Glad Påsk

or Happy Easter or Veselé Velikonoce... Ptáte se proč? Protože jsem se začala učit švédsky!!! How so? Protože jsem se zblbla do filmů The Girl Who Played With Fire and The Girl With The Dragon Tattoo... Měli je totiž oba tady v knihovně, nejdřív jsem si půjčila první díl a až doma jsem zjistila, že je to švédsky s anglickými titulky, ale hrozně jsem to chtěla vidět... Zmanipulovala jsem i Pamelu, aby se dívala se mnou a pak už jsem jenom čekala, kdy bude druhý díl.. V knihovně je to jako Hot Pick, což znamená, že to druhý den musíte vrátit a nedá se to prodloužit.. Fakt se mi oba díly líbily, dvojka víc než jednička, takže už se nemůžu dočkat trojky. Po obou dílech už se mi zdálo, že začínám rozumět švédsky... haha... 

Tak to bylo k objasnění dnešního titulku, a teď co u nás nového: máme opravdu krásný podzim, skoro pořád svítí sluníčko a je teplo přes den, je lepší počasí než na jaře nebo v létě (to teda trvalo jenom asi dva dny..). Velikonoce se tady slaví už od pátku, volno je i v pondělí a v úterý, protože plynule navazuje Anzac day - viz loňský blog. My jsme tedy obě pracovaly, ale Pamela má dneska volno, protože hospoda je zavřená, jako ostatně všechny hospody a prodejny s chlastem, protože na velikonoce se tady prostě chlast neprodává nikde. Město je vyprázdněné a tiché, ale naši drazí Hárykrišnofci vyjí pod okny jako každý pátek, asi prostě Good Friday neslaví... 

Ani jsem netušila, že Australáci mají jako hlavní velikonoční den neděli - narozdíl od nás, dozvěděla jsem se to včera od Cynthie, když jsem jí dávala velikonoční vajíčka pro holčičky a říkám jí, dej jim to v pondělí a ona ne, dám jim to v neděli a já ne, dej jim to v pondělí, proč bys jim to dávala v neděli... takže jsme se asi deset minut dohadovaly, kdy se teda dávají ty vajíčka a ona mi sdělila, že my jsme teda divní, když neslavíme pátek a vajíčka dáváme v pondělí, a to jsem jí ani neřekla, že nás ještě chlapi u toho mlátěj, protože jsem nevěděla, jak se anglicky řekne pomlázka. 

Taky jsem dneska dostala velikonoční vajíčko - krásný, obrovský a hlavně dobrý - zrovna ho tady pojídám, když píšu blog... bohužel jsem taky dostala chřipku od Reginy, potažmo od Pamely, jsem poslední v bytě, koho skolila a je mi pěkně blbě, ale mám teď tři dny na to se dát dohromady, protože příští týden to bude nářez! V pátek je totiž královská svatba a jeden z mých klientů pořádá u této příležitosti párty pro asi 30 až 40 lidí. Takže k němu jdu ve čtvrtek uklidit jeho nádherný mezonetový apartmán a pak tam jdu v pátek pomáhat s jídlem a vínem a tak, ale hlavně jsem taky na tu párty pozvaná - prý abych si tady udělala nějaký přátele.. no není báječnej? Takže se fakt těším... Budu asi muset nastudovat nějaký fakta o královský rodině, abych nevypadala jako debil, ale stejně to bude zábava! Ozíci jsou prostě praštění... Naštěstí mám sebou párty dress, takže aspoň nemusím kupovat šaty!

Jinak mě už nic moc závratného nenapadá, těším se dneska do postele jako na smilování a doufám, že se už nebudu v noci dusit jako včera, jo já vím, nebudu už dojímat a končím..

Mějte se krásně, oslavte velikonoce - doufám, že vám vyjde počasí, jezděte hlavně opatrně a těším se brzo zase načtenou! 

FULL DARK, NO STARS

.. no tak teda koukám, že jsem pěkně líná a dlouho jsem vám nic nenapsala! A to jsem si slíbila, že minimálně dva záznamy měsíčně dám dohromady! Nesplnila jsem to, tak se nějak potrestám a dám vám příště vědět jak... Takže co u nás nového - začal nám tady v Melbourne podzim. Kupodivu, zatím bylo dva týdny opravdu krásné počasí, nepršelo a bylo tak kolem 25 stupňů, sice tedy samozřejmě ne o víkendu, to je vždycky hnusně, když jsme doma, ale přes týden je krásně. Zítra má ovšem přijít kruté ochlazení o deset stupňů, tak asi budu muset vyrazit a koupit si něco hodně teplého na sebe..

