FULL DARK, NO STARS

.. no tak teda koukám, že jsem pěkně líná a dlouho jsem vám nic nenapsala! A to jsem si slíbila, že minimálně dva záznamy měsíčně dám dohromady! Nesplnila jsem to, tak se nějak potrestám a dám vám příště vědět jak... Takže co u nás nového - začal nám tady v Melbourne podzim. Kupodivu, zatím bylo dva týdny opravdu krásné počasí, nepršelo a bylo tak kolem 25 stupňů, sice tedy samozřejmě ne o víkendu, to je vždycky hnusně, když jsme doma, ale přes týden je krásně. Zítra má ovšem přijít kruté ochlazení o deset stupňů, tak asi budu muset vyrazit a koupit si něco hodně teplého na sebe..

Jak jsme tedy strávily březen - předně děkuju všem za narozeninová přání, opravdu mě potěšilo, kolik si vás na mě vzpomnělo, protože občas mám pocit, že jsem v Česku snad přestala existovat... nevím, jak to tedy bude vypadat, až se vrátím domů a někomu z vás zavolám : Kdo? Petra? Jaká? Neznám... fuj, to jsou hnusný přestavy, který se mi občas zdají a ráno se z toho budím úplně rozhozená, tak to doufám nenastane! Narozeniny jsme oslavily českým jídlem, řízky, bramoborová kaše, okurkový salát a haloumi.. vařila jsem já, ale holky to obě přežily, tak to snad nebyla taková hrůza. K pití klasika, šampus Eaglehawk, naše oblíbená místní značka. Taky jsme v březnu absolvovaly koncert Čechomoru tady u nás v Melbourne, v National Theatre St Kilda, tak to teda bylo moc fajn, koncert úžasnej, docela dobrá účast českého publika a krásná atmosféra, užily jsme si to, abyste mi věřili, přikládám fotečku 

no není to nic moc, fotila jsem to mobilem, a zcela určitě z toho poznáte, že je to v Austrálii :-)

Tak to byla březnová kultura po česku. V březnu taky Regina expandovala do místní židovské komunity, takže od té doby jsme v pátek začaly slavit šabat neboli šábes a to vám teda řeknu, to je něco! Minulé pondělí jsme absolvovaly další českou akci v česko-slovenské hospodě Koliba, jmenovalo se to Noc bláznů, Budvar byl za bůra a panák slivovice taky, ale bohužel bylo jednotné jídlo a to segedínský guláš - tak trochu jsem s tím počítala, takže jsem se naštěstí najedla, ale stejně, byla jsem natěšená na smažák a zase nic... Daly jsme pár piv, poslechly si slovenského haromikáře, který neuměl jedinou českou píseň, ale jinak hrál moc hezky a na závěr jsme si zazpívaly Kaťušu - to teda byl fakt nářez, v Austrálii, v cz-sk hospodě asi čtrnáctiletý kluk hrál na harmoniku Kaťušu a většina osazenstva znala slova a zpívala a vyrazily jsme tramvají domů. 

Bohužel nám zase začala škola a máme nového šíleně aktivního učitele s poetickým příjmením Dřevo, zase se potvrdilo nomen omen, ach jo... Myslela jsem, že ve škole umřu, když nám vysvětloval, jak se ve wordu vytváří dokument... ale nějak to s ním budeme muset přežít, než nám třeba vrátí zpátky Chrise... 

A teď konečně k tomu názvu dnešního blogu - to je takové moje malé vítězství, je to moje první kniha od Stephena Kinga, kterou jsem přečetla v originále a to asi za tři dny, respektive večery.. vůbec nechápu, proč jsem tak otálela s tím, ho začíst číst v angličtině - teda vím, měla jsem strach, že nebudu rozumět.. no naopak.. jeho psaní je moc krásné, už jsem si v knihovně rezervovala další dva kousky! Přátelé, doporučuji tuto knihu přečíst, je jedno v jakým jazyce, je to fakt nářez! Tak to je pro dnešek všechno, jdu sledovat dokument o pavoucích, bylo to tak hnusný, že jsem utekla ke psaní, ale už není co psát, a taky vás nechci unavit po tak dlouhé době moc dlouhým čtením.. 

Zdravím vás všechny doma, mějte se skvěle, dejte o sobě vědět a brzy zase načtenou!

Petra

PS : Opatrujte se.

Asi nastal čas...

