Práce a zase práce II.

Tak koukám, že jsem pěkně dlouho nepsala, stejně tak dlouho, jako jsem si nedobila kartu na ježdění tramvají, respektive místní hromadnou dopravou. To mi teda dneska řekl revizor, který mě chytil, jak jedu na černo. Dělala jsem debila, takže se nic nestalo a jela jsem dál. V Melbourne totiž nasadili nový systém na placení jízdného - jmenuje se to miky card a je to kartička, na kterou si pošlete nebo přes takový automat dobijete peníze a pak vždycky v tramvaji, autobuse nebo metru přiložíte ke čtečce a strhne se vám jízdné. Jízdné je tady drahé, takže jsme záhy usoudily, že zkusíme jezdit na černo, protože jsme přišly na to, jak obejít systém. Nejde to jenom v metru, tam se přes turnikety s kartou v mínusu nedostanete, ale v buse a tramvaji to funguje. Až teda na ty revizory. Obě jsme již měly to štěstí a obě máme stejnou historku - poslala jsem peníze včera přes internet, nechápu proč tam ještě nejsou... Ale moc příjemný to teda nebylo. O tom jsem ale nechtěla psát. Chtěla jsem vám sdělit, jak pokračuje naše pracování tady v Melbourne. Rozhodně tu teda nouze o práci není, dokonce jí už musíme odmítat, není prostě čas. Regina pokračuje v báječné kariéře kitchen hand, kde den ode dne povyšuje a dostává víc úkolů a víc práce, takže na mytí nádobí si brzy budou muset někoho najít, a já mám zase své úklidy. Moje agentura začala fungovat, ale docela mě prudí. Nicméně mi dohodili některé fajn klienty, například včera jsem měla Skotku a Slováka, a dokonce jsem dostala svoje první dýško tady - od Skotky!!! Slovák je tady od šesti let, takže se mnou odmítl mluvit slovensky nebo česky, ale byli hrozně příjemní a hlavně spokojení. 

Jo, a co jsem zapomněla, ozval se Errol! Nojo, byla jsem u něj minulý týden, taky je happy s mým úklidem. A ještě díky Regině, která poctivě sledovala inzeráty jsem našla úžasný job - rodinu s třema dcerama, vlastně je to asi jenom matka a tři dcery, ale ta nechce uklízet jako vytírat a mýt koupelnu a tak, ale chce, abych jí dávala prádlo do pračky a do sušičky a žehlila a uklízela pokojíky jejích tří dcerušek a za to báječně platí.... Takže to bylo fakt štěstí.. Akorát teď nemůžu v noci spát - pořád myslím, jak to zvládnu, protože mám těch úklidů strašně moc a taky nevím, jak dlouho mě to bude bavit... no uvidíme... Každopádně Melbourňani mají úžasné domy - fakt nádherné, jsem z nich nadšená - každej je trochu jinej a jeden hezčí než druhej, tak to se pak taky jinak uklízí. A hlavně jsou strašně vděční a příjemní. Tak doufám, že jim to dlouho vydrží. 

S Reginou se skoro nevidíme, já dělám přes den, ona večer. Máme doma roster, abychom věděly, kdy se potkáme :) to jsme teda dopadly... Zrovna dneska jsme seděly na balkóně a říkaly si, jak to bylo fajn  nedělat nic. Teda, samozřejmě jsme nadávaly že není práce.... a teď zase nadáváme, že je moc práce... No jo, není nad zlatou střední cestu. 

V Melbourne byly nádherné dva dny čtvrtek a pátek - svítilo sluníčko a bylo vedro.. dokonce jsem se trochu připálila.. Ale dneska od rána zas lilo a je děsná zima. Roční období se tady opravdu vystřídají během jednoho dne a to jsem tomu nechtěla věřit, když mi to v Queenslandu říkali... 

