FULL DARK, NO STARS

.. no tak teda koukám, že jsem pěkně líná a dlouho jsem vám nic nenapsala! A to jsem si slíbila, že minimálně dva záznamy měsíčně dám dohromady! Nesplnila jsem to, tak se nějak potrestám a dám vám příště vědět jak... Takže co u nás nového - začal nám tady v Melbourne podzim. Kupodivu, zatím bylo dva týdny opravdu krásné počasí, nepršelo a bylo tak kolem 25 stupňů, sice tedy samozřejmě ne o víkendu, to je vždycky hnusně, když jsme doma, ale přes týden je krásně. Zítra má ovšem přijít kruté ochlazení o deset stupňů, tak asi budu muset vyrazit a koupit si něco hodně teplého na sebe..

Jak jsme tedy strávily březen - předně děkuju všem za narozeninová přání, opravdu mě potěšilo, kolik si vás na mě vzpomnělo, protože občas mám pocit, že jsem v Česku snad přestala existovat... nevím, jak to tedy bude vypadat, až se vrátím domů a někomu z vás zavolám : Kdo? Petra? Jaká? Neznám... fuj, to jsou hnusný přestavy, který se mi občas zdají a ráno se z toho budím úplně rozhozená, tak to doufám nenastane! Narozeniny jsme oslavily českým jídlem, řízky, bramoborová kaše, okurkový salát a haloumi.. vařila jsem já, ale holky to obě přežily, tak to snad nebyla taková hrůza. K pití klasika, šampus Eaglehawk, naše oblíbená místní značka. Taky jsme v březnu absolvovaly koncert Čechomoru tady u nás v Melbourne, v National Theatre St Kilda, tak to teda bylo moc fajn, koncert úžasnej, docela dobrá účast českého publika a krásná atmosféra, užily jsme si to, abyste mi věřili, přikládám fotečku 

no není to nic moc, fotila jsem to mobilem, a zcela určitě z toho poznáte, že je to v Austrálii :-)

Tak to byla březnová kultura po česku. V březnu taky Regina expandovala do místní židovské komunity, takže od té doby jsme v pátek začaly slavit šabat neboli šábes a to vám teda řeknu, to je něco! Minulé pondělí jsme absolvovaly další českou akci v česko-slovenské hospodě Koliba, jmenovalo se to Noc bláznů, Budvar byl za bůra a panák slivovice taky, ale bohužel bylo jednotné jídlo a to segedínský guláš - tak trochu jsem s tím počítala, takže jsem se naštěstí najedla, ale stejně, byla jsem natěšená na smažák a zase nic... Daly jsme pár piv, poslechly si slovenského haromikáře, který neuměl jedinou českou píseň, ale jinak hrál moc hezky a na závěr jsme si zazpívaly Kaťušu - to teda byl fakt nářez, v Austrálii, v cz-sk hospodě asi čtrnáctiletý kluk hrál na harmoniku Kaťušu a většina osazenstva znala slova a zpívala a vyrazily jsme tramvají domů. 

Bohužel nám zase začala škola a máme nového šíleně aktivního učitele s poetickým příjmením Dřevo, zase se potvrdilo nomen omen, ach jo... Myslela jsem, že ve škole umřu, když nám vysvětloval, jak se ve wordu vytváří dokument... ale nějak to s ním budeme muset přežít, než nám třeba vrátí zpátky Chrise... 

A teď konečně k tomu názvu dnešního blogu - to je takové moje malé vítězství, je to moje první kniha od Stephena Kinga, kterou jsem přečetla v originále a to asi za tři dny, respektive večery.. vůbec nechápu, proč jsem tak otálela s tím, ho začíst číst v angličtině - teda vím, měla jsem strach, že nebudu rozumět.. no naopak.. jeho psaní je moc krásné, už jsem si v knihovně rezervovala další dva kousky! Přátelé, doporučuji tuto knihu přečíst, je jedno v jakým jazyce, je to fakt nářez! Tak to je pro dnešek všechno, jdu sledovat dokument o pavoucích, bylo to tak hnusný, že jsem utekla ke psaní, ale už není co psát, a taky vás nechci unavit po tak dlouhé době moc dlouhým čtením.. 

Zdravím vás všechny doma, mějte se skvěle, dejte o sobě vědět a brzy zase načtenou!

Petra

PS : Opatrujte se.