..se vrátit domů, jsem si tak pomyslela v sobotu, když jsme s Reginou vyrazily na nákupy do Richmondu. Nákupní centrum Garden City totiž v sobě ukrývá Ikeu a Kmart, naše dva oblíbené obchody. Ale místo obhlížení butiků a hadříků jsme se obě svorně zastavily u shopu s vysavači a začaly si sdělovat, kterýžeto typ vysavačů mají naši klienti... Když jsem si to uvědomila, co vlastně děláme, musela jsem se smát. Pak jsem ještě zašla do oddělení s čistícími prostředky, abych okoukla novinky a poté jsem jásala nad sadou různobarevných houbiček na mytí hrnců. Jsem deformovaná svou prací??? Rozhodně ano. Stala se ze mě profesionální uklízečka s dokonalým přehledem v oblasti vysavačů, mopů, čistících prostředků a různých houbiček a hadříků na uklízení. Čistící prostředky ovládám obvzvláště v kategorii eko-friendly, protože moji klienti v tom dost jedou, jsou dost zelení :-))) Jenom tak marně přemítám, k čemu mi tyto znalosti doma budou? Že bych opět po letech změnila obor? Ježiš jenom to ne, uklízení mám fakt až nad hlavu, totálně over .... těším se domů, že zase pro změnu bude někdo uklízet mě!

|Jinak tady moc novinek nemáme, dnes pravděpodobně začal podzim, ale léto letos opravdu nebylo. Je tu strašná kosa, odložila jsem žabky a vytáhla ponožky, plné boty a mikinu. Ach jo. Ani jsem se nevykoupala v moři! To je prostě nanic... Naše spolubydlící Pamela v neděli odletěla na dva týdny na dovolenou do Thajska, tak ta si snad tepla užije i za nás, i když psala, že tam zatím taky prší a moc teplo není. Tak snad se jí to počasí zlepší :-)

A to jsou asi tak všechny novinky tady u nás v Melbourne. A co vy, jak se vám daří? Už se připravujete na jaro? To vám fakt závidím!

Tak zatím a brzy načtenou, Petra

Česko-slovenská komunita v Melbourne

Minulý víkend jsme se s Reginou vydaly na výlet. Rozhodly jsme se oblažit svou přítomností cz-sr komunitu tady v Melbourne. Každý rok pořádají akci na tzv. Šumavě, což je takový krásný lesopark v poslední čtvrti Melbourne, nebo vlastně ještě kousek za ní. Na oslavu jsme byly dovezeny našimi cz kamarády, které jsme tady potkali náhodou, asi jsem už o nich psala, pokud ne, tak napíšu, zaslouží si zcela určitě samostatný blog, haha... Tak prostředí bylo opravdu krásné, kostel, ve kterém se jednou za měsíc pořádají mše a opravdu pěkný areál, patřící místní církvi nebo vlastně cz-sr církvi. Přislíbeno bylo české pivo a taky nějaké české jídlo, živá muzika, hry, sporty a zábava. A co myslíte, jak to dopadlo? Pivo došlo patnáct minut po našem příjezdu, jídlo došlo dvě hodiny před naším příjezdem, a jestli se konaly nějaké hry-sport-zábava tak to fakt nevím, protože jsem si toho nevšimla. Naštěstí Reg byla tak prozíravá, že nakoupila chlast, který jsme si přivezly sebou, takže jsme měly co pít. Nikdo se s náma moc nebavil, až když doba trochu poskočila a jeden typ začal hrát na flétnu (jiný hudební nástroj se nevyskytoval), tak jsme začaly zpívat a trochu se s náma lidi začali bavit. Dopadlo to ovšem katastrofálně, obě jsme se namazaly, děsně jsme řádily, zpívaly a tak... že s náma druhej den nikdo nemluvil. Ráno jsem vstala, přišla k ohni, pozdravila a připadala jsem si jako neviditelná - nikdo mi neodpověděl, nikdo se na mě ani nepodíval. Až pak přišla jedna Australanka a ta jediná se se mnou bavila :-) fakt hustý... Haha.. Navíc jsme se neměly jak dostat ze slavné Šumavy, přotože ti dva týpci, kteří nás přivezli odjeli kolem desáté hodiny večerní zpátky do města. Nevadí, šly jsme pěšky kousek dál, že jako pojede autobus, tak ten teda nejel, protože v neděli do posledního suburbu v Melbourne prostě autobusy nejezdí. A já vám měla takovej hlad - nejedla jsem nic od soboty od rána, myslela jsem, že fakt umřu.. A jako zázrakem u autobusové zastávky byla pekárna a otevřená! Vešla jsem dovnitř a připadala si jako v nebi, měli tam úplně všechno - většinu toho jsem si koupila a snědla... Pak jsme si zavolaly taxíka a nechaly se odvézt na vlakové nádraží a odtud jsme jely hodinu vlakem domů do city... A zbytek neděle jsem prospala, abych zahnala špatný pomejdanový pocit. Vždycky tak přemejšlím, že se dobře bavím na mejdanech a párty, nedělám už léta žádný moc velký trapasy, jako že bych někde na veřejnosti zvracela nebo někoho obtěžovala nebo nedejbože odešla s někým cizím k němu domů, to už jsou dávno doby minulé, kdy jsem byla divoká, teď jsem fakt slušná paní, ale stejně mi zůstává takové hořko v mysli, druhý den ... Nevím jak je to možný? Ale stejně když dojde na další párty tak jdu zase do plnejch a nikdo mě nezastaví :-) A přátelé, už se vážně těším na pořádnej českej mejdan, tady to prostě není ono, chybíte mi...