Tak já si jdu na chvíli lehnout, v noci jsem nemohla spát a večer se chystám ven. Ještě vám dlužím slíbený díl Melbourne, Melbourne, ale k tomu potřebuju foťák a udělat nějaké fotky, abyste věděli, co se mi tady tak líbí.. takže to ještě asi chvilku potrvá. No a taky je na řadě jedna zajímavá kapitolka, a to jsou muži v Melbourne. Takže malá ochutnávka, abyste se těšili na příště - všichni chlapi v Melbourne jsou prcci. No jo, prostě nevyrostli. Takže když si vezmeme podpatky, jsme rozhodně největší ze všech. Připadám si tady jako obr Koloděj... a s tím se samozřejmě pojí spousta dalších příhod... ale to zase až někdy jindy...

Mějte se krásně! Těším se brzy načtenou.

Petra

Práce a zase práce

Jak jsem slíbila, přidávám další díl obvyklého koloběhu - bydlení, škola, práce, zábava. Tentokrát, jak jistě podle názvu tušíte, se bude týkat práce. Musím říct, že jsem příjemně překvapená. V Melbourne příležitosti jsou. Nevím, jestli je to tím, že jsme tak úúúžasně vylepšily naši angličtinu nebo jestli je to způsobeno velkoměstem, ale každopádně Regina pracuje každý den, má prací několik a já jsem již také pracovala. Agentura, do které jsem napsala, se mi ozvala asi do dvou dnů, ale měli šílený schvalovací proces, který se protahoval a protahoval a teď zase po mě něco pořád chtějí, takže už mě to skoro přestává bavit, protože mezitím samozřejmě přichází i nějaká práce odjinud. Ne, že bych dřela každý den od rána do noci, ale příležitosti tu jsou. Samozřejmě si dost užíváme s telefonováním, obě jsme už utratily strašné peníze za telefony, ale to je tak vždycky. Dám tedy několik zážitků - Reg odpověděla na nějaký inzerát, zavolal jí nějaký typ, zeptal se kolik jí je a když mu odpověděla, tak zavěsil bez rozloučení... docela jsme se nasmály, protože místní tady vypadají daleko starší než my, ale nevadí. Já mám zase Errola. Errol je debil. Chtěl uklízečku, pozval mě na interview, děsně jsem se mu líbila, což mi samozřejmě ihned řekl a začal mi nabízet chlast, přestože předtím někam strašně spěchal... a dohodli jsme se na úklidu na včera. Samozřejmě včera mi poslal zprávu, že nemůže, že musí do práce. A už se neozval ani nedal další termín. Prostě se normálně po*ral. A to jsem hodinu dřepěla u něj v bytě a poslouchala jeho kecy - no představte si, co dělá - rozdává pokuty za parkování a DĚSNĚ ho to baví. Vykládal mi, jak občas dostane v práci přes hubu a to prý hlavně od ženských, pak jde okamžitě na nemocenskou, válí se doma a bere prachy od lidí, co mu jednu až víc flákli.  A to je prý na jeho práci nejlepší. Navíc teda celou dobu seděl doma v čepici. JJ, měl samozřejmě plešku a prostě se styděl. Takže tak... Ale jinak je to tu fajn, loni touhle dobou jsem nedělala nic nebo jsem možná měla ten úklid na Cavillu, ale teď to vypadá o hodně líp. Tak jsem ráda. Zkoušíme samozřejmě dál nějaké jiné práce, uklízení není zrovna náš životní cíl, uvidí se. Taky budeme mít od listopadu prázdniny, takže budeme mít víc času a doufám, že se najde i něco jiného ;)

Takže přátelé, mějte se krásně, užívejte si podzimu, my si tady užíváme začínající jaro, ale počasí v Melbourne je fakt zvláštní - chvíli je vedro, chvíli leje, chvíli fouká děsný vítr, chvíli klidno... Ale každopádně, mám to tu ráda. 

Těším se na vaše komentáře a brzy zase načtenou!

Petra, t.č. housemaid

Hledání bydlení III.

ano, skutečně už potřetí... A jsme čím dál lepší! Sice poprvé na GC jsme asi měly ohromné štěstí s tím, jak jsme mluvily, s tím, jak jsme se absolutně neorientovaly v ničem, ale v Melbourne jsme trhly rekord! Uznávám, že okolnosti byly brutální a tlak neuvěřitelných Redan apartmánů taky, ale stejně.. Když si vezmete, že 16.9. jsme přiletěly a 23.9. už jsme bydlely a zhruba o čtyři dny později jsme měly zařízený byt... Tak jsme fakt dobrý! Jo pochválím se sama a zasloužíme si double pašáka....