Jak jsme tedy strávily březen - předně děkuju všem za narozeninová přání, opravdu mě potěšilo, kolik si vás na mě vzpomnělo, protože občas mám pocit, že jsem v Česku snad přestala existovat... nevím, jak to tedy bude vypadat, až se vrátím domů a někomu z vás zavolám : Kdo? Petra? Jaká? Neznám... fuj, to jsou hnusný přestavy, který se mi občas zdají a ráno se z toho budím úplně rozhozená, tak to doufám nenastane! Narozeniny jsme oslavily českým jídlem, řízky, bramoborová kaše, okurkový salát a haloumi.. vařila jsem já, ale holky to obě přežily, tak to snad nebyla taková hrůza. K pití klasika, šampus Eaglehawk, naše oblíbená místní značka. Taky jsme v březnu absolvovaly koncert Čechomoru tady u nás v Melbourne, v National Theatre St Kilda, tak to teda bylo moc fajn, koncert úžasnej, docela dobrá účast českého publika a krásná atmosféra, užily jsme si to, abyste mi věřili, přikládám fotečku 

no není to nic moc, fotila jsem to mobilem, a zcela určitě z toho poznáte, že je to v Austrálii :-)

Tak to byla březnová kultura po česku. V březnu taky Regina expandovala do místní židovské komunity, takže od té doby jsme v pátek začaly slavit šabat neboli šábes a to vám teda řeknu, to je něco! Minulé pondělí jsme absolvovaly další českou akci v česko-slovenské hospodě Koliba, jmenovalo se to Noc bláznů, Budvar byl za bůra a panák slivovice taky, ale bohužel bylo jednotné jídlo a to segedínský guláš - tak trochu jsem s tím počítala, takže jsem se naštěstí najedla, ale stejně, byla jsem natěšená na smažák a zase nic... Daly jsme pár piv, poslechly si slovenského haromikáře, který neuměl jedinou českou píseň, ale jinak hrál moc hezky a na závěr jsme si zazpívaly Kaťušu - to teda byl fakt nářez, v Austrálii, v cz-sk hospodě asi čtrnáctiletý kluk hrál na harmoniku Kaťušu a většina osazenstva znala slova a zpívala a vyrazily jsme tramvají domů. 

Bohužel nám zase začala škola a máme nového šíleně aktivního učitele s poetickým příjmením Dřevo, zase se potvrdilo nomen omen, ach jo... Myslela jsem, že ve škole umřu, když nám vysvětloval, jak se ve wordu vytváří dokument... ale nějak to s ním budeme muset přežít, než nám třeba vrátí zpátky Chrise... 

A teď konečně k tomu názvu dnešního blogu - to je takové moje malé vítězství, je to moje první kniha od Stephena Kinga, kterou jsem přečetla v originále a to asi za tři dny, respektive večery.. vůbec nechápu, proč jsem tak otálela s tím, ho začíst číst v angličtině - teda vím, měla jsem strach, že nebudu rozumět.. no naopak.. jeho psaní je moc krásné, už jsem si v knihovně rezervovala další dva kousky! Přátelé, doporučuji tuto knihu přečíst, je jedno v jakým jazyce, je to fakt nářez! Tak to je pro dnešek všechno, jdu sledovat dokument o pavoucích, bylo to tak hnusný, že jsem utekla ke psaní, ale už není co psát, a taky vás nechci unavit po tak dlouhé době moc dlouhým čtením.. 

Zdravím vás všechny doma, mějte se skvěle, dejte o sobě vědět a brzy zase načtenou!

Petra

PS : Opatrujte se.

Asi nastal čas...

..se vrátit domů, jsem si tak pomyslela v sobotu, když jsme s Reginou vyrazily na nákupy do Richmondu. Nákupní centrum Garden City totiž v sobě ukrývá Ikeu a Kmart, naše dva oblíbené obchody. Ale místo obhlížení butiků a hadříků jsme se obě svorně zastavily u shopu s vysavači a začaly si sdělovat, kterýžeto typ vysavačů mají naši klienti... Když jsem si to uvědomila, co vlastně děláme, musela jsem se smát. Pak jsem ještě zašla do oddělení s čistícími prostředky, abych okoukla novinky a poté jsem jásala nad sadou různobarevných houbiček na mytí hrnců. Jsem deformovaná svou prací??? Rozhodně ano. Stala se ze mě profesionální uklízečka s dokonalým přehledem v oblasti vysavačů, mopů, čistících prostředků a různých houbiček a hadříků na uklízení. Čistící prostředky ovládám obvzvláště v kategorii eko-friendly, protože moji klienti v tom dost jedou, jsou dost zelení :-))) Jenom tak marně přemítám, k čemu mi tyto znalosti doma budou? Že bych opět po letech změnila obor? Ježiš jenom to ne, uklízení mám fakt až nad hlavu, totálně over .... těším se domů, že zase pro změnu bude někdo uklízet mě!