A co nového u vás? Dejte nějakou zprávu, ideálně veselou, ne jako dneska Iva, která mi chatu píše ani nejezdi domů, nevracej se když nemusíš, stojí to tu zaprd...

Věřte mi, není to pravda, doma je doma....

Tak se těším na vaše komentáře případně emaily a brzy zase načtenou!

Petra

Happy Valentines Day hun :)

tak to byla textovka, která přistála v mém mobilu 14.2. tohoto roku. A já stará cynička jsem se jenom smála... Nikdy jsem moc nejela v těchto tradicích zamilovaných, toť ostatně má image drsné ženy ani nepovoluje. Tak jsem přemýšlela, jestli jsem vůbec na Valentýna někdy něco dostala? A vzpomněla si na naše dámské oslavy anti-Valentýna... haha, vypisovat je tady nebudu, najděte podrobnosti na blogu mé sestry Hanky, která o nich napsala moc hezký článek :)

Jenom jsem teda pro jistotu progůglovala net, jestli se nepletu, ale opravdu ne, je to o komerci... A tady v Austrálii teda ve Valentýnovi jedou, fakt.. Naproti našim oknům je stánek s květinami, který je otevřený snad dvacetčtyři hodin denně včetně víkendu, ale co se dělo na Valentýna, to jsme tady ještě neměly... Navezli ohromné zásoby květin, zejména lilií - ozíci děsně jedou v liliích, nechápu vůbec proč, je tolik hezčích květin na světě, a chlapi, chlapci a muži nakupovali květiny svým drahým ženám nebo mužům, to se tady seshora nedalo tak úplně určit, jako šílenííííí.. Taky jsem viděla stánek, ve kterém byly balíky s ohromnými srdci z čokolády, a ze sametu a já nevím z čeho ještě - no prostě kýčovitá hrůza! A u všech mých klientů samozřejmě vázy s květinami a přáníčka a dárečky, skoro jako na vánoce. Fakt běs...

A jak jste vy slavili? Byla nějaká anti-oslava nebo je tradice definitivně zrušena? Byly nějaké květinky, večeře a dárečky? 

Těším se na vaše komentáře a názory ... Petra

Australia Day

Každý rok 26.1. slaví Australani Australia Day, který jim připomíná příjezd prvních osadníků z Evropy. Loni jsme se tomu tak nějak vyhnuly, na Surfers nějaké oslavy zřejmě byly, ale my jsme je moc nezaznamenaly.. Zato letos to byla jiná káva... Vzhledem k tomu, že bydlíme přímo naproti Melbourne Town Hall, tak jsme si to daly pěkně z první ruky. Kolem třetí hodiny ranní začali Ozíci budovat pódium pod našimi okny, kolem půl čtvrté ráno začali zkoušet mikrofony a cca od osmé ranní už to bylo k nevydržení.. Ozi hymnu jsme slyšely asi desetkrát, protože naproti se přidělovaly citizeshipy, a já měla obavy, že ji budou hrát úplně každému Korejci, který citizenship obdržel... naštěstí to teda brali asi tak po desítkách. Chudák Pamela, která pracovala asi do tří do rána se tedy opravdu moc nevyspala, slyšela jsem jenom z obýváku fuck, what´s going on... :-) a pak jsme se společně dívaly na průvod, který ve mě evokoval totalitní první máj... tak asi tak to vypadalo - řev, vedro, hymna pořád dokola, vojáci, ozi dechovka a pivo.. Ale večer byl zase krásný ohňostroj, skoro stejný jako na Silvestra - tak aspoň že tak :-)

Jinak je tady teda VEDRO... Pořád jsme si stěžovaly na zimu, ale co se děje teď, je k nevydržení. Zatímco na Gold Coast je slabých 31 stupňů, tak tady u nás teploměr nesleze pod 40.. a v noci je kolem 25.. teploučko.. teploučko... 