Jinak to samozřejmě zase probíhalo stejně, s výjimkou toho, že Melbourne je opravdu hodně studentsky orientované město, je to tu samá univerzita a jeden z opravdu výnosných projektů je, že tu mají postavené ohromné mnohapatrové budovy a v nich nasekané zařízené cely a klece pro studenty, za které chtějí neuvěřitelné prachy. Viděly jsme je všechny. Bez oken, balkónů, bez trouby a pračky, v podstatě bez obýváku. Fakt síla. Novinkou v místním bydlení také je, že tady mají topení. Jo, jo, je tu fakt kosa. Nechápu, proč jsme queenslanďanům nevěřily...  To byla jenom taková krátká odbočka a vracím se k našemu bydlení. Standardní postup, internet, realitky, prohlídky. 

A výsledek? Bydlíme jako trochu na Václaváku zkříženém se Staromákem. Z okna koukáme na Melbourne Town Hall - filharmonii, pod oknem nám jezdí tramvaje a kočáry a je to tu fajn, všude kousek... Máme dva malé balkónky, máme i topení.... Byt byl nezařízený, ale máme docela slušnou kuchyň včetně myčky a v bytě je i pračka se sušičkou - která teda bohužel nefunguje, takže pro změnu máme problémy s praním prádla... Ale už nám realitka poslala opraváře, bohužel teda nemluvil anglicky, ale jestli jsem to dobře pochopila, tak za týden pračku opraví.... A snad už budeme moct prát... 

Zařízení nám tentokrát nedalo moc práce, protože tady je IKEA a vzhledem k bedbug jsme zakoupily nové postele, nové matrace a samozřejmě peřiny, polštáře, povlečení.... Zbývající věci jsme nakoupily na inzeráty, měly jsme štěstí na holku, co se stěhovala a druhá se vracela do Finska, takže jsme za pár dolarů získaly hodně věcí a spoustu nám jich dala zadarmo, a lednici jsme smlouvaly... tak a je to. Už jsme prostě profesionálky ve vyhledávání bydlení a zařizování! Asi napíšem nějakou příručku pro příchozí do Austrálie... 

Takže přátelé, koukala jsem, že nijak moc nečtete ani nekomentujete, ale nevadí, já vám stejně budu psát dál. Co vás tedy čeká : hledání práce, speciální díl nazvaný Melbourne, Melbourne - na to se fakt těším, a pak vám dám něco k dobru o místních Melberňanech - to vás asi bude dost bavit... Mějte se pěkně, tady je půl šestý ráno a já se vracím do Morpheovy říše. Brzy načtenou. Petra

A zase to studium...

Jak jsem slíbila v předešlých článcích, přidám pár slov o naší škole. Pokračujeme ve studiu stále na Carricku, akorát jsme změnily kampus - namísto Brisbane Melbourne, a taky jsme změnily typ studia - již nestudujeme jazykové kurzy, ale Business Certififkate II. Co to obnáší? Tak předně, do školy se chodí jenom třikrát týdně a hlavně - nesleduje se docházka. Což je dobrý, když si potřebujete něco zařídit, tak se nemusíte bát a sledovat hodiny, abyste měli přesně 80%. Škola má rozpis pondělí a úterý od 8.30 do 17.30, ve středu od 8.30 do 12.30.  A jaká je skutečnost? Pondělí a úterý od 9 do půl jedný a ve středu taky tak, takže p o h o d a.... Náš učitel Chris je pohodář a kuřák, takže dává i přestávky a nic moc neřeší - aspoň zatím. Máne teda odevzdávat nějaké práce, ale říkal, že poslední termín je 22.11., protože 24.11. je konec semestru, tak aby to jako stačil opravit. Jinak kupodivu třída je neustále plná, myslím, že já a Regina máme zatím nejhorší docházku, ale to bylo způsobeno hlavně hledáním bytu, další týden už jsme se polepšily... A národnostní složení? Tak zatím je pro mě záhadou, každopádně jsou ve třídě dva slováci, jedna kolumbijka a zbytek jsou asiati - zatím znám jednu thajku a jedno děvče z tchajwanu... Učitel je dobrý, myslím, že je ho pro nás i škoda - ví, o čem je řeč, má docela slušné prezentace a dává dobré příklady, většinou z pohostinství, protože dělal v hospodách a hotelech :-)

