Máme tu jednu záhadu, tedy měly jsme. Stále jsme diskutovaly o tom, jak je možné, že tady pozřeme jednu sklenku alkoholu a už máme naváto. Vím zní to divně, protože ti, kteří nás znají vědí, že nejsme žádná ořezávátka, a že umíme pěkně zapařit, když je dobrá nálada a společnost. Ale tady si dáme jednoho malého panáka, ještě navíc naředěného ohromným množstvím limonády a hned nám sedí za krkem, ale takovým způsobem, že Vám ztěžknou ruce a nohy nemůžete normálně artikulovat ani pořádně stát. Pečlivě jsme studovaly etikety, jestli třeba australané nedávají do nám známých nápojů více volume, což by odpovídalo cenám, ale není tomu tak. Možná jsme notorické alkoholičky, a nic nevydržíme, takže jsme to zkoušely přepít, nepomohlo , pak jsme zkusily nějakou dobu abstinovat a po první sklence to bylo zase stejné. Variantu, že to bude asi teplem jsme zamítly s tím, že stejně pijeme až po setmění a to už zase takové vedro není. Navrhovala jsem Peťě, vyhlásit veřejné téma a zeptat se zkušenějších na našem blogu, aby nám poradili, proč nám tady alkohol tak rychle leze do hlavy. Ale nebylo třeba, před pár dny sedíme na zahrádce a Petra povídá, "už to vím, proč jsme tady po jedné skleničce na šrot, protože jsme hlavou dolů :-)."
P.S. Ale nebojte se, že Vám tu děláme ostudu, ve srovnání s australany, jsme na tom, co se výdrže v konzumaci nesrovnatelně lépe, ale o tom až příště.
Sorry, dnes jsem ještě nic nepila, ale komentář máte u Pavla Bobka. Pa I.
OdpovědětVymazatdíky Ivo :-)) vezmeme si to k srdci R
OdpovědětVymazat...normálně napusťte to šáňo do necek a louhujte tělesné schránky - pórama se to bude vstřebávat pomaleji...taky máte něco málo u Bobka..pa:-)
OdpovědětVymazat