A jak se máte vy v Čechách, Německu a Švýcarsku??? 

Těším se na nějaké zprávy a brzy zase načtenou!

Petra

Jak se žije uklízečkám v Austrálii

Doufám, že si pamatujete vydařenou sérii dokumentů Jak se žije.... a vždycky tam bylo nějaké zajímavé povolání. Nicméně uklízečka v Austrálii se taky nemá špatně :-) Byla jsem už dvěma!!! našimi čtenáři upozorněna, že dlouho nic nebylo, tak jsem pochopila, že je zapotřebí zase napsat pár slov. Stručné ohlédnutí za koncem roku - Silvestra jsme strávily doma, měly jsme akorát nějaká piva, asi tak dvě dohromady :-)) ale zato jsme měly báječný výhled na opravdu povedený ohňostroj v Melbourne City. To byla fakt krása! Ještěže máme balkón na tu správnou stranu. Po Novém roce se nic závratného nedělo, klienti vesměs neprudili, někteří jsou stále na dovolené, takže práce je docela málo. 

Zase nám začala škola, ale pohoda, máme stejného učitele a dokonce nám přesunuli kampus, blíže k nám do City, takže můžeme krásně chodit pěšky, když už tam teda jdeme. Navíc jsou tak slušní, že nám udělali zápočet kreditů z minulého kurzu a budeme mít dva týdny volna a ještě nám o maličko zlevnili školu. Tak to byly takové ty běžné starosti..

A teď k tomu hlavnímu - TENIS... Melbourne opravdu ŽIJE tenisem. Máme to na kurty asi tak pět minut tramvají, po dobu Australian Open jezdí shuttle tram zdarma a jezdí opravdu každou chvíli. Řidiči jsou většinou vtipálci - nevím, jestli na to dostali nějaké speciální školení a taky mají na sobě oblečená trička se znakem Australia Open. To je vůbec tady na Melbourne zajímavé - v City na všech hlavních linkách tramvají stojí vždycky dva až čtyři lidi od Yarra Tram - místní provozovatel tramvají, na zádech mají nápis Customer Service a opravdu ho dělají - radí lidem jak se kam dostat. Funguje to jenom ve všední den a přes den, ale stejně je to docela dobrý, a někdy jsou docela vytížení. 

No nic, zpátky k tenisu. Opravdu je to tady udělané tak, že se na tenis dostane každý, myslím tedy, že je to finančně dostupné. Zpočátku jsou poměrně levné lístky i do Rod Laver Areny a Hisense Areny, RLA zdražuje až na poslední týden, ale na finále je už stejně vyprodáno. Dá se koupit tzv. Ground Pass, který stojí 29 dolarů, a na ten můžete všude, kromě těch dvou arén a můžete na něj strávit v Melbourne Parku celý den. Toho jsme využily v neděli, když jsme šly na Berdycha - hrál na Margaret Court, což je poměrně malý kurt, ale byl zaplněný do posledního místečka, převládali samozřejmě Španělé... Tenhle kurt si pamatuju z TV, když jsem se vždycky dívala na AO.. Tak teď jsem tam byla... A v pondělí jsme se rozhodly jít na Petru Kvitovou, to už hrála v Hisense Aréně, lístek stál padesát dolarů, ale stálo to za to! Viděly jsme Petru a potom hned Ivetu Benešovou a já jsem ještě zůstala na zápas Ferrera s Raonicem - no uvažte, kdy se mi podaří vidět hrát sedmého tenistu světa naživo.. A po jeho včerejším zápase s Nadalem pevně doufám, že jsem viděla vítěze AO 2011!

Škoda, že už nemáme nikoho ve hře, fakt mě to mrzí, takže uklízím vlajku a snad příští rok?

A ještě - málem bych zapoměla - jak jsme tu celou dobu moc nepotkávaly Čechy, tak minulý týden byl opravdu výživný - potkala jsem nějaké dva v tramvaji, ti k nám přivedli další dva a včera, když jsme byly hrát badminton, tak před halou jsme potkaly další dva Čechy... ale všichni nám shodně tvrdí, že tady je Čechů málo... 

Hm, tak to by bylo pro dnešek asi všechno, příště vám napíšu něco o Australia Day, který byl včera a konečně jsme ho teda zažily opravdu z první ruky, vzhledem k našemu bydlišti v centru Melbourne...

Mějte se skvěle... napište mi... a zase brzy načtenou.

Petra

Merry Xmas !!!

přejeme všem Petra a Regina