Jo, dneska se nám tady změnil čas na letní, takže rozdíl teď činí devět hodin... Bylo to docela překvapení, ale naštěstí mám na mobilu a na počítači nastavené automatické aktualizace, takže se hodiny samy změnily, akorát hodinky a všechny ostatní hodiny musíme přehodit.. Taky tu dneska poprvé bylo krásné teplo - úžasně svítilo sluníčko, takže cestou na nedělní trh bylo fakt docela vedro. Trh je tady úžasný - všichni, co nám o něm říkali, mluvili pravdu - levná zelenina a ovoce, ryby, sýry, maso .. paráda... trh je každý den kromě pondělí a středy a v neděli teda není moc ovoce a zeleniny, ale jinak se tam prodává všechno - boty, oblečení, suvenýry, kýče, různé cetky a tak.. A prodavači vyřvávají ceny a výhodné nabídky a je tam plno lidí a je to zábava...

A dneska ty naše holky budou hrát o zlato! Moc jim držím palce, a doufám, že se hecnou stejně jako proti Australankám - sice to už patří do říše sci-fi, ale jeden nikdy neví! Tak pěkně fanděte i za mě a zase brzy načtenou se těší Petra

To je teda něco!!!

Nedá mi to, a opět vás musím informovat o sportu - no jo, znáte mě! Bohužel jsem tady nenašla způsob jak sledovat MS v basketbalu žen, ale dneska ráno jsem opravdu plakala štěstím - jsem tak ráda, že holky porazily Australanky, ani nevíte jak!!! Včera, nebo spíš dneska ráno jsem si v Melbournském Kasínu /mimochodem, je opravdu obrovské, ale o tom jindy/ vyslechla ódy na ozi ženský basket a na Lauren Jackson, ale naše holky to dokázaly!!! Ještě si pamatuju ten klepec, co dostaly na olympiádě, ale myslím, že jim to pěkně vrátily! Mám fakt ohromnou radost, a těším se na dnešní ráno.. sice nic neuvidím, a online reportáže jsou fakt bída, protože neuvádějí pořádně skóre, takže posledních pět minut dnešního ranního zápasu jsem si ho dopočítávala a modlila se, aby to vydrželo...

takže holky, jenom tak dál a vy doma pěkně fanděte i za mě!

Petra

Redan apartments - ubytování pro otužilé

Asi tak týden před odjezdem do Melbourne jsem si s hrůzou uvědomila, že nemáme zajištěné žádné bydlení na prvních čtrnáct dní. Začala jsem zběsile prohledávat web, abych zjistila, že ceny jsou dost odlišné od cen loňských na Gold Coast - připomenu, že jsme tam měly krásný hotel s ložnicí, obývákem s kuchyní, koupelnou a terasou s výhledem na moře za pár šupů... No tak v Melbourne nic takového nehrozilo. Horko těžko jsem našla bydlení cenově únosné - a to prosím jenom na týden, protože pak se cena dramaticky zvýšila asi o dvacetpět procent. Neváhala jsem a zarezervovala bydlení aspoň na týden. V apartmánech nás přivítal čínský recepční a dovolil nám ubytovat se hned po příjezdu - normálně mají check in až ve dvě, ale neměl problém. Měly jsme takový jeden malý pokojík se skříní, televizí, kuchyňskou linkou, stolem a dvěma židlemi. K tomu malá koupelna se sprchovým koutem. Žádný obývák, žádný balkón, o terase jsme si mohly nechat zdát. Ale to by se všechno dalo přežít, kouřit jsme chodily na požární schodiště, pračky byly společné na mince na chodbě. Bohužel jsme druhý den zjistily, že máme takové malé spolubydlící... již nám dobře známé z Bundabergu... Ach jo. To je prostě riziko levného ubytování, ale když tak čtu, jak se tyhle potvory rozmnožily v luxusních krámech a hotelích v New Yorku, tak snad to ani není o typu ubytování... Sice nám tedy každý den uklízeli pokoj a dávali čisté ručníky, ale stejně jsme si dost oddechly, když jsme přesně po týdnu apartmány opustily... 

