub - ve kterém je terasa s pohodlnými křesílky, stolky a popelníky a mají tam  nejlevnější malé hnusné (za 2,5 AUD), což je luxus, takže jsme si v jedenáct dopoledne jedno daly a vyrazily dál. Večer jsme se do klubu vrátily, abychom zjistily návštěvnost a jak už to tak v Ozi hospodách bývá, oslovil nás Ozík, koupil nám pití a celý večer nás "bavil". Byl původem Turek, takže to fakt byl hardcore,  asi největší hrůza po Robovi, co jsme tady potkaly. Ano, čtete správně - náš život se rozdělil na život před Robem a na život po Robovi... Krátce před osmou hodinou začalo v klubu karaoke, a to je teda fakt nářez - mám jenom malé zkušenosti s karaoke z Prahy, které se dají shrnout do věty - ožralí se producírují na pódiu a zpívají a většinou je to sranda, ale Ozíci to fakt mají položené jinak - publikum tvořili čtyři lidé, kteří zároveň byli zpěváky a v pravidelných intervalech se střídali na pódiu. Nikdo netleská, níkdo nepíská, nikdo se nesměje, berou to fakt seriózně a vážně.. samozřejmě mezi zpěvem a díváním se na ostatní nechlastají, ale soustředí se na svůj příští vrcholový výkon...  Zlatým hřebem večera bylo, když Turek si objednal píseň a šel nám zazpívat (to teda říkal, podle nás obou recitoval a to ještě tvrdě mimo rytmus) rokenrol. Pak naštěstí přišla hvězda místního tv kanálu (čte v šest hodin večer zprávy) a Turek se k ní odebral, protože ji miluje - už asi tři roky, bohužel nešťastně... ale prý se mu ulevilo, když se s touto skutečností mohl svěřit dvěma cizinkám...

Tak přátelé, to je pro dnešek všechno, jdu pokračovat ve sladkém nicnedělání, těším se na vaše komentáře a brzy zase načtenou! P.