|Jinak tady moc novinek nemáme, dnes pravděpodobně začal podzim, ale léto letos opravdu nebylo. Je tu strašná kosa, odložila jsem žabky a vytáhla ponožky, plné boty a mikinu. Ach jo. Ani jsem se nevykoupala v moři! To je prostě nanic... Naše spolubydlící Pamela v neděli odletěla na dva týdny na dovolenou do Thajska, tak ta si snad tepla užije i za nás, i když psala, že tam zatím taky prší a moc teplo není. Tak snad se jí to počasí zlepší :-)

A to jsou asi tak všechny novinky tady u nás v Melbourne. A co vy, jak se vám daří? Už se připravujete na jaro? To vám fakt závidím!

Tak zatím a brzy načtenou, Petra

Česko-slovenská komunita v Melbourne

Minulý víkend jsme se s Reginou vydaly na výlet. Rozhodly jsme se oblažit svou přítomností cz-sr komunitu tady v Melbourne. Každý rok pořádají akci na tzv. Šumavě, což je takový krásný lesopark v poslední čtvrti Melbourne, nebo vlastně ještě kousek za ní. Na oslavu jsme byly dovezeny našimi cz kamarády, které jsme tady potkali náhodou, asi jsem už o nich psala, pokud ne, tak napíšu, zaslouží si zcela určitě samostatný blog, haha... Tak prostředí bylo opravdu krásné, kostel, ve kterém se jednou za měsíc pořádají mše a opravdu pěkný areál, patřící místní církvi nebo vlastně cz-sr církvi. Přislíbeno bylo české pivo a taky nějaké české jídlo, živá muzika, hry, sporty a zábava. A co myslíte, jak to dopadlo? Pivo došlo patnáct minut po našem příjezdu, jídlo došlo dvě hodiny před naším příjezdem, a jestli se konaly nějaké hry-sport-zábava tak to fakt nevím, protože jsem si toho nevšimla. Naštěstí Reg byla tak prozíravá, že nakoupila chlast, který jsme si přivezly sebou, takže jsme měly co pít. Nikdo se s náma moc nebavil, až když doba trochu poskočila a jeden typ začal hrát na flétnu (jiný hudební nástroj se nevyskytoval), tak jsme začaly zpívat a trochu se s náma lidi začali bavit. Dopadlo to ovšem katastrofálně, obě jsme se namazaly, děsně jsme řádily, zpívaly a tak... že s náma druhej den nikdo nemluvil. Ráno jsem vstala, přišla k ohni, pozdravila a připadala jsem si jako neviditelná - nikdo mi neodpověděl, nikdo se na mě ani nepodíval. Až pak přišla jedna Australanka a ta jediná se se mnou bavila :-) fakt hustý... Haha.. Navíc jsme se neměly jak dostat ze slavné Šumavy, přotože ti dva týpci, kteří nás přivezli odjeli kolem desáté hodiny večerní zpátky do města. Nevadí, šly jsme pěšky kousek dál, že jako pojede autobus, tak ten teda nejel, protože v neděli do posledního suburbu v Melbourne prostě autobusy nejezdí. A já vám měla takovej hlad - nejedla jsem nic od soboty od rána, myslela jsem, že fakt umřu.. A jako zázrakem u autobusové zastávky byla pekárna a otevřená! Vešla jsem dovnitř a připadala si jako v nebi, měli tam úplně všechno - většinu toho jsem si koupila a snědla... Pak jsme si zavolaly taxíka a nechaly se odvézt na vlakové nádraží a odtud jsme jely hodinu vlakem domů do city... A zbytek neděle jsem prospala, abych zahnala špatný pomejdanový pocit. Vždycky tak přemejšlím, že se dobře bavím na mejdanech a párty, nedělám už léta žádný moc velký trapasy, jako že bych někde na veřejnosti zvracela nebo někoho obtěžovala nebo nedejbože odešla s někým cizím k němu domů, to už jsou dávno doby minulé, kdy jsem byla divoká, teď jsem fakt slušná paní, ale stejně mi zůstává takové hořko v mysli, druhý den ... Nevím jak je to možný? Ale stejně když dojde na další párty tak jdu zase do plnejch a nikdo mě nezastaví :-) A přátelé, už se vážně těším na pořádnej českej mejdan, tady to prostě není ono, chybíte mi...

A co nového u vás? Dejte nějakou zprávu, ideálně veselou, ne jako dneska Iva, která mi chatu píše ani nejezdi domů, nevracej se když nemusíš, stojí to tu zaprd...

Věřte mi, není to pravda, doma je doma....

Tak se těším na vaše komentáře případně emaily a brzy zase načtenou!

Petra