Kvízová otázka pro vás - odnesly jsme si naše malé kamarádky sebou do nového bytu nebo ne?

Tak to by bylo pro dnešek vše, jenom taková krátká zprávička... ale máte se ještě na co těšit - první den ve škole, hledání bydlení, zařizování bytu a nově nám přibyla další zábava - hledání práce...
Těším se na vaše komentáře a také vítám naši novou pravidelnou čtenářku Danu! díky za komentář..
Mějte se krásně a zase brzy načtenou, Petra

Miluju cestování...

Nedávno jsem si uvědomila, že šíleně miluju cestování. Vůbec nechápu, jaktože jsem léta nikam nejezdila, maximálně po krajinách českých anebo sem tam nějaká služební cesta, případně krátká dovolená - krátká, abych náhodou moc nezameškala v práci.. Ale teď? Cestování mě prostě baví!!! Zvláště po posledních zážitcích z našeho letu Praha - Soul - Melbourne. Ano, vypisuji celou trasu, protože na každé zastávce nás čekalo nějaké malé překvapení, samozřejmě v podobě alespoň drobné nepříjemnosti... 

Než se pustím do podrobného popisu našeho odletu, letu a příletu, tak se nejdřív omlouvám všem, kterým jsem se už poslední den neozvala, neodpověděla na zprávy či nezvedla telefon - byla to dost hektika, jako je to ostatně vždy, ale doufám, že mi to zase - jako vždy - odpustíte! Taky se omlouvám, že jsem nepsala hned po příletu, ale měly jsme poměrně náročný týden - to se ostatně dozvíte vše v dalších blozích - musím si něco nechat na později - takže co vás čeká - dneska jenom ten let, ale pak bude následovat - bydlení v Redan apartmánech - adventure zážitek pro náročné, dále první dny ve škole, následovány hledáním bydlení a naposledy zařizování bytu. Samozřejmě se nezapomeneme zmínit o absolutně jiné kultuře všeho - oblékání, chování, hospod, barů, stravování atd. - rozdíly mezi Queenslandem a Victorií jsou opravdu neuvěřitelné - skoro byste si mysleli, že jste v úplně jiné zemi!!!

Co se tedy dělo 14. září..... v pohodě jsem dobalila zavazadla v noci ze 13. na 14.  a kolem půl čtvrté ráno jsem ulehla na pár hodin do lože - samozřejmě jsem nemohla usnout, nicméně pak se na chvíli zadařilo - a už zvonil budík.. bylo to jako sekunda... rychle jsem dobalila pár drobností a začala uklízet byt, abych pak zase neposlouchala svého milovaného synovce, jak mi do každého mailu a každé zprávy opakuje, jak děsně loni s Arkinem po mě uklízeli .... pak jsem už jenom nasedla do auta a vyjela směr Dolní Břežany, kde už mě čekal oběd s rodinou - takový jako poslední oběd - btw Hani, byl to výborný oběd..:) Stejně jako loni jsme se rozloučili a Hanka s Magdou se mnou jely na letiště - což bylo velmi příjemné - ještě jednou děkuji - doufám, že vám to příští rok v červnu budu moct oplatit tady v Melbourne... Do této chvíle probíhalo všechno standardně. Čekám na letišti, asi tak hodina a půl do odletu a telefonuju si s Reginou, abych se dozvěděla, že jí nepřijel objednaný taxík, takže musela sehnat jiný a že přijede pozdě. Nevadí, určitě to stihneme! Odbavujeme se jako poslední, vážíme naše pečlivě zabalená zavazadla a nastává první zádrhel - máme víc kilo, než je povoleno. Rozbalujeme Reginy přiruční tašku, zběsile trháme igelit, cpeme boty do příručních kufříků, které si bereme sebou na palubu... naštěstí to vyšlo, jsme odbaveny. V rychlosti každá kupujeme láhev vodky za pouhých 99 Kč - vývoz mimo EU - úžasné, a karton cigaret za 500 - opět vývoz mimo EU - rvu si vlasy, že jsem cigára koupila normálně v trafice - nevadí, stejně bude hůř. Rychlejším krokem odcházíme k našemu východu. Stále nezačal boarding, všude je narváno lidma, stojíme těsně u přepážky, je patnáct minut po boardingu a ozývá se hlášení - moje jméno a ať se dostavím k přepážce... Tak tam jdu a dozvídám se, že mi něco vibruje v kufru a že mi ho vezou - musí se zrentgenovat a rozbalit. Odcházím zpět k rentgenu - celkem asi pět lidí z personálu letiště se jde podívat, co vibruje v mém kufru. Je to můj geniální holící strojek, který se sám zapnul. Všichni příhlížející jsou zklamáni. Házím svoje věci  zpět do kufru a doufám, že nebudu platit zpoždění letadla. Pak už cesta probíhá standardně až do Soulu, až na to, že mi místo vegetariánského jídla dali veganské, které je teda pěkně hnusné. Jsem zklamaná, těšila jsem se na kuskus. V Soulu už ani neprocházíme krámy, jdeme si akorát do skleněné kukaně dát cigáro a pak uléháme na lavice a skoro celých šest hodin mezipřistání prospíme - jsme obě rády, že se můžeme pořádně natáhnout. Poté jdeme k našemu východu a tam se pro změnu dozvídáme, že nemůžeme s naším chlastem na palubu, takže po nějaké době hádání se s korejským personálem musíme odbavit naše příruční zavazadla a na palubu už jdeme jenom s kabelkami. Opět zpoždění letadla, ale pochopte to, při cenách chlastu v Ozi zemi se přece nevzdáme dvou litrů vodky!!!! Při cestě ze Soulu do Melbourne už dostávám správné vynikající vegetariánské jídlo a jsem spokojená. Cesta uběhla velmi rychle a jsme v Melbourne! Již zkušeně procházíme pasovou a celní kontrolou, zavazdla nám tentokrát jenom rentgenují, vypadá to, že v Melbourne nemají psy a  jsme venku! Kupujeme si lístky na Skybus, který nás odveze do centra a pak se už rozhodneme jet taxíkem, protože jsme unavené a máme strašně těžké kufry - ale Tádo, cestu z letiště do apartmánů jsi našel dokonale - opravdu tu nejrychlejší a správnou! Nicméně volíme taxík, na který čekáme zhruba čtyřicet minut, protože nás žádný nechce vzít s tou šílenou bagáží... lžou, že netrefí do Redan street.. neuvěřitelné, tohle bych v Austrálii nečekala, ale taxíky tu ovládá indická mafie, máme strach, že už všichni o nás vědí, a že nás neodveze nikdo.. ale nakonec se zadaří. Kolem desáté ranní dojíždíme do čtvrti Saint Kilda a vystupujeme z taxíku před naším ubytováním, které máme rezervované na týden. Co bude dál, se uvidí.

Takže, to byl stručný začátek našeho výletu do Austrálie II. Doufám, že jste se patřičně pobavili a těším se na vaše komentáře, připomínky a reakce. Znovu přidávám upoutávku na další díly, co vás čekají - adventure bydlení, jak si pronajmout byt v Melbourne, jak si zařídit byt v Melbourne a samozřejmě další a další veselé zážitky.. 

Samozřejmě, že nám všechno jde rychleji než před rokem, líp se domluvíme a tak, ale zase - jsme v úplně jiném státě...

Přátelé, mějte se krásně a brzy zase načtenou!

vaše Petra